ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.14.2012.1
sp. zn. 6 Tz 14/2012-20
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Lajdy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné Ing. I. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 8 To 312/2011, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 8 To 312/2011, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v §62 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněné Ing. I. K.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, byl podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut (v pořadí již třetí) návrh obviněné Ing. I. K. (dále je „obviněná“) na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 7 T 153/2001, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 7 To 314/2004.
Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, podala dne 1. 6. 2011 obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. et Mgr. Martina Nezvala stížnost. Tato stížnost byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 8 To 312/2011, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná. V odůvodnění svého usnesení Městský soud v Praze konstatoval, že z obsahu trestního spisu je patrno, že obviněná byla zastoupena obhájcem, a proto s ohledem na ustanovení §137 odst. 2 tr. ř. postačilo doručit napadené usnesení pouze obhájci. Dále zdůraznil, že obhájci bylo předmětné usnesení doručeno dne 16. 12. 2010, že proti němu bylo možno podat stížnost do tří dnů ode dne jeho oznámení (usnesení se oznamovalo doručením) a že obhájce nepodal stížnost v zákonné lhůtě, ale teprve dne 1. 6. 2011.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 8 To 312/2011, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněné.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona připomněl dikci ustanovení §62 odst. 1, 2, §63 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., §45 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“) a §17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Následně shledal, že těmito ustanoveními se soudy důsledně neřídily. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 7 T 153/2001, plyne, že nejpozději dnem 6. 12. 2010 tento soud disponoval ID datové schránky advokáta Mgr. et Mgr. Martina Nezvala, což jednak vyplývá z toho, že jmenovaný soudu doručil plnou moc k zastupování obviněné prostřednictvím své datové schránky (č. l . 461 spisu) a jednak i ze samotného obsahu udělené plné moci na č. l . 460 spisu. Soud tím, že nikdy advokátovi nedoručil usnesení o zamítnutí obnovy řízení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, porušil výše citovaná ustanovení trestního řádu, týkající se doručování, ve spojení s příslušnými ustanoveními dalších zákonů. Stížnostní soud pak nedostál své přezkumné povinnosti a v rozporu se zákonem zamítl stížnost obviněné jako opožděně podanou podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., ačkoliv správně vůbec neměl o stížnosti rozhodovat. Pokud totiž usnesení obvodního soudu obviněné ani advokátovi, vycházeje striktně formálně ze zákonné úpravy doručování, nikdy nebylo doručeno, pak proti němu procesně účinně nemohla být podána ani stížnost. Postupem Městského soudu v Praze tak došlo k porušení zákona v neprospěch obviněné.
Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 8 To 312/2011, byl porušen zákon v neprospěch obviněné v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v §62 odst. 1, 2 a §63 odst. 1 tr. ř. ve spojení s §45 odst. 2 o. s. ř. a §17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 8 To 312/2011.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §62 odst. 1 tr. ř. nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (dále jen „pošta“) a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce. Doručují-li písemnost soud nebo státní zastupitelství samy, činí tak svými doručovateli nebo orgány justiční stráže. Nelze-li takto písemnost doručit, doručí se prostřednictvím příslušného policejního orgánu. V případech stanovených zvláštními předpisy doručuje orgán činný v trestním řízení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti nebo jiného stanoveného orgánu. V odstavci 2 téhož zákonného ustanovení je potom stanoveno, že má-li obviněný obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba zmocněnce, doručuje se písemnost pouze obhájci nebo zmocněnci, pokud zákon nestanoví jinak. Má-li však obviněný, poškozený nebo zúčastněná osoba něco osobně vykonat, doručuje se písemnost i jim.
Od věci není zmínit též ustanovení §63 odst. 1 tr. ř., jež určuje, že nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým osobám, právnickým osobám, státním orgánům, státu, advokátům, notářům, obcím a vyšším územně samosprávným celkům přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
Podle §45 odst. 1 o. s. ř. písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu. Přitom nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu (§45 odst. 2 o. s. ř.).
Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů potom v §17 odst. 1 uvádí, že umožňuje-li to povaha dokumentu, orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. Umožňuje-li to povaha dokumentu a má-li fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou vyhláškou nebo na místě. Doručuje-li se způsobem podle tohoto zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí.
Konečně, nutno též připomenout, že podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět.
V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud považuje za potřebné poznamenat, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, se obviněné nedařilo oznámit - doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb ani Policie ČR. Obviněné však byl rozhodnutím České advokátní komory ze dne 8. 10. 2010 podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů určen k obhajobě v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 153/2001 advokát Mgr. et Mgr. Martin Nezval. Dne 6. 12. 2010 jmenovaný advokát prostřednictvím datové schránky doložil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 plnou moc obviněné k zastupování v trestním řízení. Za tohoto stavu věci mělo být předmětné usnesení doručováno se zřetelem k ustanovení §62 odst. 2 tr. ř. a rovněž §137 odst. 2 tr. právě a pouze tomuto obhájci. Obvodní soud pro Prahu 1 se však následně v období od 14. 12. 2010 do 19. 5. 2011 přesto pokoušel doručit zmíněné usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení pouze obviněné, tentokrát prostřednictvím jejího obhájce. Konkrétně, v referátu ze dne 14. 12. 2010 na č. l . 463 spisu byl dán následující pokyn: „Usn. č. l. 450 zaslat AK č. l. 459 se žádostí, zda je AK schopna zajistit doručení usn. klientce, která poštu na žádné adrese nepřebírá“ . Na č. l . 449 spisu je potom založena doručenka vztahující se k tomuto referátu, z níž je patrno, že předmětná písemnost byla dne 16. 12. 2010 vložena do domovní, popř. jiné schránky Mgr. et Mgr. Martina Nezvala. Ze záznamů na č. l . 464 a 465 spisu přitom vyplývá, že snaha soudu o doručení předmětného usnesení obviněné za pomoci jejího obhájce byla marná.
V souvislosti s tím je zapotřebí zdůraznit, že podle názoru Nejvyššího soudu nelze na základě obsahu předloženého trestního spisu učinit spolehlivý závěr, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, bylo obhájci Mgr. et Mgr. Martinu Nezvalovi řádně doručeno - oznámeno před výše citovaným rozhodnutím stížnostního soudu tak, aby s tím bylo možno spojovat běh stížnostní lhůty. Pokud soud druhého stupně shledal, že dotyčnému obhájci bylo usnesení soudu prvního stupně doručeno dne 16. 12. 2010, pak třeba zmínit, že z referátu na č. l . 463 spisu (viz shora) jednoznačně vyplývá, že adresátem zasílaného rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl jmenovaný advokát, ale že tento byl toliko požádán o součinnost při doručování příslušného rozhodnutí obviněné. Již vzhledem k této skutečnosti má Nejvyšší soud za to, že vložení zásilky dne 16. 12. 2010 do domovní, popř. jiné schránky obhájce Mgr. et Mgr. Martina Nezvala nebylo způsobilé vyvolat účinky oznámení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, ve smyslu §137 odst. 1, 2 tr. ř., a tedy nemohlo mít ani žádnou relevanci z hlediska ustanovení §143 odst. 1 tr. ř., jež určuje počátek běhu lhůty pro podání řádného opravného prostředku - stížnosti.
Pro úplnost je na místě uvést, že obhájci Mgr. et Mgr. Martinu Nezvalovi nebylo předmětné usnesení Obvodního soud pro Prahu 1 doručeno poštou nejpozději dne 18. 4. 2011, jak je tvrzeno s odkazem na pokyn soudu č. l . 463 a „ navazující doručenku“ v podané stížnosti pro porušení zákona, neboť doručenka založená na č. l . 463 p.v. spisu se nevztahuje k pokynu na č. l . 463 spisu (ke smyslu tohoto pokynu viz shora), ale k pokynu na č. l . 464 spisu: „Učiň písemný dotaz na AK – zda ods. K. změnila postoj, aby jí bylo možno doručit“ ze dne 14. 4. 2011 vypraveného téhož dne. Je tedy zjevné, že ani v tomto případě se nejednalo o doručování usnesení soudu prvního stupně obhájci Mgr. et Mgr. Martinu Nezvalovi. Tyto skutečnosti potvrzují výše rozvedený názor Nejvyššího soudu, podle něhož toto rozhodnutí ve skutečnosti nebylo do rozhodnutí soudu druhého stupně doručováno - oznamováno obhájci obviněné, nýbrž pouze jeho prostřednictvím samotné obviněné.
Z předloženého spisového materiálu dále Nejvyšší soud zjistil, že nejpozději dnem 6. 12. 2010 disponoval Obvodní soud pro Prahu 1 ID datové schránky advokáta Mgr. et Mgr. Martina Nezvala, neboť dotyčný obhájce tomuto soudu doručil plnou moc k zastupování obviněné prostřednictvím své datové schránky (viz č. l . 461 spisu). Se zřetelem k ustanovení §62 odst. 1, 2 tr. ř. měl Obvodní soud pro Prahu 1 za této situace své usnesení o zamítnutí obnovy řízení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, jmenovanému obhájci doručovat výhradně do jeho datové schránky (obdobné plyne i z výše citovaných ustanovení §45 odst. 1 o. s. ř. a §17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb.).
Nad rámec uvedeného lze poznamenat, že k řádnému doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, obhájci Mgr. et Mgr. Martinu Nezvalovi došlo teprve dne 23. 9. 2011 (viz přehled doručených zásilek do DS na č. l . 492 spisu).
Městskému soudu v Praze lze potom vytknout, že nedostál své přezkumné povinnosti, když v rozporu se zákonem podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zmíněnou stížnost obviněné zamítl jako opožděně podanou. Správně totiž o této stížnosti vůbec neměl rozhodovat, neboť -vycházeje čistě formálně ze zákonné úpravy doručování - usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 7 T 153/2001, nebylo v době jeho rozhodování obviněné, resp. jejímu obhájci doručeno, resp. oznámeno, a tudíž ještě neskončil běh stížnostní lhůty (ta vlastně ještě nepočala běžet). Tím, jak o stížnosti obviněné podané proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodl v posuzované věci, Městský soud v Praze porušil zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 8 To 312/2011, byl porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, v §62 odst. 1, 2 tr. ř. v neprospěch obviněné, poté podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, a nakonec podle §270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před vydáním zrušeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. 8 To 312/2011. Na jmenovaném soudu bude, aby o podané stížnosti obviněné znovu rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý