ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1326.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1326/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 11. 2012 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 7 To 134/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 83/2011 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 89 T 83/2011, byl obviněný J. K. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. l tr. zákoníku, §145 odst. l tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. l tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §145 odst. l tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest a půl roku s tím, že podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle zjištění Městského soudu v Brně spáchal obviněný trestné činy v podstatě tím, že dne 3. 10. 2010 kolem 02,20 hodin v B., J. ul., před barem S. n. bezdůvodně fyzicky napadl
- jednak poškozeného M. K., kterého udeřil pěstí do zubů, a když poškozený upadl na záda a ležel na zemi, kopl ho do oblasti levého oka a minimálně ještě šestkrát do hlavy, tím mu způsobil komoci mozku, zhmoždění levého očního bulbu a tkání sítnice, otok a krevní výron víčka levého oka a rozražení horního rtu s uvolněním levého horního řezáku, v důsledku těchto zranění byl poškozený jeden den hospitalizován a dále mu byl po dobu sedmi dnů znesnadněn běžný způsob života vzhledem k poruše zraku, přičemž jen náhodou nedošlo k závažnějšímu poranění spočívajícímu ve ztrátě nebo podstatném oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu či delší dobu trvající poruše zdraví (bod 1 výroku o vině),
- jednak poškozeného J. H., kterého udeřil třemi ranami pěstí do nosu, čela a levé tváře a tím mu způsobil tříštivou zlomeninu nosní kosti s výrazným posunem koncových úlomků, deformaci hřbetu nosu, zlomeninu nosní přepážky a hematom na levém očním víčku, v důsledku čehož byl poškozený omezen v běžném způsobu života po dobu devíti dnů (bod 2 výroku o vině).
Zároveň Městský soud v Brně zjistil, že uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že byl v dřívější věci Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 267/2008 odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů).
O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 7 To 134/2012. Podle §258 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Brně zrušen ve výroku o trestu, podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §145 odst. l tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let s tím, že podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl zařazen do věznice s ostrahou, a jinak zůstal rozsudek Městského soudu v Brně nedotčen.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. b), g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. obviněný namítl vyloučení předsedy senátu a jednoho přísedícího Městského soudu v Brně, a to kvůli poznámce, že je drzý, kterou pronesl přísedící na adresu obhájce, když ten v hlavním líčení konaném dne 13. 7. 2011 kladl otázku vyslýchanému svědku. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný neuplatnil žádnou relevantní námitku a mimo dovolací důvod namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, vadné hodnocení důkazů a neúplnost provedeného dokazování. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že z hlediska ustanovení §265b odst. l písm. b) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné a že z hlediska ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr.ř.
Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, a je nutné, aby mu svým obsahem odpovídaly také konkrétní uplatněné námitky. Těmto požadavkům vyhovuje dovolání obviněného pouze v části, v níž bylo podáno s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. b) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Podle námitek, které v dovolání zahrnul obviněný pod tento dovolací důvod, byl vyloučeným orgánem předseda senátu Městského soudu v Brně a jeden z přísedících jako člen senátu tohoto soudu.
Námitkou podjatosti, směřující proti předsedovi senátu a přísedícímu Městského soudu v Brně a uplatněnou podáním obviněného ze dne 21. 1. 2011, se oba soudy zabývaly s tím, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 89 T 83/2011, bylo rozhodnuto, že předseda senátu a přísedící tohoto soudu nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. 7 To 135/2012, byla zamítnuta stížnost obviněného. Podkladem těchto rozhodnutí bylo vyjádření přísedícího Městského soudu v Brně, že namítanou poznámku na adresu obhájce nepronesl, a vyjádření předsedy senátu Městského soudu v Brně, že namítanou poznámku na adresu obhájce neslyšel. Krajský soud v Brně přitom konstatoval, že „ani při velmi hlasitém poslechu záznamu ... nebylo možno zaslechnout sporná slova“.
Podle §30 odst. l tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen mimo jiné soudce nebo přísedící, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nebo k jejich obhájcům nemůže nestranně rozhodovat.
Poměrem k projednávané věci se rozumí zejména takový vztah soudce nebo přísedícího k věci, z něhož může vyplývat jeho zájem na určitém výsledku řízení, protože věc se ho nějakým způsobem osobně týká. Poměrem k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nebo k jejich obhájcům se rozumí bližší osobní vztah soudce nebo přísedícího k těmto osobám, zejména vztah rodinný nebo obdobný, vztah hlubšího osobního přátelství či naopak nepřátelství apod. Pochybnost o tom, že soudce nebo přísedící nemůže nestranně rozhodovat, může vyplývat i z případných slovních projevů, zejména pokud jimi soudce nebo přísedící předem dává najevo svůj úsudek o věci nebo uráží, zesměšňuje či jinak znevažuje osoby vystupující v řízení.
V otázce, zda v hlavním líčení konaném dne 13. 7. 2011 byla pronesena namítaná poznámka, Nejvyšší soud akceptoval listinný důkaz předložený obhájcem obviněného společně s dovoláním. Jednalo se o odborné vyjádření Mgr. Josefa Loserta, který provedl softwarovou úpravu nahrávky a teprve po tzv. očištění záznamu konstatoval, že po oslovení „Pane svědku“ je zašeptáno slovo „drzej“. Na tomto podkladě dospěl Nejvyšší soud ke zjištění, že namítaná poznámka byla pronesena. Nejasné však zůstalo, kdo ji pronesl, komu byla určena a jaký byl její význam z hlediska obsahového kontextu. Vyjádření předsedy senátu Městského soudu v Brně, že uvedenou poznámku neslyšel, je obtížně zpochybnitelné, zvláště když se uváží, že pozornost předsedy senátu v průběhu výslechu svědka musela být soustředěna jinak než na zachycení nějakého šeptaného výroku a že samotné rozeznání šeptaného slova „drzej“ bylo podmíněno poměrně velmi sofistikovanou úpravou zvukového záznamu.
Pokud obhájce obviněného vztáhl uvedené slovo na svou osobu, ačkoli jinak zůstalo objektivně nezjistitelné, kdo toto slovo pronesl, kdo byl jeho adresátem a jaký byl celkový obsahový kontext sporného projevu, nelze z toho vůči předsedovi senátu a přísedícímu Městského soudu v Brně bez dalšího vyvozovat pochybnost o jejich nestrannosti při rozhodování. Ostatně ze způsobu odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně je patrno, že toto rozhodnutí bylo založeno na argumentaci, kterou lze pokládat za objektivní, věcnou a omezenou jen na to, co bylo skutečným obsahem provedených důkazů.
Za tohoto stavu je evidentní, že předseda senátu ani přísedící Městského soudu v Brně nebyli podle §30 odst. l tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení. Dovolání obviněného, pokud bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. b) tr. ř., je proto zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkovými zjištěními, která učinil Městský soud v Brně a z kterých v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně, nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. V části odkazující na tento dovolací důvod obviněný založil dovolání výlučně jen na námitkách ryze skutkové povahy a tím se ocitl mimo rámec dovolacího důvodu. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Přikročit k tomu může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neboť v takovém případě je třeba dát průchod principům vyplývajícím z ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Naznačený rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, která v napadeném rozsudku akceptoval také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasný obsahový základ ve svědeckých výpovědích poškozených, kteří podrobně popsali napadení ze strany obviněného a okolnosti, za nichž k němu došlo. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný popíral spáchání činu vůči oběma poškozeným, a již z toho důvodu hodnotily svědecké výpovědi poškozených velmi pečlivě a obezřetně. Pokud soudy pokládaly tyto výpovědi za věrohodné, vycházely z toho, že uvedené výpovědi představovaly logické vysvětlení objektivně zjištěných zranění obou poškozených, a dále z toho, že poškození neznali obviněného ani sebe navzájem, takže u nich nebyl žádný motiv k nepravdivým tvrzením v neprospěch obviněného. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vyložily a v tomto rámci přijatelně vysvětlily také to, proč považují návrhy obviněného na další provádění důkazů za nadbytečné. Krajský soud v Brně těmto návrhům zčásti vyhověl tím, že ve veřejném zasedání sám vyslechl dva svědky, jejichž výpovědi vyznívaly na podporu obhajoby obviněného, avšak pokud hodnotil tyto výpovědi jako nevěrohodné, lze s tím souhlasit zejména proto, že tyto výpovědi nebyly s to vysvětlit vznik objektivně zjištěných zranění poškozených.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není dovolacím důvodem.
Dovolání obviněného, pokud bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř., je proto dovoláním podaným z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Závěrem k podanému dovolání
Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby cokoli měnil na napadeném rozsudku, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec