ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1274.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1274/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. 11. 2012 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal ve prospěch i v neprospěch obviněného L. S. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 3 T 155/2011, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 3 T 155/2011, byl obviněný L. S. (dále jen: „obviněný“) uznán vinným přečinem opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §360 odst. 1 tr. zákoníku věta za středníkem a za použití §353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to nože s černou rukojetí a čepelí délky 18 cm. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné ústavní protialkoholní léčení.
Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal uvedený přečin tím, že dne 30. 4. 2011 v době kolem 01:10 hod. v P. na V. v prostoru před restaurací N. H. poté, co vědomě požil velké množství alkoholických nápojů, k jejichž požívání měl podstatně sníženou schopnost ovládací s ohledem na jeho epilepsii a závislost na alkoholu středně těžkého stupně, v kombinaci s léky na epilepsii v době, kdy se nacházel na pomezí středního a těžkého stupně opilosti (v krvi měl okolo 2,5 g/kg alkoholu v krvi) a kdy vlivem požitého alkoholu a léků byly jeho schopnosti rozpoznávací i ovládací vymizelé, uchopil před nejméně třemi svými kamarády poškozeného J. K., zezadu levou rukou za levé rameno a druhou ruku, ve které držel nůž s černou rukojetí a čepelí o délce 18 cm, přiložil k jeho krku, přičemž křičel, že všechny podřeže, takže v přítomných i s ohledem na jeho dřívější opilecké agresivní chování vzbudil strach z užití nože a stupňování násilí.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výroku o vině. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011, k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného L. S. vinným tím, že dne 30. 4. 2011 v době kolem 01:10 hod. v P., na V., v prostoru před restaurací N. H., uchopil před nejméně třemi svými kamarády poškozeného J. K., zezadu levou rukou za levé rameno a druhou ruku, ve které držel nůž s černou rukojetí a čepelí o délce 18 cm, přiložil k jeho krku, přičemž křičel, že všechny podřeže, takže v přítomných i s ohledem na dřívější opilecké agresivní chování vzbudil strach z užití nože a stupňování násilí. Skutek posoudil jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněného odsoudil podle §353 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to nože s černou rukojetí a čepelí o délce 18 cm. Podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil obviněnému ochranné ústavní léčení protialkoholní.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že soud prvního stupně pochybil v právní kvalifikaci skutku. Poukázal na to, že z obsahu znaleckého posudku z odvětví psychiatrie a z výpovědi znalkyně MUDr. Jaroslavy Markové v hlavním líčení zjistil, že rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného byly vymizelé vlivem požitého alkoholu. Schopnosti obviněného odolat vzhledem k jeho epileptické poruše požívání alkoholu byly podstatně sníženy a rozpoznávací schopnosti byly zachovány. Obviněný byl v době spáchání trestné činnosti pod vlivem alkoholu, kterým se přivedl do stavu při dolní hranici těžké ebriety (opilosti). Podle odvolacího soudu obviněný sice formálně naplnil skutkovou podstatu přečinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se požitím návykové látky přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil činu jinak trestného, avšak soud prvního stupně zcela pominul ustanovení §360 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož se ustanovení odst. 1 neužije, jestliže pachatel spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti. Obviněný je dlouhodobým konzumentem alkoholických nápojů, byla u něj zjištěna závislost na alkoholu, jeho schopnosti ovládat požití alkoholu byly sice omezené, ne však zcela vymizelé. Obviněný vzhledem ke svým zkušenostem s požíváním alkoholu měl a mohl vědět, že požitím většího množství alkoholických nápojů se přivede do stavu, kdy nebude schopen své jednání ovládat a rozpoznat jeho společenskou škodlivost a že se v takovém stavu může dopustit jednání, které lze postihovat podle trestního zákoníku.
Podle názoru odvolacího soudu by použití ustanovení §360 odst. 1 tr. zákoníku přicházelo v úvahu např. tehdy, jestliže by se obviněný přivedl do stavu tzv. patické opilosti, když by neměl žádné zkušenosti s požíváním alkoholických nápojů a neznal jejich účinky na svůj organismus a opil by se pod vlivem nebo za součinnosti jiných osob. Takové okolnosti však v případě obviněného nejsou dány, protože sám vypověděl, že v inkriminovaný večer vypil větší množství alkoholu než obvykle, takže se do stavu nepříčetnosti přivedl sám požíváním alkoholických nápojů a trestné činy potom spáchal z nedbalosti, která spočívá v tom, že se zaviněně přivedl do stavu nepříčetnosti.
Odvolací soud dále uvedl, že pochybení soudu prvního stupně spočívá v použití nesprávné právní kvalifikace skutku, tedy v porušení trestního zákoníku, a proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu. Poukázal na to, že na základě správných skutkových zjištění soudu prvního stupně mohl sám ve věci rozhodnout. Obviněný tím, že na místě veřejnosti přístupném, kterým je prostor před restaurací a za přítomnosti nejméně pěti dalších osob napadl poškozeného J. K. tím, že mu ke krku přiložil nůž, naplnil skutkovou podstatu přečinu výtržnictví dle §358 odst.1 tr. zákoníku. Tím, že poškozenému i dalším osobám vyhrožoval zabitím a v přítomných vzbudil obavy, že vůči nim použije nůž, naplnil skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud proto po zrušení napadeného rozsudku uznal obviněného L. S. vinným těmito přečiny.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání ve prospěch i v neprospěch obviněného L. S. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Především poukázal na to, že z odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně vyplývá, že při akceptaci učiněných skutkových zjištění shledal vadným právní posouzení jednání obviněného. Odvolací soud uvedl, že obviněný svým jednáním sice formálně naplnil znaky skutkové podstaty přečinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se požitím návykové látky přivedl do stavu nepříčetnosti, avšak při právní kvalifikaci skutku pominul ustanovení §360 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož se ustanovení §360 odst. 1 tr. zákoníku mimo jiné neužije, jestliže pachatel spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti. Aplikace §360 odst. 1 tr. zákoníku by potom údajně připadala v úvahu v případě, kdyby se obviněný přivedl do stavu tzv. patické opilosti bez předchozí zkušenosti s požíváním alkoholu, což se však nestalo.
Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil s právním názorem Městského soudu v Praze podle něhož by údajně bylo možné jednání obviněného posoudit jako přečin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku v případě tzv. patické opilosti vzniklé za situace, kdyby obviněný neměl předchozí zkušenosti s požíváním a s účinky alkoholických nápojů. V takovém případě (tedy pokud by obviněný nemohl stav patologické opilosti předvídat), by totiž jeho odpovědnost za trestný čin byla pro nepříčetnost ve smyslu §26 tr. zákoníku zcela vyloučena a k trestnímu postihu by nedošlo. Zejména však nesouhlasil se závěrem, že se obviněný dopustil jednání, na které je možné aplikovat §360 odst. 2 tr. zákoníku, vylučující právní kvalifikaci činu podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Podle ustanovení §360 odst. 2 tr. zákoníku se ustanovení odstavce 1, jakož i §26 tr. zákoníku, neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo (na což Městský soud v Praze konkrétně poukázal) spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti. U přečinu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku je trestnost pachatele dána zaviněným uvedením se do stavu nepříčetnosti, a spácháním činu jinak trestného (kvazideliktu) v této nepříčetnosti, tedy jednání, které má jinak znaky trestného činu, které však neobsahuje zavinění a příčetnost. Pokud je ovšem kvazidelikt kryt zaviněním, jedná se o některou z forem actio libera in causa uvedených v §360 odst. 2 tr. zákoníku.
Kulpózní actio libera in causa (o aplikaci actio libera in causa dolosa Městský soud v Praze správně neuvažoval) lze charakterizovat jako úmyslné či nedbalostní uvedení se do stavu nepříčetnosti sice bez úmyslu spáchat v tomto stavu trestný čin, avšak s tím, že nepříčetný pachatel trestný čin spáchá a odpovídá za něj, protože bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nespáchá (vědomá nedbalost), nebo o tom, že jej spáchat může, vzhledem ke svým osobním poměrům a okolnostem vědět měl a mohl (nevědomá nedbalost). Literatura jako typické příklady uvádí jednání řidiče, který si je vědom, že bude řídit vozidlo, přesto se požitím alkoholu uvede do stavu nepříčetnosti a následně při řízení vozidla způsobí nehodu, jejímž následkem je ublížení na zdraví jiné osobě; dalším příkladem je řezník, který se chystá usmrtit vepře, přičemž se řezník požitím alkoholu uvede do stavu nepříčetnosti a poté jateční pistolí zasáhne fyzickou osobu. Pachatel v těchto případech zásadně odpovídá pouze za trestné činy spáchané v nedbalostní formě, a proto jej nelze shledat vinným spácháním přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, které vyžadují úmyslné zavinění.
Nejvyšší státní zástupce proto souhlasil se soudem prvního stupně, který jednání obviněného posoudil jako přečin opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se totiž vlivem užití velkého množství alkoholu, jenž účinkoval společně s léky na epilepsii, (nejméně) z nedbalosti přivedl do stavu nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustil činu jinak trestného, kterým by, pokud by nebyl nepříčetný, naplnil znaky jednak přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Aplikace §360 odst. 2 tr. zákoníku, resp. žádné v něm uvedené varianty, proto nepřichází v úvahu. Pokud odvolací soud jednání obviněného přesto posoudil jiným způsobem, učinil rozhodnutí, které spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tř. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §360 odst. 1 tr. zákoníku kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let; dopustí-li se však činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším.
Podle §360 odst. 2 tr. zákoníku se ustanovení §360 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i §26 tr. zákoníku neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti.
Ustanovení §360 odst. 2 tr. zákoníku vylučuje aplikaci §360 odst. 1 tr. zákoníku, který představuje tzv. privilegovanou trestnost, a i aplikaci §26 tr. zákoníku, která má za následek beztrestnost v případech, které jsou označovány jako actio libera in causa dolosa a actio libera in causa culposa. Teorie rozlišuje tzv. dolózní actio libera in causa [doslova: „jednání ( úmyslné) svobodné ve své podstatě“]. Charakteristickým znakem je, že se pachatel uvedl úmyslně vlivem návykové látky do stavu nepříčetnosti, aby v něm spáchal trestný čin („opil se na kuráž“). Trestní odpovědnost se v takovém případě posuzuje podle doby, kdy byl pachatel ještě příčetný a uváděl se úmyslně do stavu nepříčetnosti. Odůvodněna je proto v takovém případě trestní odpovědnost za úmyslný trestný čin podle obecných zásad. Tzv. kulpózní (nedbalostní) actio libera in causa spočívá v tom, že pachatel spáchá trestný čin z nedbalosti a jeho nedbalost zahrnuje spáchání trestného činu, jímž se uvedl do stavu nepříčetnosti, ať již úmyslně nebo z nedbalosti. V tomto případě je pachatel plně trestně odpovědný za spáchání trestného činu z nedbalosti. Pachatel je však trestně odpovědný i v tom případě, ve kterém si přivodil stav nepříčetnosti požitím alkoholického nápoje nebo aplikací jiné návykové látky, při zavinění (úmyslném nebo nedbalostním), které zahrnuje pouze vyvolání si stavu nepříčetnosti tímto způsobem, a spáchal-li potom v tomto stavu trestný čin, tedy tzv. kvazidelikt. Ve vztahu k tomuto činu (kvazideliktu – jakoby deliktu) však není dáno zavinění. V takovém případě je trestně odpovědný za trestný čin opilství podle §201a odst. 1 tr. zák., nyní opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku (srov. Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 200-201).
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Městský soud v Praze vzal za základ svého rozhodnutí skutková zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná. Ten dospěl k závěru, že obviněný si přivodil požitím alkoholických nápojů stav nepříčetnosti, v němž se dopustil dvou tzv. kvazideliktů, které, pokud by byl příčetný, by bylo nutno kvalifikovat jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud nesprávně vyložil obsah ustanovení §360 odst. 2 tr. zákoníku a učinil závěr, že není možno aplikovat ustanovení §360 odst. 1 tr. zákoníku. U trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. zákoníku je trestnost činu dána tehdy, jestliže se pachatel, zaviněně uvede do stavu nepříčetnosti a ve stavu nepříčetnosti spáchá čin jinak trestný, tj. čin, který má jinak znaky trestného činu, avšak není tu zavinění a příčetnost pachatele činu.
Z učiněných skutkových zjištění vyplývá, že se obviněný vlivem požití většího množství alkoholických nápojů společně s léky na epilepsii přivedl z nedbalosti do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil kvazideliktů. Za této situace proto odpovídá jen za trestné činy spáchané z nedbalosti, a proto jej nelze uznat vinným přečiny, které vyžadují úmyslné zavinění. Správná právní kvalifikace skutku byla proto užita v rozsudku soudu prvního stupně. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud nesprávně argumentuje tzv. patickou opilostí v souvislosti s aplikací §360 odst. 1 tr. zákoníku. V případě tzv. patické (patologické) opilosti, by byla trestní odpovědnost obviněného zcela vyloučena vzhledem k nepříčetnosti podle §26 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud z těchto důvodů přisvědčil dovolání nejvyššího státního zástupce, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolání shledal důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011, a podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně. Je přitom podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí a tím, že v novém řízení nemůže podle §265s odst. 2 tr. ř. dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno v důsledku dovolání podaného i ve prospěch obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek