ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1119.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1119/2012 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. listopadu 2012 v neveřejném zasedání, o dovoláních obviněných P. K. , a B. G. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 42 To 52/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 108/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. G. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. 12. 2011, sp. zn. 1 T 108/2011, byli obvinění P. K. a B. G., společně se spoluobviněnou A. K., odsouzeni pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustili ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému P. K. podle §358 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců a obviněným B. G. a A. K. podle téhož ustanovení trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. U všech obviněných byl uložený trest podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Obvinění se trestného činu dopustili tím, že dne 18. 5. 2011, kolem 12.30 hodin, v T., na ulici M., u panelového domu č.p. …, po předchozí dohodě a vzájemné součinnosti fyzicky napadli osobu C. F., státního příslušníka Itálie, tím, že jej A. K. a B. G. uchopili oběma rukama každý za jednu ruku, natlačili jej na zeď z boku panelového domu, kde na něho A. K. společně s P. K. křičeli a domáhali se vydání nějaké finanční hotovosti slovy „chceme peníze“, přičemž mu A. K. jednou rukou vytáhla z pravé zadní kapsy kalhot peněženku v hodnotě 100 Kč, s osobními doklady a dalšími věcmi, poté P. K. vytáhl z přinesené igelitové tašky blíže neurčený předmět z ohebného materiálu o průměru cca 1 cm připomínající elektrický kabel, kterým jej opakovaně 3 x až 4 x udeřil do horní části těla a způsobil mu tak oděrku na levé lopatce, oděrky na levé paži, drobnou tržnou ránu na dlaňové části levého zápěstí, hematom palcového valu pravé i levé dlaně a oděrky a otok v oblasti pravého předloktí, načež z místa odešli.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání všichni obvinění, která Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 42 To 52/2012, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podali řádně a včas dovolání obvinění P. K. a B. G., oba uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný P. K. vyjádřil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů. Uvedl, že v průběhu řízení předložil dostatek důkazů o tom, že nemohl naplnit skutkovou podstatu přečinu kladeného mu za vinu. Podle jeho názoru nedošlo ke striktnímu naplnění §2 odst. 5 tr. ř. Dokazování bylo vedeno pouze takovým směrem a k takovým důkazům, které svědčily o jeho vině a naopak důkazy svědčící o jeho nevině orgány činné v trestním řízení zpochybňovaly a bagatelizovaly. Obviněný je tedy přesvědčen, že jeho vina nebyla prokázána a on se trestného činu nedopustil. Poukazuje na údajně nevěrohodnou výpověď svědkyně Š., která podle jeho mínění nemohla vůbec na místo konfliktu přímo vidět. Soudům vytýká, že uvěřily výpovědi poškozeného F., který vědomě lže, aby nemusel vrátit zapůjčené finanční prostředky, které byly důvodem vzniklého konfliktu. Obviněný má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný B. G. je přesvědčen, že skutek, který je mu kladen za vinu, není trestným činem, a on měl být zproštěn obžaloby. Uvedl, že narušení zájmu chráněného zákonem, musí být hrubé, tzn. intenzivní. Podle znaleckého posudku znalkyně MUDr. Duchaňové však nemusel vůči poškozenému vyvinout vůbec žádné násilí, stopy na jeho těle totiž byly způsobeny zvýšenou srážlivostí krve, která byla zapříčiněna užíváním léku, který srážlivost krve ovlivňuje a k výskytu podlitin stačilo i pouhé nenásilné uchopení za ruku. Obviněný poukazuje na to, že ani sám nebyl schopen vyvinout, s ohledem na své onemocnění, hrubé násilí o vyšší intenzitě tak, aby byly splněny znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu. Na závěr obviněný uvedl, že veřejného zasedání osobně přítomen nebyl, usnesení odvolacího soudu nebyl schopen bez odborného překladu do mongolštiny vůbec porozumět.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil obě napadená rozhodnutí a Okresnímu soudu v Třebíči věc vrátil k novému projednání s tím, aby tento soud rozhodl o zproštění obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním uvedla, že všechny znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku byly naplněny, a to v takové intenzitě, kterou předmětné zákonné ustanovení předpokládá, neboť obvinění jednali v součinnosti jako spolupachatelé, na napadení poškozeného se domlouvali a poměrně brutálně na něj zaútočili za použití připraveného gumového kabelu, kterým jej tloukli. Problematiku tzv. extrémního nesouladu nelze podle ní v tomto případě aplikovat, neboť veškerá argumentace obviněných spočívá v tom, že tito nesouhlasí s hodnocením důkazů, které vyústilo v předmětný skutkový stav a následné právní posouzení zjištěného skutkového stavu. Státní zástupkyně nad rámec dovolání upozornila, že jednáním obviněných byly podle jejího názoru naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, avšak pro absenci odvolání státního zástupce již nebylo možné napravit pochybení nalézacího soudu v právní kvalifikaci trestného jednání obviněných, neboť odvolací soud musel dodržet zásadu zákazu reformace in peius.
Stání zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že oba obvinění v dovoláních uplatnili námitky, které byly součástí celé jejich obhajoby, stejné námitky uplatnili také v odvolání, soudy obou stupňů se jimi opakovaně zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi pečlivě a přesvědčivě vypořádaly.
Pokud jde o dovolání obviněného P. K. , Nejvyšší soud shledal, že veškeré své námitky směřoval proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů. Obviněný v dovolání především namítá, že jeho vina nebyla soudy prokázána, brojí proti věrohodnosti poškozeného C. F. a svědkyně Š., namítá, že soudy při svém rozhodování vycházely toliko z důkazů svědčících v jeho neprospěch a důkazy svědčící o jeho nevině bagatelizovaly nebo k nim vůbec nepřihlédly. Obviněný se domnívá, že soudy založily své rozhodnutí na nepřesvědčivých důkazech, ze kterých nelze dospět k závěru o jeho vině.
Obviněný tak svými námitkami nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, jakož i s jejich hodnocením soudy obou stupňů. Tím obviněný zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze zásadně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Třebíči, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněných, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Nutno dodat, že soudy obou stupňů závěry ve svých rozhodnutích dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily. Za těchto okolností není dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn ani s odkazem na ústavněprávně garantované právo na spravedlivý proces, na jehož základě je výjimečně možný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, obviněný namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. V uvedeném směru však oba soudy v odůvodněních svých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily svědeckým výpovědím poškozeného a svědkyně Š., jejichž výpovědi se shodují a podporují, pokud jde o průběh incidentu. Pro skutečnost, že byl poškozený skutečně obviněnými na uvedeném místě fyzicky napaden, svědčí také závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. S. Duchaňové, která popsala mechanismus vzniku zranění a způsobené následky s ohledem na aktuální zdravotní stav poškozeného. Je pravdou, že obvinění byli vedeni snahou domoci se na poškozeném vrácení dlužné částky, avšak jejich jednání přerostlo ve zcela neadekvátní útok – napadení - vedený zřetelně negativními emocemi obviněných vůči poškozenému. Jak správně uvedl soud II. stupně, samotná existence dluhu nedává obviněným možnost domáhat se svých nároků násilím.
Nejvyšší soud shledal, že učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto nelze dospět. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění, co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad, včetně namítaného nerespektování práva na spravedlivý proces, které je zaručeno v článku 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného P. K. nenaplnily uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněného B. G. , tento namítá (stejně jako ve svém odvolání), že jeho jednání nedosáhlo takové intenzity, aby mohlo být pokládáno za trestný čin (přečin). Má za to, že narušení zájmu chráněného zákonem musí být hrubé – intenzivní a ze znaleckého posudku MUDr. Duchaňové vyplývá, že ke vzniku zranění poškozeného postačovala i menší intenzita, i pouhé nenásilné uchopení za ruku. Tuto námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., však Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
Obvinění se dopustili uvedeného přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku jednáním popsaným ve skutkové větě rozhodnutí soudu I. stupně (citována výše). V právní větě výroku o vině je pak uvedeno, že se dopustili na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti tím, že jiného napadli. Hrubou neslušností je jednání, jímž jsou hrubě porušována pravidla občanského soužití a zásady občanské morálky. Napadením je pak třeba rozumět jakýkoliv fyzický útok proti tělesné bezpečnosti osoby. Jak vyplývá z výše uvedeného (k dovolání obviněného P. K.) bylo nade vší pochybnost prokázáno, že obvinění po předchozí dohodě a za vzájemné součinnosti fyzicky napadli poškozeného C. F. tím, že jej B. G. a A. K. chytili za obě ruce – každý za jednu, natlačili jej na zeď panelového domu, domáhali se vydání finanční hotovosti, P. K. jej opakovaně udeřil podlouhlým ohebným předmětem (blíže neurčeným) do horní části těla. Nejvyšší soud konstatuje, že obvinění, tedy i obviněný B. G., takovým jednáním naplnili všechny znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Předmětem ochrany u tohoto přečinu je klidné občanské soužití, veřejný klid a pořádek. Pro naplnění znaků uvedené skutkové podstaty není tedy rozhodné, jak velké násilí (intenzita násilí) bylo zapotřebí ke vzniku následků – podlitin, zranění – na těle poškozeného po napadení obviněnými. Újma na zdraví poškozeného, je tzv. sekundárním objektem trestného činu. Přečin výtržnictví je však dokonán jednáním, které se příčí pravidlům občanského soužití. Jednání spočívající v napadení poškozeného třemi útočníky, znemožnění mu pohybu chycením rukou a fyzické napadení bitím přesně nezjištěným předmětem, to vše na místě veřejnosti přístupném a doprovázeno křikem, hrubě narušilo uvedený zájem chráněný trestním zákoníkem. Námitka obviněného je tedy zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného B. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš