ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.4.2012.1
sp. zn. 6 Tz 4/2012-41
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. května 2012 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. H. , proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007, byl v neprospěch obviněného J. H. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku.
Napadené usnesení se zrušuje . Také se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 52 T 30/2007, který nabyl právní moci dne 21. 9. 2007, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1, 2 tr. zák. s použitím §35 odst. 1 tr. zák. a přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §45a odst. 1 tr. zák. byla obviněnému uložena přiměřená povinnost spočívající v tom, aby v době trestu podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 52 T 30/2007, které nabylo právní moci téhož dne, byl podle §336 odst. 2 tr. ř. nařízen výkon uloženého trestu. Dne 31. 8. 2010 podala Probační a mediační služba ČR návrh na přeměnu trestu s tím, že obviněný odpracoval jen 103 hodin obecně prospěšných prací. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007, které nabylo právní moci dne 17. 11. 2010, byla podle §340b odst. 1 tr. ř., §65 odst. 2 tr. zákoníku nevykonaná část trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 297 hodin z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 52 T 30/2007, přeměněna na trest odnětí svobody v trvání 297 dnů. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Navazujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 8 To 261/2011, byla stížnost obviněného jako opožděně podaná podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta. Již v této stížnosti obviněný namítal, že přeměna nevykonané části trestu obecně prospěšných prací měla být nařízena podle dřívějšího trestního zákona, který je v tomto směru pro něj příznivější.
Vůči citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Namítl, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), a to v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti konstatoval, že obvodní soud dospěl k závěru, že jsou dány zákonné podmínky pro přeměnu nevykonané části trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Obviněný za více než tři roky vykonal z uloženého trestu toliko 103 hodin, na následující výkon se nedostavoval a navíc byl opětovně soudem trestán pro další trestnou činnost. S ohledem na účinnost trestního zákoníku od 1. 1. 2010 se prvostupňový soud zabýval úvahou, podle které trestněprávní úpravy by měla být přeměna realizována, a dospěl k závěru, že se tak má stát podle stávající úpravy trestního zákoníku. Podle názoru soudu je současný způsob přeměny trestu obecně prospěšných prací pro obviněného sice méně příznivý, jde však již o řízení vykonávací, na které se nevztahuje princip výhodnější úpravy v případě změny trestního zákona. Obvodní soud proto dovodil, že na tento případ není možné aplikovat ustanovení §16 tr. zák., podle něhož se trestnost posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele výhodnější. Z těchto důvodů usnesením ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007, podle §340b odst. 1 tr. ř., za použití §65 odst. 2 tr. zákoníku, rozhodl o přeměně nevykonané části trestu obecně prospěšných prací ve výměře 297 hodin, na trest odnětí svobody v trvání 297 dnů.
Dále ministr spravedlnosti připomněl, že výkon trestu obecně prospěšných prací byl v trestním zákoně účinném do 31. 12. 2009 upraven v ustanovení §45a tr. zák.; trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 tento institut upravuje v ustanovení §65 tr. zákoníku. Současně poukázal na znění §45a odst. 4 tr. zák., které stanoví, jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody . Taktéž citoval ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 11. 2011), které zakotvuje, jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykoná ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody . Rovněž připomněl znění §2 odst. 1 tr. zákoníku, jež stanoví že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější .
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti ministr spravedlnosti vytkl, že se těmito ustanoveními Obvodní soud pro Prahu 4 důsledně neřídil, neboť rozhodoval o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody dne 30. 9. 2010, tedy již za účinnosti trestního zákoníku, ovšem o vině a trestu obviněného bylo rozhodnuto podle v té době platných a účinných ustanovení trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Konstatoval, že i když výrok o případné přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody není součástí výroku o trestu odsuzujícího rozhodnutí, je třeba i v případě přeměny trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody vycházet ze zákona, podle něhož bylo rozhodnuto o vině a trestu. Pokud bylo za účinnosti trestního zákona rozhodnuto o vině a trestu, bylo nutno nevykonaný trest obecně prospěšných prací přeměnit v nepodmíněný trest podle §45a odst. 4 tr. zák., kdy platilo, že každé jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody a nikoliv podle trestního zákoníku účinného v době rozhodování. Přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Jestliže soud v době účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 tr. zák., neboť za těchto okolností není postup podle trestního zákoníku pro pachatele příznivější.
Podle ministra spravedlnosti měl tudíž být obviněnému správně přeměněn trest ve výměře 297 hodin obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání pouze 149 dnů a nikoliv 297 dnů. Uvedl, že výkon tohoto trestu měl obviněný podle informace získané z č. l. 160 spisu započít dne 14. 8. 2011, tudíž konec výkonu trestu odnětí svobody v trvání 297 dnů připadá na den 5. 6. 2012, přičemž v případě uložených 149 dnů, by konec trestu připadal na den 9. 1. 2012. Jelikož Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval o přeměně obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody podle pozdějšího zákona, porušil v neprospěch obviněného zákon. Při uplatnění zásad časové působnosti trestních zákonů je totiž nutno příslušný trestní zákon aplikovat vždy jako celek, přičemž nezákonným postupem obvodního soudu došlo k tomu, že byl obviněnému uložen trest odnětí svobody výrazně delší, než mu správně měl být uložen. Ministr spravedlnosti poznamenal, že uvedené závěry odpovídají právním názorům prezentovaným v rozsudcích Nejvyššího soudu např. v rozsudku ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 4 Tz 76/2010, z něhož vyplývá, že přepočet trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je daný zákonem a je nedílnou součástí institutu trestnosti činu. Dodal, že poměr, v jakém bude třeba přepočítat nevykonaný trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je zákonem stanoven již v okamžiku, kdy je trest pravomocně uložen.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud:
- podle §275 odst. 4 tr. ř. zvážil možnost přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněnému J. H. , který byl nařízen na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007,
- podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku,
- podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil,
- podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, příp. postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Se stížností pro porušení zákona se u veřejného zasedání, které Nejvyšší soud o podaném mimořádném opravném prostředku dne 16. 5. 2012 konal, ztotožnil jednak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jednak obhájkyně obviněného J. H. , která rovněž poukázala na jeho písemné vyjádření, jež učinil prostřednictvím obhájce.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona . Odstavec 2 tohoto zákonného ustanovení obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu . Podle názoru Nejvyššího soudu je však potřebné i chybné pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, považovat (v širším slova smyslu) za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Aniž by bylo nutno na tomto místě znovu citovat ustanovení §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku a §45a odst. 4 tr. zák., stačí konstatovat, že argumentace ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je správná. V zásadě totiž koresponduje s rozhodnutím publikovaným pod č. 5/2011 Sb. rozh. tr., podle něhož „Přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 tr. zák. a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností totiž není pro pachatele příznivější.“ P řepočet podle §65 odst. 2 tr. zákoníku je založen na tom, že každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
Tím, jak o přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody rozhodl v posuzované trestní věci Obvodní soud pro Prahu 4, porušil v neprospěch obviněného zákon. V důsledku této podstatné vady nemůže napadené rozhodnutí jako celek obstát.
Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007, byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku. Dále podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jelikož Nejvyšší soud po podání stížnosti pro porušení zákona u orgánů Vězeňské služby České republiky ověřil, že obviněný J. H. v současnosti vykonává trest odnětí svobody na základě rozsudku Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 1 T 188/2010, který ukončí dne 14. 1. 2013, tak nepřipadal v úvahu ministrem spravedlnosti navrhovaný postup podle §275 odst. 4 tr. ř., tj. přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému nařízen na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007.
Rozhodnutím Nejvyššího soudu se trestní věc obviněného vrací do stadia řízení před vydáním zrušeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 52 T 30/2007. Současně lze ve smyslu znění §270 odst. 4 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto rozsudku ohledně přeměny trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody Nejvyšší soud vyslovil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák