ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1200.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1200/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. října 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 108/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 183/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 95 T 183/2011, byl obviněný M. D. , spolu s obviněným J. E. , uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněným uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozené společnosti ABB, s. r. o.
Uvedeného přečinu se dopustili tím, že po předchozí vzájemné domluvě s cílem odcizit měděné součástky, tyto prodat a utržené peníze užít pro vlastní potřebu, v době od 27. 4. 2011 do 4. 5. 2011 celkem v pěti případech v B. , na ulici H. v areálu firmy Karoseria, a.s., J. E. , kde byl zaměstnán jako skladník firmy ABB, s.r.o., převezl pomocí vysokozdvižného vozíku z plátěného skladu firmy ABB, s.r.o., pro výrobu modulů MNSiS, postupně minimálně celkem 5 ks beden po 450 ks měděných součástek – přípojnic s kontakty zabalených v každé bedně do 9 ks krabic do skladu firmy P. , nacházejícího se také v tomto areálu, odkud je M. D. postupně překládal do svého osobního motorového vozidla zn. Mitsubishi Carisma, se kterým do tohoto skladu zajížděl na základě oficiálního povolení a následně vyvážel z areálu a poté je prodávali ve výkupně kovů v B. – K. , čímž způsobili poškozené firmě ABB, s. r. o., škodu odcizením ve výši minimálně 323.469,- Kč .
Proti tomuto rozhodnutí podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Brně z podnětu těchto odvolání rozsudkem ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 To 108/2012, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o stanovení povinnosti podle §82 odst. 2 tr. zákoníku a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že oběma obviněným uložil podle §82 odst. 2 tr. zákoníku, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradili podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobili.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný M. D. řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se domnívá, že v jeho případě došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, a tím k porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. S odvoláním na ustanovení §125 tr. ř. podle něj odvolací soud pouze převzal argumentaci nalézacího soudu a k tvrzením obhajoby se nikterak nevyjádřil, čímž došlo k vadě řízení, jež měla za následek nesprávné právní i jiné hmotně právní posouzení. Při pečlivém přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně by totiž odvolací soud musel zjistit rozpory se zásadami formální logiky. Obviněný především upozorňuje, že soud neprokázal, že by skutek popsaný ve výrokové části rozhodnutí soudu prvního stupně spáchal i on. Soud dále pochybil, pokud v odůvodnění zmínil neprocesní výpovědi obviněných. Poukazuje na to, že byl odsouzen téměř výhradně na základě záznamu z kamerových systémů, což je diskutabilní důkaz. Pokud jde o interpretaci kamerového systému, jde o volnou myšlenkovou konstrukci, která údajně nemá oporu v jiných důkazech. Soud mu prokazuje vinu například tím, že v areálu firmy P. parkoval své auto, to však podle obviněného není neobvyklá situace, když je obviněný u této firmy zaměstnán a standardně auto v areálu parkoval. Není tedy podle něj nic podezřelého, když se pohyboval po areálu svým autem, případně zajížděl do skladu svého zaměstnavatele. Nic jiného podle obviněného kamerové záznamy neukazují. Soud ani neprovedl ke ztotožnění jeho osoby na záznamech kamerového systému jediný důkaz. Nebyl předložen jediný důkaz, že on je tou osobou, která jedná tak, jak popisuje soud. Není ani dokázáno, že je osobou na vysokozdvižném vozíku nebo že by do svého auta nakládal odcizený materiál. Obviněný uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně není podpořeno jediným relevantním důkazem, myšlenkové úvahy soudu prvního stupně jsou velice extenzivní, v dané věci nelze v žádném případě hovořit o provázanosti důkazů. Jde o jeho kriminalizaci, přestože proti němu nestojí žádné důkazy.
Proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a Městskému soudu v Brně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, pokud jde o povahu námitek uplatněných obviněným, že ve skutečnosti jimi pouze brojí proti způsobu, jímž nalézací soud hodnotil provedené důkazy, a domáhá se odlišného, pro sebe příznivějšího posouzení důkazní situace. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá námitky směřující proti aplikaci hmotného práva na soudem učiněná skutková zjištění. Takové výhrady však podle státního zástupce obviněný ve skutečnosti nevznáší, pouze se omezuje na polemiku se způsobem, jímž soudy hodnotily provedené důkazy, čímž se snaží změnit skutkový stav, z něhož vycházely soudy při svém rozhodování. Je sice pravdou, že v případech extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, z nich učiněnými skutkovými závěry a jejich právním posouzením, může takovou vadu Nejvyšší soud v dovolacím řízení posoudit podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. O takový případ však v této věci podle státního zástupce naprosto nejde. Odlišný názor obviněného na způsob, jímž lze hodnotit provedené důkazy, v tomto případě nepřekračuje hranici prosté polemiky, nedá se však hovořit o případu extrémního nesouladu, který by byl srovnatelný např. s užitím nezákonně získaného důkazu, provedením důkazu zcela v rozporu s procesními pravidly, záměrným opomenutím některého z významných důkazů atd.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání, protože je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval soud II. stupně a obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, podal fakticky ve stejném rozsahu jako odvolání (č. l. 200 tr. spisu). S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že obviněný svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný výhradami, že se uvedeného jednání nedopustil, že mu jeho jednání nebylo prokázáno, že záznamy z kamerových systémů jsou důkazem diskutabilním, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný v dovolání popisuje zjištěné jednání (pohyb svým automobilem po areálu svého zaměstnavatele), provedené důkazy pak hodnotí a vyvozuje z nich své vlastní závěry, odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, resp. když skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má obviněný za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Jak vyplývá z bohaté judikatury, extrémní nesoulad přichází do úvahy jen tehdy, jestliže je řízení zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Musí proto v průběhu dokazování či hodnocení důkazů nastat exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. nebo 125 tr. ř. Jestliže však soudy důkazy provádějí s veškerou důsledností a hodnotí je podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, postupují v souladu se zákonem. O případ extrémního nesouladu jde proto jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně není žádný extrémní rozpor, jak se domnívá obviněný. Skutková zjištění soudů, a to i ta, která se týkají obviněného M. D. , mají odpovídající obsahový základ především ve výpovědích svědků: A. Š. , Ing. J. M. , kdy bylo nade vší pochybnost zjištěno, že obviněný J. E. pracoval jako skladník u firmy ABB, s.r.o., jíž byly odcizeny měděné součástky uložené ve specifických obalech. Tento obviněný prokazatelně převážel bedny s měděnými součástkami vysokozdvižným vozíkem do skladu sousední firmy P. , kde pracoval obviněný M. D. , který jako držitel parkovací karty mohl se svým vozidlem volně parkovat v areálu Karoseria, a.s. Ohledně obviněného J. E. nebylo zjištěno, že by jakýmkoli způsobem měděné součástky z areálu vyvážel. Z výpovědí svědků P. P. a M. P. a z výdajových pokladních dokladů však bylo zjištěno, že tyto měděné odřezky odevzdával ve sběrně druhotných surovin, za což mu byla vždy vyplacena odpovídající kupní cena. Výpověďmi těchto svědků byl částečně ztotožněn i obviněný M. D. , jako osoba, která spolu s obviněným J. E. v jejich výkupně, prodávala měděné součástky. Pokud soudy konfrontovaly uvedené svědecké výpovědi a důkazy se záznamy kamerového systému v areálu Karoseria, a.s., kde firmy obou obviněných spolu těsně sousedily (č. l. 120 tr. spisu rozložení objektů v areálu), došly k logickému závěru o promyšlené kooperaci mezi oběma obviněnými, jejímž cílem bylo vyvézt kradené měděné výrobky z areálu. Na kamerovém záznamu je pak možno sledovat celý mechanismus vývozu uvedeného zboží z areálu. Postup obviněných při této činnosti není nahodilý, ale promyšlený a spolupráce obviněných se mění v návaznosti na to, zda-li ten který den pracovali na ranní či odpolední směně. Vždy je patrná manipulace s dřevěnými bednami s měděným materiálem, které jsou převáženy pomocí vysokozdvižných vozíků od skladu firmy ABB k nezajištěným a nehlídaným prostorám firmy P. , a to vždy do těsné blízkosti osobního automobilu obviněného M. D. , kde je obsah beden vyložen do kufru automobilu a dřevěné bedny jsou vráceny. Bylo zjištěno, že obviněný M. D. se svým vozidlem v bezprostřední časové návaznosti na manipulaci s materiálem (bednami) vjíždí do areálu a v momentě, kdy získává připravený materiál, okamžitě odjíždí z areálu společnosti Karoseria, a.s., přes vrátnici pryč. Všechny provedené důkazy hodnocené jednotlivě i ve vzájemných souvislostech tvoří ucelený obraz o mechanismu, jakým docházelo k odcizení předmětného materiálu oběma obviněnými za jejich úzké a promyšlené kooperace. Učiněná skutková zjištění jsou tedy pevným základem pro právní závěry také ohledně viny obviněného M. D. Pouze nad rámec dovolání by chtěl Nejvyšší soud poukázat, že soudy nižších stupňů neprokazovaly vinu obviněného M. D. tím, že v areálu zcela legálně parkoval své auto, jak se obviněný snaží namítat, ale mimo jiné tím, jak bylo výše uvedeno, že po získání odcizeného materiálu – po naložení věcí do auta – ve všech případech okamžitě odjíždí s materiálem z areálu pryč. Pokud jde dále o námitku obviněného, že nalézací soud pochybil, pokud ve svém rozhodnutí zmínil neprocesní výpovědi obviněných, Nejvyšší soud konstatuje, že nalézací soud také uvedl, že jde o výpovědi, které jsou pro soud z procesních důvodů nepoužitelné.
Nejvyšší soud v projednávané věci tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem a neshledal existenci namítaného extrémního nesouladu. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily. To, že obviněný M. D. nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného M. D. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš