ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1205.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1205/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. října 2012 v Brně dovolání obviněného D. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 9 To 124/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 106/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 3 T 106/2011, uznal obviněného D. S. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 9 To 124/2012, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že jeho duševní stav nebyl zjištěn prostřednictvím žádného důkazu v souvislosti se skutečností, že v době útoků na jednotlivé poškozené měl v krvi nadprůměrné množství alkoholu, což zabránilo řádnému právnímu posouzení věci ohledně míry příčetnosti, resp. míry vlivu alkoholu na ovládací a rozpoznávací složky jeho jednání. Dále namítl, že nespáchal zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť za obdobný pohlavní styk nelze považovat pouhé osahávání ženy na prsou nebo ohmatávání genitálií muže či ženy, neboť tyto sexuální aktivity nevykazují obdobný způsob provedení a závažnost jako soulož. Uvedl, že nebylo prokázáno, že by se domáhal násilím nebo pohrůžkou násilí finančních prostředků, resp. jiných věcí svědkyň H. W. a Š. K. takovým způsobem, aby se při takovém jednání dopustil trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 9 To 124/2012, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného D. S. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání není dalším běžným opravným prostředkem v trestním řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který soudy zjistily, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou dovolatel sám prosazuje. Dovolání se proto nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný namítl, že za obdobný pohlavní styk nelze považovat pouhé osahávání ženy na prsou nebo ohmatávání genitálií muže či ženy, neboť tyto sexuální aktivity nevykazují obdobný způsob provedení a závažnost jako soulož.
Podle §185 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Pohlavním stykem ve smyslu §185 odst. 1 tr. zákoníku je jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Jde o široký pojem, který zahrnuje jednání vyvolaná pohlavním pudem, jejichž podstatou je fyzický kontakt s druhou osobou, tj. dotyk, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Pohlavní styk při tomto základním vymezení zahrnuje širokou škálu činností jako např. soulož (coitus) a jiné pohlavní styky provedené způsobem srovnatelným se souloží, tj. zejména orální pohlavní styk (felaci či cunilinctus), anální pohlavní styk (coitus analys), zasouvání prstů nebo jiných předmětů do ženského pohlavního ústrojí, zejména pokud napodobují pohyby pohlavního údu ve vagíně ženy, event. jiné způsoby srovnatelného použití předmětů sloužících jako náhražky mužských či ženských pohlavních orgánů, ale obecně do pohlavního styku patří i vsunování pohlavního údu muže mezi prsy ženy (coitus inter femora), osahávání genitálií ženy nebo muže, prsou ženy, sání prsních bradavek (sactustupratio), tzv. erotické masáže, které pachatel provádí druhé osobě nebo ona jemu apod. Takto vymezené jednání směřuje k pohlavnímu uspokojení pachatele, ale nezáleží na tom, zda k němu v konkrétním případě skutečně dojde [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Tdo 994/2011, a ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. Zvláštní část (§140 - §421). Komentář. 2. vydání Praha: C.H.Beck, 2012, str. 1836-1837].
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že dne 18. 2. 2011 v době kolem 04:45 hodin v P. v L. u. zezadu přiběhl k poškozené J. F., povalil ji na zem, klekl si na ni a řekl, že chce peníze, poté, co mu dala drobné mince ze zadní kapsy svých kalhot, ji zatáhl do Z. u., kde ji opět povalil na zem, rozkročmo si na ni klekl, z ramene jí sundal kabelku a podložil jí s ní hlavu, v úmyslu se sexuálně uspokojit osaháváním jejích prsou jí rozepnul bundu a svetr, vyhrnul jí triko, snažil se jí rozepnout podprsenku a sahal jí na prsy. Z takto vymezeného popisu skutku vyplývá, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se obviněný dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu tím, že jiného násilím donutí k pohlavnímu styku, tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Pro úplnost je třeba dodat, že námitka obviněného, že osahávání ženy na prsou nebo ohmatávání genitálií muže či ženy nevykazují obdobný způsob provedení a závažnost jako soulož, se týká spíše právní kvalifikace skutku podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, avšak obviněný nebyl uznán vinným pokusem tohoto zvlášť závažného zločinu.
Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí, že byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného D. S. je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek