ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1164.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1164/2012-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. listopadu 2012 v Brně dovolání obviněného J. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 8 To 87/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 72/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 6 T 72/2011, uznal obviněného J. B. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství jako pomocník a podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 3 T 77/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 10 To 365/2011, neboť trest uložený tímto rozsudkem je trestem dostačujícím.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 8 To 87/2012, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného J. B. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu ohledně obviněného J. B. a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství jako pomocník a podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 3 T 77/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 10 To 365/2011.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že procesní postavení svědka je neslučitelné s jiným procesním postavením osoby v témže trestním řízení. Poukázal na to, že výpovědi svědků P. K. a J. G. jsou nevěrohodné a neexistují další důkazy prokazující jeho vinu. Uvedl, že žádný ze svědků jej nezná a neusvědčil ho z trestné činnosti. Namítl, že hodnocení důkazů soudy obou stupňů je nesprávné. Dále namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 8 To 87/2012, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se k dovolání obviněného J. B. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatil pouze námitky skutkové a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal ani tvrzený extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. B. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek