ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.145.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 145/2012-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. února 2012 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 281/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 111/2011, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 281/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 2 T 111/2011, uznal obviněného J. K. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že „dne 6. 8. 2010 ve večerních hodinách řídil na silnici I. třídy č. .. ve směru P. – O. osobní automobil zn. Škoda Felicia, přičemž kolem 24.00 hodin v km 32,108, v důsledku rychlosti jízdy nepřiměřené daným okolnostem, zejména povětrnostním podmínkám (noční doba a hustý déšť), čímž porušil ustanovení §18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. [správně má být: ,,zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákona o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů], nestačil reagovat na vozidlo zn. Škoda Octavia, které bylo v důsledku havárie převráceno v pravém jízdním pruhu a narazil do něho. Nárazem odhozené vozidlo Škoda Octavia zasáhlo poškozeného V. S., který se snažil poskytnout první pomoc řidiči havarovaného vozidla Škoda Octavia, svědkovi D. H., Poškozený V. S. utrpěl zlomeninu spodiny lebeční, fissuru lebky (rozštěp-štěrbina) vpravo, otevřenou ránu ve vlasaté části v délce 3 cm, podvrtnutí krční páteře a drobné hematomy a odřeniny a pro tato zranění byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu cca 8 týdnů a v pracovní neschopnosti do 12. 4. 2011. Svědek D. H. zranění neutrpěl“ . Podle §147 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání čtyřiceti dvou měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 281/2011, podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že doplnil skutkovou větu výroku o vině a obviněného uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že „dne 6. 8. 2010 ve večerních hodinách řídil na silnici I. třídy č. ....ve směru P. – O. osobní automobil zn. Škoda Felicia, přičemž kolem 24.00 hodin v km 32,108, v důsledku rychlosti jízdy nepřiměřené daným okolnostem, zejména povětrnostním podmínkám (noční doba a hustý déšť), čímž porušil ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, nestačil reagovat na vozidlo zn. Škoda Octavia, které bylo v důsledku havárie způsobené jízdou nepřiměřenou výše uvedeným povětrnostním podmínkám a rychlostí ve výši 100 km/h svědka D. H., převráceno v pravém jízdním pruhu a narazil do něho. Nárazem odhozené vozidlo Škoda Octavia zasáhlo poškozeného V. S., který se snažil poskytnout první pomoc řidiči havarovaného vozidla Škoda Octavia, svědkovi D. H. Poškozený V. S. utrpěl zlomeninu spodiny lebeční, fissuru lebky (rozštěp-štěrbina) vpravo, otevřenou ránu ve vlasaté části v délce 3 cm, podvrtnutí krční páteře a drobné hematomy a odřeniny a pro tato zranění byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu cca 8 týdnů a v pracovní neschopnosti do 12. 4. 2011. Svědek D. H. zranění neutrpěl“ . Podle §147 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 281/2011, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného J. K. včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nijak neodůvodnil, proč posoudil jednání obviněného pouze podle §147 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli i podle §147 odst. 2 tr. zákoníku jako porušení důležité povinnosti řidiče uložené mu podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákona o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen: ,,zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů“), obzvláště když dospěl k závěru, že poškozený V. S. se nepodílel na vzniku dopravní nehody ani na vzniku škodlivého následku v podobě újmy na jeho zdraví. Uvedl, že s právním závěrem soudu druhého stupně nelze souhlasit, neboť odporuje platné právní úpravě. Právní kvalifikace skutku totiž odpovídá dřívějšímu postupu podle §88 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, pro který však při posuzování skutku, k němuž došlo již za účinnosti trestního zákoníku, není dán žádný zákonný podklad, protože trestní zákoník neobsahuje ustanovení obdobné dřívějšímu §88 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Poukázal na to, že jestliže odvolací soud uvedl v rozsudku ve skutkové větě výroku o vině, že obviněný porušil svým jednáním důležitou povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, nemohl současně pominout tuto skutečnost při právní kvalifikaci skutku. Právní věta v rozsudku odvolacího soudu tak neodpovídá obsahu skutkové věty. Nejvyšší státní zástupce namítl, že havarované vozidlo, nacházející se na pomezí odstavného a pravého jízdního pruhu, nevytvořilo obviněnému náhlou překážku, protože se nacházelo na daném místě již předtím, než k němu obviněný přijel.
Nejvyšší státní zástupce dovodil, že pokud by obviněný jel rychlostí přiměřenou svému rozhledu za hustého deště na vozovce s četnými kalužemi, byl by na existenci překážky včas upozorněn světly obou vozidel a mohl by včas zabrzdit nebo se vyhnout střetu vyhnutím vlevo do rychlejšího jízdního pruhu, kde nejelo žádné vozidlo, případně zabránit střetu kombinací obou těchto manévrů. Je tedy plně zachována příčinná souvislost mezi jednáním obviněného v podobě porušení důležité povinnosti podle §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, a vzniklým následkem. Nejvyšší státní zástupce namítl, že způsob, jímž odvolací soud v této věci objektivizoval spoluodpovědnost řidiče havarovaného vozidla za následek způsobený střetem dalších vozidel s jeho havarovaným automobilem, je neudržitelný i proto, že v případech řetězových nehod by se odpovědnost za jednotlivé následky rozptylovala do té míry, že by vůbec nebylo možné stanovit míru odpovědnosti jednotlivých řidičů zúčastněných na takové nehodě za její konečné následky.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 281/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu zásadně nemůže změnit. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spočívá v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí. Právní posouzení skutku spočívá v řešení otázky, zda skutek, popsaný ve výroku rozsudku o vině je vůbec trestným činem, a dále v řešení otázky, o který trestný čin se jedná podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona, resp. trestního zákoníku (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1643)
Právní posouzení skutku je nesprávné. Je třeba přisvědčit nejvyššímu státnímu zástupci v tom, že soud druhého stupně po zrušení rozsudku soudu prvního stupně znovu rozhodl ve věci tak, že uznal obviněného vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv takový postup neodůvodnil. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2011 před Krajským soudem v Brně vyplývá, že jako soud odvolací při něm neprovedl žádný důkaz. Rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. Podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také tehdy, vzniknou-li pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávání části rozsudku, k objasnění věci je třeba důkazy opakovat nebo provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Jde o případy, kdy dosavadní skutkové zjištění je nedostatečné a kdy po provedení dalších důkazů nebo po doplnění opětovným provedením důkazů může dojít ke změně ve skutkových zjištěních a tím i ke změně v samotném rozhodnutí soudu prvního stupně. Ačkoliv tedy odvolací soud aplikoval tento kasační důvod a přicházelo by v úvahu následně rozhodnutí podle §259 odst. 1 tr. ř., postupoval podle §259 odst. 3 tr. ř. a rozhodl sám ve věci rozsudkem. Takové rozhodnutí však může podle zákona učinit jen na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn.
Podle §259 odst. 3 věty druhé tr. ř. se odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu veškeré důkazy podstatné pro skutkové zjištění provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Je zřejmé, že odvolací soud nerespektoval ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., jehož aplikace navíc ani nepřicházela v úvahu, když zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. c) tr. ř. Z trestního spisu ani z odůvodnění napadeného rozsudku nelze zjistit, proč takto postupoval. Samotný výrok o vině je nesprávný, když odvolací soud na jedné straně v tzv. skutkové větě rozsudku uvádí, že obviněný porušil ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, a tedy porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona ve smyslu §147 odst. 2 tr. zákoníku, avšak nevyjádřil toto zjištění v právní kvalifikaci skutku i podle §147 odst. 2 tr. zákoníku. Podle §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, musí řidič přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat a smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. V této souvislosti neobstojí názor odvolacího soudu, že podíl na vzniku dopravní nehody měl i svědek D. H., který vytvořil na silnici I. třídy svým hazardním způsobem jízdy překážku. Ze skutkových zjištění vyplývá, že byla zachována příčinná souvislost mezi jednáním obviněného, který porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a vzniklým následkem.
Nejvyšší soud proto zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 281/2011, podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Brně je přitom vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto usnesení.
Pro úplnost je třeba dodat, že Krajský soud v Brně nerespektoval ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., když neuvedl v záhlaví napadeného rozsudku jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili a neuvedl podle §120 odst. 1 písm. b) tr. ř. ani místo, kde byl rozsudek vyhlášen.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek