ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1181.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1181/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. listopadu 2012 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného F. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 68 To 40/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 178/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 1 T 178/2010, byl obviněný F. Š. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle tohoto ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný a otec obviněného J. Š., která Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 68 To 40/2012, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že skutkový stav zjištěný nalézacím soudem nenaplňuje zákonné znaky předmětného trestného činu, neboť jednal v nutné obraně a bránil nedotknutelnost svého obydlí a za pomoci varovné střelby se snažil odradit poškozeného J. P. od násilného vniknutí do rodinného domu. V této souvislosti rozsudku vytýká nepřesnou formulaci skutkové věty a domnívá se, že je v ní rozpor. Obviněný má za to, že naopak jednání poškozeného by bylo možno posuzovat jako trestně právní, neboť tento se úmyslně a násilím snažil dostat do domu, přes odpor J. Š. chtěl otevřít dveře, když na pomoc J. Š. přichází obviněný F. Š.. Poukázal na to, že podle odvolacího soudu jednání spočívající v napadení poškozeného tak, že ho nejprve bil obuškem, je adekvátní v rámci nutné obrany. Vzniká tedy podle obviněného otázka, zda skutková věta představuje slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace trestného činu výtržnictví a zda skutek tak, jak je popsán, byl skutečně prokázán. Obviněný je přesvědčen, že nebyl prokázán jeho úmysl dopustit se výtržnického jednání a soudy nevysvětlily, proč v jeho jednání spatřují výtržnost, jestliže se mohlo jednat o pouhou nepřiměřenou reakci, jež byla vyprovokována. Namítá, že nešlo ani o místo veřejnosti přístupné. Rovněž nebylo podle obviněného prokázáno, že by použil ke spáchání skutku jako zbraň právě expanzní revolver Alfa - Proj Holek výr. č. …, pokud tato zbraň nebyla zajištěna ihned po incidentu, ale teprve s odstupem sedmi měsíců. Zpochybňuje rovněž postup soudu, pokud odmítl přibrat znalce z oboru balistiky k ověření skutečností týkajících se účinků střelby z dotyčné zbraně, když soudem nebylo zjištěno zda došlo k poranění poškozeného a odmítl i další jeho důkazní návrhy. Obviněný je přesvědčen, že pokud by soud navrhované důkazy provedl, byla by prokázána jeho nevina a on měl být zproštěn obžaloby.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že jeho námitky sice vesměs odpovídají zvolenému dovolacímu důvodu, avšak není možné je akceptovat. Jako nedůvodnou označil námitku, že skutkový stav zjištěný nalézacím soudem nenaplňuje zákonné znaky předmětného trestného činu. Odvolací soud podle státního zástupce správně poukázal na skutečnost, že v první fázi incidentu, kdy obviněný bránil obviněnému vstoupit do domu, se ještě jednalo o nutnou obranu, vzápětí však obviněný zcela zřetelně vybočil z jejích mezí, pokud odcházejícího poškozeného pronásledoval, ohrožoval ho výstřely z expanzního revolveru a pokoušel se omezit jeho osobní svobodu nasazením pout. Takové jednání nelze označit za souladné s právem. Vytýkaná formulace skutkové věty „… před zde přítomnými osobami napadl poškozeného J. P., tak že ho nejprve bil obuškem …“ je podle státního zástupce z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu výtržnictví irelevantní, neboť pouze uvádí okolnost předcházející vlastnímu popisu děje, v němž jsou znaky tohoto deliktu obsaženy. Pokud jde o úmysl, je podle státního zástupce vyloučeno, aby obviněný na poškozeného útočil výstřely z expanzní zbraně z nedbalosti. Musel si rovněž uvědomovat, že se nachází jednak na místě veřejnosti přístupném, a jednak se popsaným způsobem chová za přítomnosti dalších čtyř osob, čili veřejně.
Rovněž námitka ohledně pochybností o užití expanzního revolveru Alfa Proj Holek výr. č. … ke spáchání trestného činu, nemá podle státního zástupce vliv na podstatu skutkových a právních závěrů učiněných soudy v této věci. Vzhledem ke konstrukci takové zbraně a předpokládatelným účinkům střelby z ní je nerozhodné, o jakou konkrétní zbraň se jednalo, neboť výsledný efekt by byl stejný. V té souvislosti je třeba za nedůvodnou označit námitku obviněného, že soud odmítl přibrat znalce z oboru balistiky k ověření skutečností týkajících se střelby z dotyčné zbraně - znalecké posouzení fyzikálních účinků výstřelu z této zbraně je pro skutková zjištění i právní závěry nepotřebné a nadbytečné, zejména proto, že obviněnému není kladeno za vinu, že by střelbou z dotyčné zbraně způsobil poškozenému nějakou újmu nebo s tímto úmyslem z revolveru střílel. Námitka odmítnutí navrhovaných důkazů obviněného, se podle státního zástupce vymyká rozsahu deklarovaného dovolacího důvodu. Stání zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. , neboť je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného uplatněné v dovolání zčásti odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný především namítá, že skutkový stav zjištěný nalézacím soudem, se kterým se soud odvolací zcela ztotožnil, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. ř. a domnívá se, že jednal v nutné obraně. Nesouhlasí s tím, že by se trestného činu dopustil úmyslně, že by se skutek stal na místě veřejnosti přístupném a je přesvědčen, že se soudy nevypořádaly s tím, v čem konkrétně spatřují jeho výtržnost. Nejvyšší soud se těmito námitkami, které byly součástí již jeho odvolání i celé obhajoby, zabýval a shledal je zjevně neopodstatněnými.
Podle popisu skutku uvedeného ve skutkové části výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že dne 5. 11. 2009 kolem 15:00 hodin v Z., okr. Vsetín, před domem S. před zde přítomnými osobami napadl poškozeného J. P. tak, že ho nejprve bil obuškem a když poškozený odcházel směrem od domu pryč, nejméně 4x vystřelil do vzduchu z expanzního revolveru Alfa-Proj Holek, model 020, Kal 9 mm, výr. č. …, poté namířil na hlavu poškozeného a ze vzdálenosti kolem 50 cm od hlavy poškozeného znovu dvakrát vystřelil, ke zranění poškozeného J. P. nedošlo, avšak poškozený do poslední chvíle nevěděl, že se jedná o plynovou zbraň .
V právní větě výroku o vině je pak uvedeno, že obviněný se dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že jiného napadl.
Nejvyšší soud předně konstatuje, že jednání, jak je popsáno ve výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně, naplňuje namítané znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. Toto ustanovení chrání klidné občanské soužití proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek. Výtržností se rozumí jednání, které závažným způsobem (hrubě) narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Z obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů je nepochybné, že při posuzování jednání obviněného uvážily všechna hlediska rozhodná pro tuto právní kvalifikaci. Z odůvodnění rozhodnutí soudů je zřejmé, že posoudily okolnosti, za nichž byl čin spáchán, zejména soud odvolací se pečlivě vypořádal s námitkami obviněného v odvolání, když uvedl, že v počáteční fázi jednání mohl obviněný pomocí obušku a expanzního revolveru v rámci nutné obrany odrážet útok poškozeného, který se chtěl násilím dostat do obydlí Š.. Dále však bylo zjištěno, že poškozený zřejmě také zastrašen chováním obviněného po chvíli svého snažení zanechal a odcházel od domu. V tomto okamžiku již svědku J. Š., obviněnému ani jejich obydlí nehrozil žádný útok ze strany poškozeného. Soudy ve svých rozhodnutích podrobně popsaly průběh celého děje od předem domluveného setkání skupiny lidí (J. Š., J. Š., J. P., A. V., MUDr. P. D., M. D.) ohledně prodeje domu, přes konflikt mezi poškozeným J. P. a svědkem J. Š., až po útok obviněného na odcházejícího poškozeného. Na tomto místě je nutné podotknout, že toliko tento útok, který již nelze brát jako jednání v nutné obraně, neboť žádné nebezpečí útoku nehrozilo, lze obviněnému klást za vinu.
K námitce obviněného, že část skutku („...nejprve bil obuškem..“) není trestným činem, protože odvolací soud uvedl, že se jednalo v této části o nutnou obranu, lze uvést, že při právním posouzení skutku je tento nutno posuzovat jako celek a nikoli tedy izolovaně jen jeho jednotlivé části. Při posuzování skutku v jeho celku proto nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i když soud I. stupně přesné formulaci skutku nevěnoval potřebnou pozornost a jeho hodnotící závěry na str. 4 odůvodnění rozsudku jsou pouze obecné. Odvolací soud ale v odůvodnění napadeného usnesení v této souvislosti uvedl, že svědek J. P. pochopil, že další jednání nemá cenu, odcházel pryč od domu a popsal jak jej i poté, při odchodu od domu, obviněný pronásledoval, oháněl se obuškem, střílel do vzduchu.... Odvolací soud tak zjevně až napadení obuškem při odchodu poškozeného považoval již za součást jednání obviněného po skončení konfliktu u dveří domu, tj. již před domem, jak je také uvedeno ve skutku. Přes ne zcela jednoznačné časové vymezení jednání obviněného ve skutku ohledně napadení poškozeného obuškem, je z jeho jednání pro právní posouzení zcela podstatné opakované použití dané zbraně, které již samo o sobě, tj. bez ohledu na použití obušku, plně odůvodňuje použitou právní kvalifikaci skutku.
Soudy pečlivě uvážily intenzitu útoku, kdy zejména střílení z expanzní zbraně z bezprostřední blízkosti na poškozeného správně zhodnotily jako velmi nebezpečné, neuvážené a v posuzovaném okamžiku (když už poškozený odcházel) i zcela zbytečné (viz str. 8, 9 rozhodnutí soudu II. stupně). Především z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že prvotní obranné jednání obviněného, jež dosáhlo svého cíle, neboť poškozený odcházel od domu, přerostlo ve zcela bezdůvodný a neadekvátní útok vedený zřetelně negativními emocemi obviněného vůči poškozenému. Rozhodně se nejednalo o vybočení z normální reakce, jak se snaží namítat obviněný. Výtržnost tedy soudy správně shledaly v napadení poškozeného výstřely z expanzní zbraně poté, co již poškozený měl konflikt s J. Š. za ukončený a odcházel ze schodů, od domu Š.. V rozporu se zjištěním soudu je přitom námitka obviněného, že byl nucen použít varovné výstřely z pistole, protože se poškozený znovu snažil dostat do domu. Soudy hodnotily také následky tohoto činu s tím, že k žádnému poranění nedošlo, jen v poškozeném a svědcích podle jejich výpovědí přetrvával strach z použité zbraně, neboť nevěděli, že se nejedná o pravou střelnou zbraň. Že nedošlo ke zranění poškozeného je přitom výslovně uvedeno ve skutkové větě. Soudy správně hodnotily také osobu pachatele jako další hledisko rozhodné pro použitou právní kvalifikaci. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s námitkou obviněného, že se v daném případě nejednalo o místo veřejnosti přístupné. Místem veřejnosti přístupným je každé místo, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a kde se zpravidla více lidí zdržuje. Přístupností se rozumí možnost vidět a slyšet projev pachatele, i když místo není přímo veřejnosti přístupné (např. je za plotem). Z uvedeného je zřejmé, že pokud k výtržnickému jednání obviněného došlo před domem Š. v těsné blízkosti ulice S., jde o místo veřejnosti přístupné, ačkoliv je místo samo ve vlastnictví soukromých osob. Nejvyšší soud konstatuje, že souhrn všech těchto okolností jasně vyznívá v závěr, že i z hlediska subjektivní stránky je posouzení skutku jako trestného činu výtržnictví správné. Obviněný jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zákona, neboť věděl, že se nachází před domem, viděl i okruh shromážděných osob, věděl, že výstřely ze zbraně (byť se nejednalo o pravou střelnou zbraň) vyvolají v poškozeném strach a zejména proto se jednání dopustil. Pokud soudy kvalifikovaly skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona není důvodu cokoli na tom měnit a dovolání obviněného je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o další námitky obviněného, Nejvyšší soud konstatuje, že uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Obviněný svými námitkami, že se trestně právního jednání nedopustil on, ale poškozený, že soudy měly doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru balistika a výslechem dalších svědků, že mu nebylo jeho jednání prokázáno, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný popírá svou vinu, v dovolání hodnotí provedené důkazy a vyvozuje z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, tak zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
K námitkám týkajícím se skutkového stavu věci, které jinak zásadně nejsou dovolacím důvodem, pokládá Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním může zasáhnout jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tím Nejvyšší soud bere ohled na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Aby v poměru mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy byl extrémní rozpor, musí jít zejména o situaci, kdy skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, kdy skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, kdy skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzované věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Vsetíně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají pevné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především výpovědi poškozeného a výše uvedených svědků, jakož i výpověď svědka J. Š. otce obviněného, jež byli přítomni incidentu zpočátku J. Š. a poškozeného J. P., kdy se obviněný F. Š. snažil chránit otce a společné obydlí zamezováním přístupu do domu poškozenému. Tato část jednání není obviněnému kladena za vinu. Počáteční incident však v okamžiku, kdy poškozený od svého jednání upustil a odcházel od domu J. Š. přerostl v útok obviněného na odcházejícího poškozeného střelbou z expanzní zbraně a za přítomnosti výše jmenovaných osob, které pozorovaly celý průběh děje a v tomto rámci i napadení poškozeného obviněným. Výpovědi těchto svědků se i přes některé odchylky v popisu detailů incidentu shodují v tom nejpodstatnějším, totiž v tom, že obviněný po poškozeném opakovaně střílel i v okamžiku, kdy již poškozený zanechal konfliktu s J. Š. a odcházel od jeho domu, přičemž z výpovědí svědků je zřejmý strach poškozeného i svědků, neboť v prvních okamžicích nevěděli, že se nejedná o pravou střelnou zbraň. Tato část jednání obviněného popsaná ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. Napadené rozhodnutí tak nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Pokud jde o námitku obviněného, že nebylo prokázáno, že by ke spáchání uvedeného trestného činu použil expanzní revolver Alfa-Proj Holek, model 020, Kal 9 mm, výr. č. …, popsaný ve výroku o vině, zajištěný až po sedmi měsících od spáchání trestného činu, když ke ztotožnění zbraně nebyl ani vypracován znalecký posudek z oboru balistika, Nejvyšší soud uvádí, že ani tato námitka neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. V daném případě bylo zjištěno, že obviněný na poškozeného střílel z expanzního revolveru několikrát do vzduchu a několikrát i proti hlavě poškozeného. K žádnému zranění však nedošlo. Pokud v tomto směru má obviněný pochybnosti o užití právě této konkrétní zbraně, souhlasí Nejvyšší soud s názorem státního zástupce, že v daném případě je nerozhodné o jakou konkrétní expanzní zbraň se jednalo, výsledný efekt by byl stejný, neboť úmyslem obviněného nebylo střelbou z dotyčné zbraně někomu způsobit újmu. Znalecký posudek z oboru balistiky by byl pro daný případ nadbytečný, když z dovolání vyplývá, že jeho účelem by neměla a ani nemohla být individuální identifikace použité zbraně, ale obviněný jím chce zpochybnit věrohodnost výpovědi svědků o způsobu střelby. Ze skutku přitom nevyplývá, že by obviněný střílel přímo na hlavu poškozeného, a odvolací soud také uvedl, že střílel „v bezprostřední blízkosti hlavy poškozeného“.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z části tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají a hmotně právní námitky shledal zjevně neopodstatněnými. Proto dovolání obviněného F. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš