ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.44.2012.2
sp. zn. 6 Tz 44/2012-48
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. května 2012 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. J. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 T 179/2009-64, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 T 179/2009-64, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.), v neprospěch obviněného R. J.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň - sever se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Proti usnesení Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 T 179/2009 64, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. J. stížnost pro porušení zákona.
V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na to, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 1 T 179/2009, byl obviněný R. J. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. za použití §314e odst. 2 tr. ř. a §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 8. 9. 2009. Obviněný trest obecně prospěšných prací vykonal pouze zčásti, a to v rozsahu dvou hodin. Následně Okresní soud Plzeň - sever svým usnesením ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 T 179/2009-64, rozhodl podle §65 odst. 2 tr. zákoníku o přeměně zbytku nevykonaného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 298 hodin tak, že tento obviněnému přeměnil v 298 dnů trestu odnětí svobody, když pro výkon tohoto trestu zařadil obviněného podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 6. 2011.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona namítl, že Okresní soud Plzeň - sever v posuzované trestní věci při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody - za situace, kdy byl trest obecně prospěšných prací uložen pravomocně za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, ale k rozhodování o přeměně trestu došlo až v době po 1. 1. 2010, tedy za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb. v platném znění (dále též „tr. zákoník“) - důsledně nedbal §2 odst. 1 tr. zákoníku, §45a odst. 4 tr. zák. a §65 odst. 2 tr. zákoníku a chybně postupoval při hodnocení, která právní úprava je pro obviněného příznivější. Podle názoru ministra spravedlnosti se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností není pro pachatele příznivější. Na základě těchto skutečností shledal, že nesprávný postup Okresního soudu Plzeň - sever při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody vedl k tomu, že místo nařízení výkonu trestu na dobu 149 dní byl obviněnému nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 298 dnů.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil namítané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, napadené usnesení Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 T 179/2009-64, zrušil a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Odstavec 2 tohoto zákonného ustanovení sice obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle názoru Nejvyššího soudu i chybné pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je třeba považovat v širším slova smyslu za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem.
Argumentaci uplatněnou ve stížnosti pro porušení zákona lze označit za správnou, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí č. 5/2011 Sb. rozh. tr., ze kterého mj. vyplývá, že „přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45 odst. 4 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností není pro pachatele příznivější“.
Nejvyšší soud považuje odkaz na shora uvedené judikaturní rozhodnutí za dostatečný i z hlediska jeho aplikovatelnosti na trestní věc obviněného. Tím, jak rozhodl o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v předmětné trestní věci Okresní soud Plzeň - sever, porušil zákon v ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl spáchán, podle pozdějšího zákona se postupuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější, a dále také v ustanovení již zmíněného §65 odst. 2 tr. zákoníku (zřejmě písařskou chybou v rozhodnutí soudu prvního stupně uveden §65a odst. 2 tr. zákoníku), podle kterého každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody, zatímco přepočet podle §45a odst. 4 tr. zák. (pro obviněného příznivější – viz výklad shora) je založen na tom, že každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 T 179/2009-64, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku v neprospěch obviněného R. J., v důsledku toho podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, aby následně podle téhož ustanovení zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň - sever přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na Okresním soudu Plzeň - sever proto bude, aby při novém rozhodování o přeměně uloženého trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody respektoval shora uvedený právní názor Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2012
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu