ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.113.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 113/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. února 2012 v Brně dovolání obviněného Z. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 10 To 315/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 3 T 16/2009, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 29. 7. 2008 v 5:50 hod. na křižovatce silnice I. třídy č. 4 a silnice II. třídy č. 118, v katastru obce H., okres P., jako řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Pick-up, bílé barvy, porušil při jízdě ustanovení §21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů tím, že při odbočování vlevo z hlavní silnice na vedlejší komunikaci směrem na obec H. nedal přednost v jízdě protijedoucímu nákladnímu vozidlu zn. Hyundai Santa Fe, řidiče J. J., který z důvodů snahy zabránit střetu s vozidlem obviněného přejel do protisměru, kde se levou přední částí vozidla střetl s levou přední částí vozidla zn. Škoda Favorit, řidiče M. D., který jel po silnici I. třídy č. 4 směrem na P., přičemž poškozený M. D. utrpěl při dopravní nehodě vícečetná ložiska pohmoždění a potrhání tkáně sleziny v oblasti dolního polu, drobnou trhlinu na laloku jaterním, pohmoždění dolní části levé plíce s krvácením do pohrudniční dutiny, zlomeninu dna jamky kyčelního kloubu vlevo, zlomeninu horního raménka kosti stydké vlevo, zlomeniny sedmého, osmého a devátého žebra vlevo, rozsáhlou tržně zhmožděnou ránu na zevní straně levé paže a natržení trojhlavého svalu vlevo, kdy dne 16. 8. 2008 zemřel na následky masivní trombembolie plicní tepny, která vznikla jako komplikace poranění pánve.
Za tento trestný čin odsoudil obviněného Z. V. (dále jen „obviněný“) podle §224 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byl obviněnému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. J. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 10 To 315/2011 odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání především namítl tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy s tím, že existence tohoto rozporu je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně namítl, že si není vědom toho, že by dne 29. 7. 2008 nedal přednost v jízdě protijedoucímu vozidlu a odjel, když následně došlo k tragické dopravní nehodě. V té době se na komunikaci pohybovalo mnoho vozidel značky Škoda Pick-up a mohlo se jednat o jiné vozidlo řízené jiným řidičem. Namítl, že jej nikdo neztotožnil jako řidiče, který měl způsobit dopravní nehodu a že napadené rozhodnutí je založeno pouze na skutečnosti, že dojel v šest hodin do zaměstnání. K záznamům ze zaměstnání uvedl, že jsou nepřesné a dopisovaly se vždy až ke konci týdne.
Z těchto důvodů obviněný namítl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2011, č. j. 10 To 315/2011-256, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, a aby poté přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného nevyjádřil. Stejně jako obviněný souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu zásadně nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek