ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1304.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1304/2012-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. listopadu 2012 v Brně dovolání obviněného R. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 9 To 35/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 4/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 51 T 4/2008, uznal obviněného R. P. (dále jen „obviněný“) vinným pod body 1) a 2) rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a pod bodem 3) rozsudku zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §233 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 9 To 35/2011, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně a odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem 1) rozsudku přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 al. 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem 3) rozsudku zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 al. 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle §233 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce v obchodních společnostech v trvání tří let.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že v průběhu trestního řízení nebyl opatřen jediný důkaz, který byl prokázal jeho vinu. Uvedl, že nebylo prokázáno, že by objednané zboží nebylo ve skutečnosti dodáno a že by od počátku věděl nebo předpokládal, že splátky vůči společnosti CORFINA, a. s., nebudou plněny. Dále namítl, že jeho jednáním nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, protože prokázaná škoda vůči společnosti CORFINA, a. s., byla snížena o uhrazené dílčí splátky, a nemohlo se tak jednat z jeho strany o podvodný úmysl. Dále poukázal na to, že není možné, aby na jedné straně byla směnka ve směnečném řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Sm 131/2033 pokládána za platnou a pravou a bylo z ní vymáháno plnění na základě pravomocného rozhodnutí, na druhé straně aby byla pokládána v trestním řízení za neplatnou a byly z této skutečnosti vyvozovány trestněprávní důsledky. Uvedl, že pokud má biankosměnka pouze zajišťovací charakter, nelze takovou směnku pokládat za platební nástroj ve smyslu ustanovení §233 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku. Jeho jednání proto mělo být posouzeno pouze jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Dále poukázal na to, že s ohledem na trestní sazbu v ustanovení §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku by jeho trestní stíhání bylo promlčeno vzhledem k době, v níž měl být skutek spáchán.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 9 To 35/2011, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 2. 2011, sp. zn. 51 T 4/2008, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný ve svém dovolání uplatnil především námitky skutkové, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný právně relevantně namítl, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a jeho trestní stíhání by proto bylo promlčeno vzhledem k trestní sazbě v ustanovení §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Dále uvedl, že zajišťovací směnka není zvláštním druhem směnky, nic se nemění na povaze závazku ze směnky jako závazku přísného, nesporného a abstraktního a požívá tudíž ochrany trestního práva jako jakákoliv jiná směnka. Tato námitka proto není podle nejvyššího státního zástupce důvodná. Použitou právní kvalifikaci obviněný nepovažuje za zcela přiléhavou, protože směnku nelze považovat za peníze podle §233 tr. zákoníku, ale za platební prostředek ve smyslu §234 tr. zákoníku. Na tuto vadu však obviněný ve svém dovolání nepoukázal a nelze proto tuto nepřesnost právní kvalifikace v dovolacím řízení napravit. Navíc z hlediska postavení obviněného nemá tato vada žádný praktický význam, neboť trestní sazby v ustanovení §234 odst. 3 tr. zákoníku a §233 odst. 2 tr. zákoníku jsou shodné. S ohledem na §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zánik trestní odpovědnosti obviněného v důsledku promlčení proto nepřichází v úvahu.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný právně relevantně namítl, že nejednal v úmyslu spáchat přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §209 odst. 3 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v §209 odst. 1 tr. zákoníku větší škodu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný figuroval zároveň ve dvou společnostech, a to ve společnosti HELTON PLUS, s. r. o., se sídlem Žižkova 722/67, Ústí nad Labem, IČO : 64052770, ve které dne 19. 4. 2000 převedl svůj obchodní podíl na svědka J. H., a ve společnosti Teplické výstaviště, a. s., se sídlem Novosedlická 892, Teplice, IČO : 25030914, ve které působil jako jediný akcionář a předseda představenstva. V úmyslu se obohatit podvodně vylákal finanční prostředky na společnosti CORFINA, a. s., se sídlem Střelničná 8/1680, Praha 8, IČO : 25144561, se kterou uzavřel za společnost HELTON PLUS, s. r. o., ve dnech 8. 6. 2000, 16. 6. 2000 a 3. 10. 2000 celkem tři kupní smlouvy na dodávku výpočetní techniky, která byla společností CORFINA, a. s., uhrazena na účet společnosti HELTON PLUS, s. r. o. Ve stejných dnech uzavřel obviněný za společnost Teplické výstaviště, a. s., kupní smlouvy se splátkovým kalendářem se společností CORFINA, a. s., na výše uvedenou výpočetní techniku. Ta však nebyla nikdy dodána společnosti Teplické výstaviště, a. s., podpisy svědka J. B. za společnost Teplické výstaviště, a. s., na smlouvách a dalších souvisejících listinách byly zfalšovány, neboť tento svědek ve společnosti Teplické výstaviště, a. s., ode dne 1. 9. 1999 již nepůsobil. Obviněný jako jednatel společnosti Teplické výstaviště, a. s., musel vědět o předkládání padělaných dokumentů zprostředkovatelské společnosti CORFINA, a. s., zároveň však vystupoval i za společnost HELTON PLUS, s. r. o., a musel tedy vědět o fiktivnosti všech uzavíraných obchodů. Obviněný zaslal za společnost Teplické výstaviště, a. s., poškozené společnosti CORFINA, a. s., několik dílčích splátek výše uvedeného zboží. Jednal takto ovšem proto, aby si vytvořil předpoklady pro úspěšné uzavření třetího fiktivního obchodu uzavřeného dne 3. 10. 2000, tj. záměrně uhradil pouze platby splatné před podepsáním třetí kupní smlouvy. Poté již neuhradil žádné další splátky. Celková výše škody je dána výší finančního plnění společnosti CORFINA, a. s., snížená o uhrazené dílčí splátky společností Teplické výstaviště, a. s., a činí 332.298,- Kč. Z takto vymezeného popisu skutku vyplývá, že obviněný naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Obviněný dále právně relevantně namítl, že biankosměnku, pokud plní pouze zajišťovací funkci, nelze pokládat za platební nástroj ve smyslu ustanovení §233 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku, že jeho jednání proto mělo být posouzeno pouze jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a s ohledem na trestní sazbu v ustanovení §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku by jeho trestní stíhání bylo promlčeno vzhledem k době, v níž měl být skutek spáchán.
Nejvyšší soud této námitce nepřisvědčil. Tzv. zajišťovací směnka není zvláštním druhem směnky. Jedná se pouze o vyjádření toho, jakou funkci směnka plní, pokud slouží k zajištění závazku vyplývajícího z jiného právního vztahu, který se označuje jako kauzální právní vztah, protože představuje materiální příčinu vzniku směnky. Pokud směnka plní zajišťovací funkci, nejedná se o jev spadající do sféry směnečného práva, což znamená že nevzniká žádný zvláštní druh směnky, nic se nemění na povaze závazku ze směnky jako závazku přísného, nesporného a abstraktního a zajišťovací směnka požívá ochrany trestního práva jako každá jiná směnka. Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že ochranu před neoprávněným paděláním platebního prostředku požívá i tzv. biankosměnka, tj. směnka neúplná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1220/2009). Námitky obviněného ohledně charakteru uvedené směnky jsou proto z hlediska právní kvalifikace skutku neopodstatněné.
Nejvyšší soud dále shledal, že právní kvalifikace skutku pod bodem 3) rozsudku soudu druhého stupně přesto není zcela přiléhavá. Směnka jako cenný papír je totiž považována za platební prostředek ve smyslu ustanovení §234 odst. 1 tr. zákoníku (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, str. 2357, pozn. č. 11). Skutek obviněného pod bodem 3) rozsudku soudu druhého stupně měl být kvalifikován jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 al. 2 tr. zákoníku ve spojení s §238 tr. zákoníku a přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Obviněný ve svém dovolání tuto vadu nevytkl, navíc z hlediska postavení obviněného nemá tato vada zásadní právní význam, neboť trestní sazba trestu odnětí svobody uvedená v ustanovení §234 odst. 3 tr. zákoníku je shodná s trestní sazbou v ustanovení §233 odst. 2 tr. zákoníku. Zánik trestní odpovědnosti obviněného v důsledku uplynutí promlčecí doby proto nepřichází v úvahu s ohledem na §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Ostatní námitky obviněného jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud nezjistil s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. P. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek