ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.24.2012.1
sp. zn. 6 Tz 24/2012-28
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Lajdy a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. M. , proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 1 T 234/2009, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 1 T 234/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.), v neprospěch obviněného P. M..
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Praha – východ se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Proti usnesení Obvodního soudu Praha – východ ze dne 6. 6. 2011, č. j. 1 T 234/2009-143, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. M. stížnost pro porušení zákona.
V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 25. 9. 2009, sp. zn. 1 T 234/2009, byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Obviněný tento trest obecně prospěšných prací vykonal pouze zčásti, a to v rozsahu 30 hodin. Následně Okresní soud Praha – východ svým usnesením ze dne 6. 6. 2011, č. j. 1 T 234/2009-143, rozhodl podle §340b odst. 1 tr. ř. s přihlédnutím k §65 odst. 2 tr. zákoníku o přeměně zbytku nevykonaného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 70 hodin tak, že tento obviněnému přeměnil v 70 dnů trestu odnětí svobody, když pro výkon tohoto trestu obviněného podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Vzhledem k tomu, že se obviněný i státní zástupce vzdali práva stížnosti, nabylo rozhodnutí – usnesení právní moci dnem vyhlášení.
V odůvodnění své stížnosti poukazuje ministr spravedlnosti na nerespektování ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku a §2 odst. 1 tr. zákoníku soudem prvního stupně. Podle mínění ministra spravedlnosti je nezbytné přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací a pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, musí postupovat podle §45a odst. 4 tr. zák., neboť tento postup je pro obviněného příznivější.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil namítané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, napadené usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 6. 6. 2011, č. j. 1 T 234/2009-143, zrušil a soudu prvního stupně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Odstavec 2 tohoto zákonného ustanovení sice obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle názoru Nejvyššího soudu i chybné pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je třeba považovat v širším slova smyslu za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem.
Argumentaci uplatněnou ve stížnosti pro porušení zákona lze označit za správnou, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí č. 5/2011 Sb. rozh. tr., ze kterého mj. vyplývá, že „přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45 odst. 4 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností není pro pachatele příznivější“.
Nejvyšší soud považuje odkaz na shora uvedené judikaturní rozhodnutí za dostatečný i z hlediska jeho aplikovatelnosti na trestní věc obviněného. Tím, jak rozhodl o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v předmětné trestní věci Okresní soud Praha – východ, porušil zákon v ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl spáchán, podle pozdějšího zákona se postupuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější, a dále také v ustanovení již zmíněného §65 odst. 2 tr. zákoníku (zřejmě písařskou chybou v rozhodnutí soudu prvního stupně uveden §65a odst. 2 tr. zákoníku), podle kterého každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody, zatímco přepočet podle §45a odst. 4 tr. zák. (pro obviněného příznivější – viz výklad shora) je založen na tom, že každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 1 T 234/2009, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 tr. zákoníku a §65 odst. 2 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.), v neprospěch obviněného P. M., v důsledku toho podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, aby následně podle téhož ustanovení zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Praha – východ přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na Okresním soudu Praha – východ proto bude, aby při novém rozhodování o přeměně uloženého trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody respektoval shora uvedený právní názor Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann