ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1348.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 1348/2012 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 11. 2012 o dovolání obviněného Ing. P. F. K, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 3 To 151/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 26/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. F. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. P. F. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 3 To 151/2012, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2011, sp. zn. 70 T 26/2010. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Ostravě a nově bylo rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem útisku podle §237 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §249a odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šestnáct měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena na dva roky. Obviněný dovoláním napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněné námitky zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Namítl také některé procesní vady, zejména to, že výroku o vině bránila tzv. překážka věci rozsouzené. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není žádný další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Zákonný dovolací důvod ovšem nestačí jen formálně deklarovat. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá především to, že tento dovolací důvod záleží jen v porušení hmotného práva a že nezahrnuje porušení procesního práva.
Dále je z citovaného ustanovení zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou námitky skutkové povahy, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Jako trestný čin útisku podle §237 tr. zák. a trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. posoudil Krajský soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako zákonný zástupce spoluvlastníků domu č. .... na ulici č. .......... v M. O. a ve vztahu k nájemníkům jako správce domu poté, co byla soudem zamítnuta žaloba na přivolení k výpovědi nájmu bytu proti poškozené A. K., v úmyslu zabránit jí v řádném a nerušeném užívání bytu č. .... a s cílem dosáhnout uzavření nové nájemní smlouvy s neregulovaným nájemným nebo donutit ji k opuštění bytu nerespektoval platnou nájemní smlouvu, zneužil svého postavení k tomu, že v období od 10. 4. 2008 do 21. 10. 2009 úmyslně neučinil nic k nápravě poruchy, ke které předtím omylem a bez zavinění poškozené došlo při rekonstrukčních pracích přerušením svislého pojistného a odvzdušňovacího potrubí od kotle etážového topení poškozené ke společné expanzní nádobě, ačkoli k nápravě byl opakovaně vyzýván dopisy zmocněnkyně poškozené a také úřadem městského obvodu, dále pod záminkou nutných oprav a možnosti úniku vody z kotle etážového topení úmyslně neučinil žádné kroky k obnovení dodávky vody, ačkoli k tomu byl opakovaně vyzýván dopisy zmocněnkyně poškozené a také úřadem městského obvodu, a tímto kumulovaným jednáním znemožnil poškozené, která byla osobou vysokého věku a zhoršeného zdravotního stavu, řádné užívání bytu, konkrétně koupání, vytápění, praní a uspokojování základních hygienických potřeb, přičemž poškozená musela vynakládat značné fyzické úsilí při donášení vody do bytu, psychické úsilí k překonání nátlaku na svou osobu a zvýšené finanční částky na nákup vody, na topení přímotopovým médiem a na právní zastoupení.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku, v které by vytkl, že tento skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu útisku podle §237 tr. zák. a trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný pojal dovolání jako polemiku se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jakým hodnocením důkazů soudy došly k popsaným zjištěním. Tím se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídaly a které pod něj pro svou vyloženě skutkovou povahu nebyly podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu prostředkem k tomu, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy se projevuje zejména tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, dále tím, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, případně tím, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, který převzal skutková zjištění učiněná předtím již Okresním soudem v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ v uceleném okruhu důkazů, kterými byly zejména svědecké výpovědi poškozené a její dcery a dále i důkazy ohledně povahy a rozsahu závady bránící poškozené v řádném užívání bytu, ohledně možnosti odstranění této závady, ohledně toho, že se poškozená i úřad městského obvodu snažily dosáhnout u obviněného nápravy, a nakonec i ohledně toho, že obviněný naopak ponechával závadu neodstraněnu se zjevným záměrem přinutit poškozenou k tomu, aby přistoupila na uzavření nové nájemní smlouvy (z jejího hlediska nevýhodné) nebo aby opustila byt, a to poté, co nedosáhl soudního přivolení k výpovědi stávající nájemní smlouvy. Skutkové námitky, které obviněný rozvedl v podaném dovolání, byly opakováním jeho obhajoby z řízení před soudy prvního a druhého stupně. Oba soudy se těmito námitkami zabývaly a přijatelně se s nimi vypořádaly. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se tím pádem neztotožňuje ani se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou procesní námitky. Vzhledem k tomu, že obviněný v rámci jinak nepřípustných procesních námitek vyjádřil názor, podle kterého tu byla tzv. překážka věci rozsouzené založená odsouzením obviněného ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 166/2008, a že tato námitka se týká ústavně garantované zásady „ne bis in idem“ (čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod), pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že k porušení této zásady nedošlo. V posuzované věci byl obviněný odsouzen pro jiný skutek, než byl skutek, pro který byl odsouzen ve věci sp. zn. 9 T 166/2008. V obou věcech šlo o jednání téže povahy a proti téže poškozené, které obviněný bránil v řádném užívání téhož bytu, avšak v posuzované věci šlo o skutek, který se stal v době od 10. 4. 2008 do 21. 10. 2009, zatímco ve věci sp. zn. 9 T 166/2008 šlo o skutek, který se stal v době od 17. 11. 2007 do 9. 4. 2008. Vztah obou věcí nespočívá v tom, že by obviněný byl znovu (podruhé) odsouzen pro týž skutek, nýbrž v tom, že obviněný po spáchání skutku, pro který byl odsouzen ve věci 9 T 116/2008, spáchal ihned v návaznosti na něj další (nový) skutek téže povahy.
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec