ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.158.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 158/2012-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. dubna 2012 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného J. J. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 9 To 295/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 32/2009, takto:
I.
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 9 To 295/2010, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný nebere do vazby.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 9 To 295/2010, bylo podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného (výrok ad I.), které podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 T 32/2009. Podle §61 odst. 1 tr. ř. a contrario bylo současně rozhodnuto o nepovolení navrácení lhůty k odůvodnění odvolání (výrok ad II.).
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí dne 1. 2. 2012. Obviněný namítal, že nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí učiněné odvolacím soudem, když z podaného blanketního odvolání bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek soudu I. stupně napadán („proti všem výrokům“), i když z něj nebylo patrno jaké vady rozsudku nebo řízení jsou vytýkány. Výzva soudu k odstranění vad odvolání neobsahovala ani určení okamžiku relevantního pro počátek běhu zákonné pětidenní lhůty k odstranění vad odvolání, a proto nebylo možné rozhodnout o odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. Obviněný také namítal, že s prodlevou pouhých dvou dnů dne 6. 8. 2010 požádal o navrácení lhůty k odstranění vad odvolání a současně s tím spojil i podrobné odůvodnění dříve podaného odvolání, přičemž poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu k této problematice (sp. zn. 11 Tdo 195/2005, 8 Tdo 1375/2004), podle které mělo být odvolání projednáno a ne odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Odvolacím soudem mu tak podle jeho názoru byla z malicherných důvodů odepřena spravedlnost a bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu i spravedlivý proces.
V závěru dovolání proto navrhl, aby bylo napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušeno podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. aby pak bylo tomuto soudu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že podle judikatury Nejvyššího soudu je určení počátku běhu lhůty k odstranění vad odvolání (např. den doručení výzvy) nezbytné pro závěr, že lhůta pěti dnů byla stanovena v souladu se zákonem. Přitom poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 8 To 1375/2004. Rovněž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, jakož i na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, podle kterých důvody odmítnutí odvolání v těchto případech zjišťuje odvolací soud ke dni svého rozhodnutí, a proto nemůže odmítnout odvolání, které bylo náležitě odůvodněno, byť po lhůtě stanovené podle §251 odst. 1 tr. ř. a toto odůvodnění bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí trestního spisu. Lhůtu k odstranění vad odvolání nelze interpretovat jako procesní lhůtu propadnou. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze podle §265k odst. 1 tr. ř., a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je důvodné.
Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
Podle §249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř., nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř., také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán, a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
Podle §251 odst. 1 věty první tr. ř., nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví , a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř.
Výzva ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. není rozhodnutím podle trestního řádu, ale pouhým neformálním přípisem, jehož cílem je dosáhnout, aby odvolání splňovalo zákonné požadavky (§249 tr. ř.) a mohlo být způsobilým důvodem pro přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacím soudem. Svůj účel splňuje výzva tehdy, je-li z ní zřejmé, že se jedná o výzvu podle §251 odst. 1 tr. ř., jejímž cílem je odstranění vad odvolání tak, aby odpovídalo požadavkům §249 odst. 1 tr. ř., tj. poučení o nedostatku podaného odvolání, dále stanovení lhůty, v jaké je nutno tyto vady odstranit, a v neposlední řadě i upozornění na následky nevyhovění výzvě při nedodržení stanovené lhůty.
Lhůtou se rozumí určení času, během něhož musí být úkon v trestním řízení vykonán. Lhůta, kterou ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. předseda senátu stanoví, je lhůtou procesní, na níž se vztahují ustanovení o počítání lhůt. Tedy nezapočítává se do ní den, kdy se stala událost určující počátek lhůty, protože jde o lhůtu určenou podle dní (§60 odst. 1 tr. ř.). Z toho současně vyplývá, že tato událost musí být konkrétně určena, nevyplývá-li přímo ze zákona.
Ve výzvě předsedkyně senátu soudu prvního stupně byl obhájce výslovně poučen tak, že „…pokud vady neodstraníte ve lhůtě 5-ti dnů, bude odvolání dle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto“. Takové poučení neobstojí coby řádné ohledně požadavku, aby předseda senátu obhájce vyzval k odstranění vad ve lhůtě pěti dnů, kterou mu zároveň stanoví.
Z ustanovení §251 odst. 1 a §60 odst. 1 tr. ř. totiž vyplývá, že předseda senátu ve výzvě nejen označí lhůtu pěti dnů k odstranění vad, ale současně též určí událost, která je pro počátek běhu této lhůty relevantní. Splnění obou těchto předpokladů je nezbytné pro závěr, že lhůta pěti dnů byla bez pochybností stanovena.
Je-li z nerespektování ve výzvě stanovené lhůty k odstranění vad odvolání vyvozován tak závažný důsledek, jakým je odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání, lze tak učinit pouze za předpokladu, že obhájce bude o podmínkách, za nichž k takovému rozhodnutí může dojít, náležitě poučen, přičemž na úplnost poučení je třeba klást přísné požadavky. Jedině výše podaný výklad odpovídá požadavkům právní jistoty, přičemž je nerozhodné, zda byla výzva adresována obhájci či za podmínek §251 odst. 2 tr. ř. obviněnému, poněvadž požadavek právní jistoty platí ve vztahu ke všem subjektům rovnocenně.
Výzva k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. ř., byla obhájci obviněného doručena dne 30. 7. 2010, přičemž obsahovala citaci tohoto zákonného ustanovení, bez stanovení okamžiku rozhodného pro počátek běhu pětidenní lhůty. Navíc, oproti předchozím výkladům obecných soudů, Ústavní soud již v nálezu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, vyslovil názor, že lhůta k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. ř . není lhůtou propadnou . Proto nelze podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnout odvolání, které sice bylo odůvodněno až po uplynutí lhůty k odstranění vad odvolání, ale v době rozhodování odvolacího soudu je již řádné odůvodnění odvolání součástí trestního spisu a odvolací soud ho tak má k dispozici. Nyní v této trestní věci obviněného J. J. B. přitom Ústavní soud uvedl, že z důvodů uváděných obhájcem nelze analogicky podle §61 odst. 1 tr. ř. povolit navrácení lhůty k odstranění vad odvolání, protože se nejedná o tzv. důležitý důvod ve smyslu tohoto zákonného ustanovení (viz usnesení Ústavního soudu ČR v této trestní věci sp. zn. I. ÚS 3250/10, ze dne 7. 12. 2010, č. l. 915 tr. spisu). Obviněný sice v dovolání napadl také tento výrok ad II. usnesení odvolacího soudu. Toto rozhodnutí odvolacího soudu podle §61 odst. 1 tr. ř. ale nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, protože zákon v ustanovení §265a tr. ř. proti takovémuto rozhodnutí dovolání nepřipouští.
Byla-li v daném případě výzva k odstranění vad odvolání doručena obhájci obviněného dne 30. 7. 2010 bez řádného stanovení lhůty k tomuto úkonu určené, obhájce obviněného dne 6. 8. 2010 podal k poštovní přepravě zásilku s řádným odůvodněním odvolání, a žádostí o navrácení lhůty, přičemž tyto listiny byly soudu doručeny dne 9. 8. 2010, nebyly splněny procesní podmínky pro odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř., protože vzhledem k vadnému stanovení lhůty k odstranění vad odvolání tato lhůta marně neuplynula. I kdyby byla lhůta stanovena řádně, nebylo by vzhledem k její nikoliv propadné povaze v tomto případě možné odmítnout odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř., protože odvolací soud již měl řádné odvolání k dispozici v době svého rozhodování dne 19. 8. 2010, takže i tak by měl odvolání meritorně projednat a rozhodnout o něm.
Nejvyšší soud tak ve věci zjistil existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Dotazem u Centrální evidence vězňů ČR, a také u konkrétní věznice, současně Nejvyšší soud zjistil, že obviněný od 23. 10. 2010 vykonává trest odnětí svobody, který mu byl v této trestní věci uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 4 T 32/2009. Na výkon tohoto trestu v trvání 4 roků odnětí svobody, by měl navázat výkon dalšího trestu odnětí svobody dnem 23. 10. 2014, a to trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 6 T 9/2006. Vzhledem k tomuto dalšímu nařízenému výkonu trestu odnětí svobody nerozhodl Nejvyšší soud o vzetí obviněného do vazby podle §265 l odst. 4 tr. ř., když po zrušení dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání v této trestní věci, bude obviněný převeden do výkonu dalšího trestu odnětí svobody.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Přitom zrušil oba výroky napadeného usnesení, když vzhledem k výše uvedeným důvodům, by po zrušení výroku ad I., nemohl výrok ad II. sám o sobě obstát.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2012
Předseda senátu
JUDr. Michal Mikláš