ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1247.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1247/2012-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. 11. 2012 dovolání obviněného R. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2012, sp. zn. 6 To 81/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 175/2011 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2012, sp. zn. 6 To 81/2012, v části, v níž bylo rozhodnuto o odvoláních poškozených T. H. a D. H.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odvolání poškozených T. H. a D. H. proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 1 T 175/2011, se podle §256 tr. ř. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 1 T 175/2011, byl obviněný R. V. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. l písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. l tr. zákoníku, přečinem podílnictví podle §214 odst. l písm. a) tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta nepodmíněně s tím, že pro výkon trestu odnětí svobody byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na tři léta. Dále bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody tak, že poškození T. H. a D. H. byli podle §229 odst. l tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních a ve vztahu k dalším třem poškozeným bylo rozhodnuto výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o trestu a poškození T. H. a D. H. proti výroku podle §229 odst. l tr. ř., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2012, sp. zn. 6 To 81/2012. Z podnětu odvolání poškozených T. H. a D. H. byl rozsudek Okresního soudu v Karviné podle §258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody ohledně těchto poškozených a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný je podle §228 odst. l tr. ř. povinen zaplatit na náhradu škody poškozenému T. H. částku 1 317 000 Kč a poškozenému D. H. částku 47 476 Kč a že poškození T. H. a D. H. se podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároků na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl tu část tohoto rozsudku, v níž byl rozsudek Okresního soudu v Karviné zrušen ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených T. H. a D. H. a v níž bylo nově rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody těmto poškozeným. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Napadenou část rozsudku Krajského soudu v Ostravě označil za nesprávnou, protože je v rozporu s ustanovením §442 odst. l obč. zák., které se týká rozsahu náhrady škody. V této souvislosti poukázal na to, že pokud byla poškozeným škoda způsobena odcizením věcí, mělo být přihlédnuto k tomu, že tyto věci byly poškozeným již v průběhu trestního stíhání vráceny. Ohledně nároku poškozeného T. H. namítl, že poškozený proti němu uplatnil nárok na náhradu takové škody, za kterou podle §420 odst. l obč. zák. neodpovídá, protože nevznikla v příčinné souvislosti s jeho jednáním. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž mu byla uložena povinnost k náhradě škody poškozeným T. H. a D. H., a aby tyto poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že považuje dovolání obviněného za důvodné, poukázala na to, že Okresní soud v Karviné správně rozhodl o uplatněných nárocích poškozených T. H. a D. H. na náhradu škody výrokem podle §229 odst. l tr. ř., a navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v části, v níž bylo o nárocích poškozených T. H. a D. H. rozhodnuto výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř., a aby odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poškození se k dovolání obviněného nevyjádřili, ačkoli jejich zmocněnci byl opis dovolání doručen s tím, že se poškození mohou k dovolání vyjádřit.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek v části, v níž bylo rozhodnuto z podnětu odvolání poškozených T. H. a D. H., i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Jiným nesprávným hmotně právním posouzením, tj. jiným, než je právní posouzení skutku, může být i vadné rozhodnutí o náhradě škody, jestliže podstatou vady je porušení předpisů hmotného práva, které upravují náhradu škody způsobené trestným činem.
Poškození T. H. a D. H. uplatnili proti obviněnému Romanu Veselému nároky na náhradu škody, které mají podklad ve výroku o vině obviněného zločinem krádeže podle §205 odst. l písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, konkrétně v té části výroku o vině tímto trestným činem, která je uvedena v bodě 4 rozsudku Okresního soudu v Karviné. Tato část trestného činu spočívala v podstatě v tom, že obviněný dne 7. 8. 2011 v Č. T., okr. K., společně s další osobou, stíhanou samostatně, vnikl do autosalónu a servisu obchodní společnosti Nordex CZ, a. s., se sídlem v Havířově, odkud kromě věcí a peněz, odcizených ke škodě této obchodní společnosti a poškozeného J. S., odcizil ke škodě poškozeného T. H. osobní motorové vozidlo zn. Jaguar registrační značky ... v hodnotě nejméně 1 317 000 Kč a ke škodě poškozeného D. H. osobní motorové vozidlo zn. Renault Twingo registrační značky 3T6 7043 v hodnotě 38 500 Kč a nejméně dvě litá kola k vozidlu zn. Dodge v hodnotě nejméně 8 976 Kč (tj. ke škodě poškozeného D. H. věci v hodnotě nejméně 47 476 Kč).
Soudy ve vztahu k poškozeným T. H. a D. H. rozhodovaly o náhradě škody na podkladě jejich návrhů učiněných podle §43 odst. 3 tr. ř. s tím, že požadovali náhradu škody poškozený T. H. ve výši 1 575 400 Kč z důvodu poškození vozidla zn. Jaguar a poškozený D. H. ve výši 1 700 000 Kč z důvodu odcizení vozidla zn. Jaguar.
Pro posouzení uplatněného nároku poškozeného T. H. jako vlastníka vozidla zn. Jaguar bylo podstatné zjištění Okresního soudu v Karviné, že vozidlo bylo po odcizení nalezeno a v průběhu trestního stíhání vráceno, byť ve stavu výrazného poškození. To mělo z hlediska rozsahu případné náhrady škody ten význam, že poškozenému bylo možno přiznat náhradu škody nikoli ve výši ceny vozidla v době spáchání činu, ale ve výši částky vyjadřující rozsah, v němž se cena vozidla snížila v důsledku poškození. Jestliže Okresní soud v Karviné ve výroku o vině zjistil, že odcizením vozidla zn. Jaguar byla způsobena škoda ve výši 1 317 000 Kč, což byla cena vozidla v době odcizení, byl s tímto zjištěním neslučitelný závěr, že poškozením vozidla ve smyslu snížení jeho ceny byla způsobena škoda ve výši 1 574 000 Kč.
Z hlediska důvodnosti nároku poškozeného T. H. však měla prvořadý význam otázka, zda obviněný odpovídá za poškození vozidla, ke kterému došlo po odcizení jeho zapálením. Pokud byl obviněný uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. l tr. zákoníku, nebyl tento trestný čin spáchán jednáním, jímž by obviněný poškodil vozidlo zn. Jaguar, ale šlo o poškození zcela jiných věcí. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Karviné lze usuzovat, že podle jeho zjištění vycházejících z výpovědi obviněného bylo vozidlo zn. Jaguar odcizeno společným jednáním obviněného a D. P., že po odcizení odjížděl z místa činu vozidlem zn. Jaguar právě D. P., že obviněný za ním jel v jiném vozidle, že po určité době D. P. s vozidlem zn. Jaguar zastavil, vystoupil, sdělil, že vozidlo je zablokované, a poté se zpět k vozidlu zn. Jaguar vrátil a zapálil ho. Za tohoto stavu se škoda na vozidle zn. Jaguar vzniklá jeho zapálením nejeví být v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, ale v příčinné souvislosti se samostatným jednáním D. P., které bylo excesem z rámce společného jednání obou spolupachatelů. V mezích společného jednání evidentně bylo odcizení vozidla. Pokud se v průběhu transportu z místa krádeže vozidlo stalo nepojízdným, není ve skutkových zjištěních Okresního soudu v Karviné žádný podklad pro úsudek, že zapálení vozidla bylo součástí společného jednání obou spolupachatelů krádeže a že škodu vzniklou zapálením vozidla tudíž lze přičítat obviněnému. Žádná zjištění, která by opodstatňovala naznačený úsudek, neučinil ani Krajský soud v Ostravě.
Náhrada škody se v posuzované věci řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle §420 odst. l obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Jednou z podmínek odpovědnosti za škodu podle citovaného ustanovení je příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a škodou. Z dosavadních zjištění soudů je zřejmé, že protiprávní jednání obviněného spočívalo v odcizení vozidla zn. Jaguar. Tímto jednáním obviněného nebylo vozidlo poškozeno způsobem spočívajícím v jeho zapálení. Zapálení vozidla bylo samostatným jednáním jiné osoby. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a škodou na odcizeném vozidle byla přetržena s tím, že jako příčina poškození vozidla vzešlého z jeho zapálení nastoupilo samostatné jednání jiné osoby. Jestliže dosavadní zjištění soudů ukazují na to, že zapálení vozidla nebylo společným jednáním obviněného a jiné osoby jako spolupachatelů krádeže vozidla, nepřichází v úvahu ani závěr, že škoda byla způsobena více škůdci, že obviněný je jedním z nich a že tedy za škodu odpovídá podle §438 odst. l obč. zák.
Za tohoto stavu rozhodl správně Okresní soud v Karviné, který výrokem podle §229 odst. l tr. ř. odkázal poškozeného T. H. s nárokem na náhradu škody směřujícím proti obviněnému na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Ostravě nedůvodně zrušil tento výrok a nahradil ho výrokem, jímž obviněnému podle §228 odst. l tr. ř. uložil povinnost nahradit poškozenému T. H. škodu ve výši 1 317 000 Kč. Krajský soud v Ostravě spatřoval pochybení Okresního soudu v Karviné v tom, že „nerozhodl o náhradě škody ve výši, která byla nepochybně prokázána, což je výše škody uvedená ve skutku“. Pokud tím měl Krajský soud v Ostravě na mysli, že podle §228 odst. l tr. ř. „soud uloží obviněnému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným“, pak je třeba k tomu dodat, že postup podle této části citovaného ustanovení je podmíněn ještě tím, že nárok poškozeného na náhradu škody je opodstatněný z hlediska předpisů hmotného práva (v dané věci podle občanského zákoníku) a že nárok na náhradu škody byl uplatněn v souladu s ustanovením §43 odst. 3 tr. ř. Krajský soud v Ostravě pominul, že ve skutkové části výroku o vině je škoda ve výši 1 317 000 Kč uvedena jako hodnota vozidla zn. Jaguar v době jeho odcizení, že tedy jde o škodu způsobenou odcizením vozidla, že poškozený T. H. neuplatnil nárok na náhradu škody z důvodu odcizení vozidla, ale z důvodu jeho poškození zapálením, a že tato škoda je podle dosavadních výsledků řízení mimo příčinnou souvislost se skutkem, jímž byl obviněný uznán vinným. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ohledně nároku na náhradu škody, který uplatnil poškozený T. H., tedy je v rozporu s ustanovením §420 odst. l obč. zák. Pro úplnost je třeba konstatovat, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě nemůže obstát ani z hlediska rozsahu náhrady škody, neboť je v rozporu s ustanovením §442 odst. l obč. zák. tím, že přisouzenou částku stanoví jako zjištěnou cenu vozidla v době jeho odcizení, a nikoli jako částku, která by vyjadřovala snížení ceny vozidla v rozsahu odpovídajícím jeho poškození.
Pro posouzení uplatněného nároku poškozeného D. H. bylo podstatné zjištění Okresního soudu v Karviné, že tento poškozený není vlastníkem vozidla zn. Jaguar a že je jen jeho uživatelem. Z tohoto zjištění logicky vplývá, že byla-li na vozidle zn. Jaguar způsobena škoda, nebyla způsobena poškozenému D. H., takže ten nemá hmotně právní legitimaci k tomu, aby uplatňoval nárok na náhradu škody způsobené na tomto vozidle. Již z tohoto důvodu rozhodl správně Okresní soud v Karviné, který výrokem podle §229 odst. l tr. ř. odkázal poškozeného D. H. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Ostravě vytkl Okresnímu soudu v Karviné, že měl náhradu škody přiznat ve výši uvedené ve skutkové části výroku o vině, avšak sám přehlédl, že poškozený D. H. požadoval náhradu škody z důvodu odcizení vozidla zn. Jaguar, a nikoli z jiného důvodu, tj. z důvodu odcizení či poškození věcí, které byly v jeho vlastnictví. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ohledně nároku na náhradu škody, který uplatnil poškozený D. H., nemůže obstát, neboť Krajský soud v Ostravě přiznal poškozenému náhradu škody jednak na podkladě návrhu, ke kterému poškozený nebyl z hlediska §420 odst. l obč. zák. hmotně právně legitimován, a jednak z důvodu, který poškozený v návrhu podle §43 odst. 3 tr. ř. neuplatnil. K tomu přistupuje také rozpor rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě s ustanovením §442 odst. l obč. zák., neboť přiznaná výše náhrady škody 47 476 Kč je součtem ceny odcizeného vozidla zn. Renault Twingo (38 500 Kč) a ceny odcizených litých kol k vozidlu zn. Dodge (8 976 Kč), avšak tyto věci byly nalezeny a v průběhu trestního stíhání vráceny poškozenému. Výrok o vině obviněného přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. l tr. zákoníku sice zahrnuje poškození víka nádrže vozidla zn. Renault Twingo, avšak tato škoda nebyla předmětem návrhu poškozeného D. H. podle §43 odst. 3 tr. ř.
Krajský soud v Ostravě pochybil, pokud z podnětu odvolání poškozených T. H. a D. H. zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné ve výroku, jímž tento soud podle §229 odst. l tr. ř. oba poškozené s nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, a pokud tento výrok nahradil výrokem, jímž obviněnému podle §228 odst. l tr. ř. uložil povinnost k náhradě škody. Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě je v této části rozhodnutím, které spočívá na „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (míněno jiném, než je právní posouzení skutku).
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil vadnou část napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, pokud taková rozhodnutí případně byla učiněna, a sám rozhodl tak, jak měl správně rozhodnout již Krajský soud v Ostravě, tj. podle §256 tr. ř. zamítnout nedůvodná odvolání poškozených T. H. a D. H. podaná proti rozsudku Okresního soudu v Karviné.
V souladu s ustanovením §265r odst. l písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, neboť s tímto postupem souhlasili nejvyšší státní zástupce i obviněný. Zmocněnec poškozených se k této otázce nevyjádřil, přestože k tomu byl vyzván s tím, že pokud se nevyjádří, bude to Nejvyšší soud považovat za souhlas.
Poučení: Proti tomuto usnesení není řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec