ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.117.2011.1
sp. zn. 6 Tz 117/2011-34
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Lajdy a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C. proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 25 T 46/2008, a podle §268 odst. 2 tr. ř. a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 25 T 46/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. C. .
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 25 T 46/2008, podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. C. stížnost pro porušení zákona.
V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na to, že usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 25 T 46/2008, bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto tak, že obviněný L. C. vykoná trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 25 T 46/2008, který nabyl právní moci dne 20. 8. 2009, jehož výkon byl obviněnému původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Samosoudce Okresního soudu v Děčíně zjistil, že obviněný nevedl ve zkušební době řádný život, neboť byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 24 T 56/2010 pravomocně odsouzen mj. pro trestnou činnost, které se dopustil ve zkušební době, tj. 30. 3. 2010. S ohledem na uvedenou skutečnost bylo proto na 24. 3. 2011 v předmětné trestní věci nařízeno u Okresního soudu v Děčíně veřejné zasedání, ve kterém mělo být rozhodnuto o podmíněném odsouzení obviněného. Veřejné zasedání bylo vzhledem ke skutečnosti, že soud zjistil, že se obviněný v uvedené době nachází ve věznici v jiné trestní věci, odročeno na 27. 6. 2011, kdy bylo vyhlášeno usnesení, které je napadeno stížností pro porušení zákona. Samosoudce Okresního soudu v Děčíně při svém rozhodování však neměl informaci o tom, že rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 1 T 123/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 4 To 43/2011, byl obviněnému mj. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, při zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 25 T 46/2008, který nabyl právní moci dne 20. 8. 2009. S ohledem na tuto skutečnost dovodil ministr spravedlnosti porušení zákona v neprospěch obviněného usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 25 T 46/2008, kterým bylo rozhodnuto podle §83 odst. 1 tr. zákoníku tak, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 25 T 46/2008 byl v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného L. C. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlností podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
V souvislosti s předmětnou trestní věcí, ve které ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného L. C. stížnost pro porušení zákona, je nezbytné poukázat na chronologii rozhodnutí, která jsou s podanou stížností pro porušení zákona spojena (jak také z podané stížnosti pro porušení zákona vyplývá). Obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 25 T 46/2008, který téhož dne nabyl právní moci uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., dílem spáchaným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a byl mu uložen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků, podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 4 T 125/2008, který nabyl právní moci 18. 12. 2008, (kterým byl uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák.). O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Samosoudce Okresního soudu v Děčíně při rozhodování o podmíněném odsouzení zjistil, že obviněný L. C. byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 12. 2010 pod sp. zn. 24 T 56/2010 pravomocně odsouzen, a to za trestnou činnost, které se dopustil dne 30. 3. 2010, tedy ve zkušební době. S ohledem na tuto skutečnost nařídil veřejné zasedání na 24. 3. 2011, ve kterém mělo být rozhodnuto o podmíněném odsouzení. Vzhledem k tomu, že obviněný nepřevzal k tomuto veřejnému zasedání předvolání samosoudce Okresního soudu v Děčíně, odročil veřejné zasedání na 27. 6. 2011, kdy rozhodl ve věci vedené pod sp. zn. 25 T 46/2008 tak, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 8. 2009. Stížnost podaná obviněným byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 5 To 407/2011, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděná zamítnuta.
Pro posouzení je podstatná ta skutečnost, že v době, kdy rozhodoval samosoudce Okresního soudu v Děčíně, tj. 27. 6. 2011 ve věci vedené pod sp. zn. 25 T 46/2008 tak, že podle §83 odst. 1 tr. zákoníku obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který byl obviněnému původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, již neexistoval výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 25 T 46/2008 v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let, neboť byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 1 T 123/2007 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 4 To 43/2011, kterým byl obviněný uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a odsouzen za tyto trestné činy a sbíhající se trestnou činnost, za níž byl odsouzen pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 4 T 125/2008, a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 25 T 46/2008, podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, když pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a současně došlo podle §35 odst. 2 tr. zák. ke zrušení výroků o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 25 T 46/2008, který nabyl právní moci dne 20. 8. 2009.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že došlo k porušení ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to případně již během zkušební doby, že se trest vykoná a dále §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle kterého soudy postupují mj. tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, když důkazy hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Soud tedy důsledně podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. nepostupoval, neboť nezjistil náležitě skutkový stav k otázce možného použití §83 odst. 1 tr. zákoníku při rozhodování o podmíněném odsouzení obviněného a toto ustanovení aplikoval v době na rozhodnutí (výrok o trestu), který již neexistoval.
Na základě tohoto zjištění musel Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 25 T 46/2008, byl porušen zákon v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. C. a napadené usnesení zrušit. Dále musela být podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušena také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto postupem bylo zrušeno rozhodnutí, které nemělo být Okresním soudem v Děčíně vydáno. Vzhledem k tomu, že v dané věci není třeba dalšího řízení, nevyvstala nutnost postupu podle §270 odst. 1 tr. ř., ev. §271 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu