ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1607.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1607/2011-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. února 2012 v Brně dovolání obviněných J. S. , R. F. , a F. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 7 To 50/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 5/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. S., R. F. a F. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 4. 2. 2011, sp. zn. 7 T 5/2000, tak, že uznal obviněné J. S., R. F. a F. M. vinnými, že
1) v přesněji nezjištěné době po 14.00 hod. dne 5. 10. 2006, po předchozí vzájemné dohodě se sešli na přesně neustanoveném místě v L., Pardubický kraj, s poškozenou N. M. Ch., kdy tato k nim přistoupila do dosud blíže neustanoveného motorového vozidla řízeného obviněným R. F., když na zadním sedadle vozidla seděla poškozená s obviněným F. M., následně se pokusili přimět poškozenou k provozování prostituce na blíže neustanoveném místě ve V. M., když za tímto účelem ji na toto místo uvedeným vozidlem odváželi, ve chvíli, kdy poškozená nesouhlasila s poskytováním sexuálních služeb a tomuto jednání se začala vzpírat, obviněný J. S., sedící na sedadle spolujezdce vpředu, začal poškozenou přímo ve vozidle bít rukou do oblasti hlavy, přičemž poškozená i za této situace vytrvale odmítala podrobit se shora popsanému jednání, tedy společným jednáním se dopustili jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo za použití násilí k úmyslu jiného přimět k provozování prostituce, v úmyslu tento trestný čin spáchat, přičemž k dokonání jednání nedošlo,
2) v přesněji neustanovené době odpoledních hodin dne 5. 10. 2006 poté, co se poškozená N. M. Ch., odmítala podrobit jednání popsanému pod bodem 1), spočívajícímu v provozování prostituce, s poškozenou osobním motorovým vozidlem řízeným obviněným R. F. sjeli z cesty do V. M. a zajeli do lesního porostu mezi obcemi H. S. a Ř., Pardubický kraj, a to konkrétně vpravo od silnice č. … ve směru jízdy od H. S. na Ř., k tam se nacházejícímu neudržovanému rybníku, ležícímu v lesním porostu lokality zvané M., kde obviněný J. S. násilím vytáhl poškozenou zadními dveřmi z vozidla, křičel na ni, za účelem jejího opětovného podrobení se provozování prostituce, přičemž poškozená toto opakovaně odmítla, posléze jí škrtil bílo-zeleným svetrem z majetku poškozené, následně ji všichni tři obvinění odtáhli blíže k rybníku, zde jí obviněný J. S. a obviněný R. F. provazem svázali ruce, zabalili do deky, a následně vhodili poškozenou N. M. Ch. do betonového stavidla rybníka, když v této době obviněný F. M. hlídal okolí místa činu, zda se tam nenachází někdo cizí a následně společně z místa jednání odjeli. Tělo poškozené bylo na uvedeném místě nalezeno až dne 6. 12. 2008, a zjištěnou příčinou smrti poškozené bylo uškrcení, poškozenou tedy následně usmrtili z obavy z prozrazení celé věci a případného postihu jejich osob, tedy obviněný J. S. společným jednáním jiného úmyslně usmrtil v úmyslu zakrýt jiný trestný čin a z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky, obviněný R. F. a obviněný F. M. společným jednáním se dopustili jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, jehož se dopustili v úmyslu jiného úmyslně usmrtit v úmyslu zakrýt jiný trestný čin a z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,
obviněný J. S.
3) v přesně nezjištěné době roku 2007 po období cca 6ti měsíců v obci S., Pardubický kraj, zdarma předal v nejméně 10ti případech dávku přesně nezjištěného množství omamných a psychotropních látek metamfetaminu (pervitinu) P. B., přičemž se takového jednání dopustil bez příslušného povolení a jednal s vědomím, že metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v příloze 5 psychotropních látek zařazených v seznamu II. zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a látka je určena k poskytnutí dalším osobám, tedy neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil omamnou a psychotropní látku,
obviněný J. S.
4)
a) v přesně nezjištěné době na přelomu roku 2008-2009 v období 3 měsíců před hernou L. P. ve V. M., Pardubický kraj, a na přesně neustanovené benzínové stanici ve V. M. předal zdarma jako plnění za dlužné peníze nejméně ve 3 případech dávku (cca 0,3 g) omamných a psychotropních látek metamfetaminu (pervitinu) M. G.,
b) v přesněji nezjištěné době od počátku roku 2009 do letních měsíců roku 2009 na různých místech ve V. M., Pardubický kraj, prodal ve 2 případech v dávkách po 500,- Kč celkově za částku 1.000,- Kč, přesně nezjištěné množství omamných a psychotropních látek metamfetaminu (pervitin) J. S.,
c) v přesně nezjištěné době od léta 2009 do září 2009 na různých místech ve V. M. a na ubytovně S. ve V. M. prodal v 6 případech v dávkách od 500,- Kč do 1.000,- Kč, celkově za částku 3.500,- Kč přesně nezjištěné množství omamných a psychotropních látek metamfetaminu (pervitin) E. B.,
d) v přesně nezjištěné době roku 2009 do 25. 11. 2009 v obci S., okres Ústí nad Orlicí, na adrese svého trvalého bydliště poskytl zdarma ve 2 případech přesně nezjištěné množství omamných a psychotropních látek metamfetaminu (pervitinu) P. B.,
e) v přesně nezjištěné době od měsíce února 2009 do 25. 11. 2009 na různých místech ve V. M., D. n. O. a v okolí H. K. prodal v nejméně 35ti případech v dávkách od 500,- Kč do 3.000,- Kč, celkově za částku nejméně 50.000,- Kč přesně nezjištěné množství omamných a psychotropních látek metamfetaminu (pervitin) osobě pod přezdívkou „I.“, později ustanovené jako P. B.,
f) v přesněji nezjištěné době měsíců říjen či listopad 2009 u vlakové zastávky v obci D., Pardubický kraj, prodal v 1 případě za částku 500,- Kč (cca 0,3 g) omamných a psychotropních látek metamfetaminu (pervitinu) D. M.,
g) v přesně neustanovené době měsíců srpen a září 2009 na přesně neustanoveném místě ve V. M. a okolí, Pardubický kraj, předal zdarma v nejméně 2 případech dávku (množství celkem 0,1 g) omamných a psychotropních látek metamfetaminu (pervitinu) F. G.,
přičemž se takového jednání dopustil bez příslušného povolení a jednal s vědomím, že metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v příloze 5 psychotropních látek zařazených v seznamu II. zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a látka je určena k poskytnutí dalším osobám, tedy neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil omamnou a psychotropní látku,
čímž spáchali
obvinění J. S., R. F. a F. M.
Ad 1) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 pokus trestného činu kuplířství dle §8 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k §204 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, ukončený ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009,
obviněný J. S.
Ad 2) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009.
obvinění R. F. a F. M.
Ad 2) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009
Ad 3)
obviněný J. S.
Ad 4) přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů),
Ad 5) pokračující přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle §283 odst. 1 tr. zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), a za to byli odsouzeni
Obviněný J. S.
za výše uvedené trestné činy a přečiny a dále za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 10 T 39/2009, jenž nabyl právní moci dne 8. 7. 2009, a dále za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 2 T 178/2009, který nabyl právní moci dne 15. 5. 2009, podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §29 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetidvou (22) let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §29 odst. 1 tr. zák. bylo stanoveno, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává.
Současně byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 10 T 39/2009, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2009, a dále za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 2T 178/2009, který nabyl právní moci dne 15. 5. 2009, a všechna další rozhodnutí obsahově na tyto výroky navazující, pokud jejich zrušením pozbyla svého podkladu.
Obviněný R. F.
za výše uvedené trestné činy a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 1 T 160/2009, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2009, podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §29 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti (16) let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 1 T 160/2009, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2009, a všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla svého podkladu.
Obviněný F. M.
podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti (15) let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. S., R. F., a F. M. uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozeným J. Ch., škodu ve výši 240.000,- Kč a L. Ch., škodu ve výši 240.000,- Kč.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 7 To 50/2011, k odvolání krajského státního zástupce v Hradci Králové a obviněných J. S., R. F. a F. M. rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu všech podaných odvolání částečně zrušil napadený rozsudek u všech obviněných ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněné J. S., R. F. a F. M. vinnými, že
v přesněji neustanovené době odpoledních hodin dne 5. 10. 2006 poté, co se poškozená N. M. Ch., odmítala podrobit jednání popsanému pod bodem 1), spočívajícímu v provozování prostituce, s poškozenou osobním motorovým vozidlem řízeným obviněným R. F. sjeli z cesty do V. M. a zajeli do lesního porostu mezi obcemi H. S. a Ř., Pardubický kraj, a to konkrétně vpravo od silnice č. … ve směru jízdy od H. S. na Ř., k tam se nacházejícímu neudržovanému rybníku, ležícímu v lesním porostu lokality zvané M., kde obviněný J. S. násilím vytáhl poškozenou zadními dveřmi z vozidla, křičel na ni, za účelem jejího opětovného podrobení se provozování prostituce, přičemž poškozená toto opakovaně odmítla, posléze jí škrtil bílo-zeleným svetrem z majetku poškozené, následně ji všichni tři obvinění odtáhli blíže k rybníku, tam jí obviněný J. S. a obviněný R. F. provazem svázali ruce, zabalili do deky, a následně vhodili poškozenou N. M. Ch. do betonového stavidla rybníka, když v této době obviněný F. M. hlídal okolí místa činu, zda se tam nenachází někdo cizí, následně společně z místa jednání odjeli, a tělo poškozené bylo na uvedeném místě nalezeno až dne 6. 12. 2008, a zjištěnou příčinou smrti poškozené bylo uškrcení. Poškozenou tedy následně usmrtili z obavy z prozrazení celé věci a případného postihu jejich osob,
tedy
obviněný J. S.
jiného úmyslně usmrtil v úmyslu zakrýt jiný trestný čin
obviněný R. F. a obviněný F. M.
společným jednáním se dopustili jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu, jehož se dopustili v úmyslu jiného úmyslně usmrtit v úmyslu zakrýt jiný trestný čin, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo,
tím spáchali
obviněný J. S.
trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009,
obvinění R. F. a F. M.
ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. účinného do 31.12.2009 pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. l tr. zák. účinného do 31.12.2009 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009
a za to byli odsouzeni
obviněný J. S.
za výše uvedený trestný čin a za trestný čin pod bodem 1) a přečin pod bodem 3) napadeného rozsudku a dále za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 10 T 39/2009, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2009, a dále za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 2 T 178/2009, který nabyl právní moci dne 15. 5. 2009, podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 1. 6 .2009, sp. zn. 10 T 39/2009, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2009, a dále za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 4. 2009, sp. zn. 2 T 178/2009, který nabyl právní moci dne 15. 5. 2009, a všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud jejich zrušením pozbyla svého podkladu. Podle §37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení dalšího trestu za přečin pod bodem 4) napadeného rozsudku,
obviněný R. F.
za výše uvedený trestný čin a dále za trestný čin pod bodem 1) napadeného rozsudku a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 2T 160/2009, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2009 podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 2 T 160/2009, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2009, a všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud jejich zrušením pozbyla svého podkladu,
obviněný F. M.
podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. účinného do 1. 12. 2009 k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému J. S., uložena povinnost nahradit poškozeným J. Ch., škodu ve výši 240.000,- Kč a L. Ch., škodu ve výši 240.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění prostřednictvím svých obhájců včas dovolání, která mají obsahové náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Obviněný J. S. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný R. F. podal dovolání z téhož dovolacího důvodu a obviněný F. M. podal dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), a l ) tr. ř.
Obviněný J. S. v dovolání namítl, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 7 To 50/2011, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Argumentuje tzv. extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Namítl, že při hodnocení provedených důkazů soudy vycházely především ze skutečnosti, které svědčily v jeho neprospěch i v neprospěch ostatních obviněných, aniž by se snažily zjistit takový skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Soudy se nezabývaly zejména tím, zda obviněný F. M. mohl ze svého místa, kde se měl v průběhu jednání obviněného J. S. nacházet, vidět to, co popsal ve své prvotní výpovědi a následně demonstroval při rekonstrukci. Uvedl, že Vrchní soud jej bezdůvodně osočil z namítání neregulérnosti rekonstrukce. Podrobným rozborem pořízeného videozáznamu však lze podle názoru obviněného zjistit, že pokud obviněný F. M. seděl na pravém zadním sedadle auta, nemohl ze svého místa vidět, jak obviněný J. S. škrtí poškozenou. Pokud by bylo objektivním způsobem prokázáno, že obviněný F. M. o této okolnosti nehovořil pravdu, byla by zpochybněna celá jeho první výpověď, i to, co uvedl při rekonstrukci události, k níž došlo 5. 10. 2006. Dále namítl, že ačkoliv Vrchní soud v Praze velmi podrobně odůvodnil, proč považuje prvotní výpověď obviněného F. M. za formálně bezvadnou, připustil, že nejméně při zadržení obviněného F. M. mohlo dojít k použití nepřiměřených prostředků. Nebylo také vůbec prověřeno, zda obviněný F. M. nemohl být ovlivněn při své výpovědi v postavení obviněného a také pod psychickým vlivem neadekvátně tvrdého zákroku zvláštní policejní jednotky při jeho zadržení. Z toho dovodil, že i neadekvátní prostředky (neadekvátní užití násilí) při zadržení mohou mít obdobný vliv na psychický stav a rozhodování obviněného jako případné násilí policejního orgánu před samotným výslechem a takové procesní úkony jsou podle názoru obviněného neúčinné.
Obviněný J. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 7 To 50/2011 v části, která se jej týká, a poté přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný R. F. v dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To spatřuje v tom, že odvolací soud nemohl správně posoudit skutkový stav věci vzhledem ke způsobu provádění důkazů, které bylo jednostranné a v neprospěch obviněného. Oba soudy nevyloučily pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a nevypořádaly se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Podle obviněného je naprosto primárním důkazem viny výpověď obviněného F. M. a výsledky prověrky na místě činu. Tuto výpověď však obviněný F. M. později změnil a popřel s tím, že byla učiněna pod psychickým a fyzickým nátlakem policie. Obviněný také namítl, že formulace výpovědi obviněného F. M. neodpovídá jeho vyjadřovacím schopnostem. Stejně tak je procesně nepoužitelná rekognice, která podle obviněného nemohla mít povahu neodkladného a neopakovatelného úkonu. Další námitku směřoval obviněný proti závěru znaleckého posudku, který vypracovala Mgr. Lenka Čermáková, přičemž se domnívá, že tato znalkyně postupovala při vypracování znaleckého posudku neobjektivně a mohla být i podjatá, neboť většina její ekonomické činnosti je generována policejním orgánem, z čehož obviněný dovozuje ekonomickou závislost znalkyně na Policii České republiky. Naproti tomu považuje za správné stanovisko znalce PhDr. Radka Ptáčka. Obviněný dále namítl, že dokazování bylo neúplné, nebyla provedena řada důkazů, které navrhoval, např. nebyla zajištěna řada důkazů, např. nebyla zajištěna e-mailová korespondence mezi ním a svědkyní Bártovou, nebylo objektivně možné zajistit odvoz všech zúčastněných na místo činu a zpět, nebyl proveden důkaz audiozáznamem z hlavního líčení, v němž je zachycen výslech svědka P. J., který podle obviněného věrohodně popsal události dne 5. 10. 2006 o pohybu obviněného F. M.. Obviněný dále namítl, že soudy učinily nesprávné závěry o naplnění subjektivní stránky trestného činu. V této souvislosti uvedl, že pokud měl manipulovat s tělem oběti, pak se jednoznačně jednalo o odklizení těla, kde zcela absentuje vražedný úmysl a pokud by tam byl úmysl, pak jen úmysl zakrýt stopy trestného činu jiné osoby ve smyslu §166 tr. zák.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 7 To 50/2011 a aby podle §265 l tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný F. M. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, protože jednání, která jsou mu kladena za vinu nespáchal a spáchání těchto skutků mu nebylo prokázáno. Uvedl, že jeho prvotní výpověď není pravdivá, byla vynucena násilným jednáním ze strany policistů vůči němu a jedná se proto o procesně nepoužitelný důkaz a tato jeho výpověď je tzv. otráveným ovocem z otráveného stromu. Podle názoru obviněného odvolací soud hodnotil důkazy zcela v rozporu se zásadami logiky zjevně v jeho neprospěch a nevěnoval pozornost ani jeho nejzásadnějším námitkám. Žádným objektivním, tedy ověřitelným důkazem nebylo prokázáno, že by se poškozená s obviněnými znala, že by s nimi komunikovala a že by se s nimi kdy sešla. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za zjevnou libovůli, protože toto rozhodnutí je zcela nelogické a v rozporu se zásadami zdravého rozumu. Obviněný F. M. poukázal také na popis poškozené, barvu vlasů uvedenou v pitevním protokole i popis její postavy.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný zcela stručně odůvodnil tím, že v napadeném rozhodnutí zcela chybí výrok o tom, že v rozsahu rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl odvolacím soudem zrušen, se odvolání obviněných zamítají a rozsudek odvolacího soudu je proto neúplný. Podle názoru obviněného je rozhodnutí odvolacího soudu naprosto nepřezkoumatelné, neboť postrádá odůvodnění toho, z jakého důvodu odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 2), když se on i ostatní obvinění domáhali zproštění obžaloby v celém rozsahu, resp. pod bodem 1) a 2) rozsudku. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za projev libovůle s tím, že ve své podstatě porušuje právo na soudní ochranu a právo na spravedlivý proces.
Obviněný F. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i vadné řízení mu přecházející, přičemž v podrobnostech (zejména stran dalších zřejmých rozporů v provedených důkazech) odkázal i na skutečnosti uvedené v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání všech obviněných uvedl, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněná, a navrhl proto, aby je dovolací soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného J. S. uvedl, že tento obviněný uplatnil obdobné námitky jako již v řízení odvolacím. Poukázal na to, že soudy své závěry o vině obviněného opřely kromě výpovědi obviněného F. M. i o výpověď svědka L. O., výpověď utajeného svědka P. K., o závěry znaleckého posudku Mgr. Čermákové, ale i o výsledek rekonstrukce, jejíž neregulérnost obviněný namítá. Nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že policejní orgán v rámci rekonstrukce ve dvou případech vyzval techniky, aby zadokumentovali výhledové poměry obviněného F. M.. Obdobnou námitkou obviněného se zabýval i odvolací soud a právě na základě provedené rekonstrukce této námitce nepřisvědčil. Vyslovil názor, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů není tzv. extrémní rozpor.
K dovolání obviněného R. F. nejvyšší státní zástupce uvedl, že pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit pouze námitku týkající se naplnění subjektivní stránky zločinu. Odmítl argumentaci obviněného a uvedl, že soudy správně dovodily, že obviněný R. F. a F. M. se domnívali, že poškozená N. M. Ch. i přes jednání, kterého se na ní dopustil obviněný J. S., ještě žije, přestože již byla mrtvá. Proto ji svázali, zabalili do deky a hodili hlavou dolů do betonového stavidla, aby tak poškozené znemožnili případné vyproštění a vyloučili možnost dostat se ze stavidla ven. Podle nejvyššího státního zástupce jednání obviněných R. F. a F. M. směřovalo bezprostředně k usmrcení poškozené, kvůli omylu obviněných se dopustili pokusu trestného činu na nezpůsobilém předmětu útoku.
K dovolání obviněného F. M. uvedl, že pokud obviněný polemizuje s odůvodněním rozhodnutí soudů, je jeho argumentace nepřípustná vzhledem k §265a odst. 4 tr. ř. Jestliže obviněný vytýká soudu nesprávné hodnocení provedených důkazů, nelze tyto námitky podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů není žádný extrémní rozpor, neboť skutková zjištění mají svá zakotvení v provedených důkazech a jejich hodnocení odpovídá hlediskům ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Podle nejvyššího státního zástupce nejde ani o neúplnost výroku rozhodnutí odvolacího soudu. Poukázal přitom na ustanovení §258 odst. 2 tr. ř. podle něhož, je-li vadná jen část napadeného rozsudku a lze-li ji oddělit od ostatních, zruší soud rozsudek jen v této části. Jestliže tedy odvolací soud zrušil rozsudek pouze ve výroku o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, ve výroku o trestech a náhradě škody, nebylo nutné, aby o zbývající části rozhodoval zvláštním výrokem. Zjevně neopodstatněnou shledává také námitku obviněného, že je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., kterou obviněný formuloval tak, že z rozhodnutí odvolacího soudu není patrno, z jakého důvodu zrušuje rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině, když se obvinění domáhali zproštění obžaloby v plném rozsahu.
Protože podle názoru nejvyššího státního zástupce dovolání obviněného F. M. neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu, navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání všech obviněných jsou ve svém celku zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákoníku, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy namítat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky s k u t k o v é povahy, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu věci. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud může s ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Nejvyšší soud jako soud dovolací je při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. ř.). Takto podané dovolání vymezuje rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího na nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, že pokud opakuje obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
Při aplikaci těchto zásad přezkoumání a rozhodování o dovoláních všech obviněných Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že všichni obvinění uplatnili v podstatě obdobné námitky v dovoláních jako v odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně a Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se s nimi v souladu se zákonem správně a velmi podrobně vypořádal, jak je zřejmé z obsáhlého odůvodnění jeho rozsudku ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. 7 To 50/2011.
K dovolání obviněného J. S.:
Obviněný J. S. spatřuje nesprávné hmotně právní posouzení skutku v porušení zásad spravedlivého procesu, v tzv. extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, přičemž dále uplatňuje obdobné námitky jako v odvolání, zejména námitku týkající se použitelnosti tzv. prvotní výpovědi obviněného F. M. jako důkazu. Námitka se týká dokazování a je tedy námitkou skutkovou, která nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že ji uplatnili i další obvinění Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že s touto námitkou se odvolací soud velmi podrobně vypořádal na straně 13-14 odůvodnění svého rozsudku, když uvedl, že nejpodstatnější otázkou je použitelnost první výpovědi obviněného F. M. ze dne 1. 12. 2009 na č. l. 459-469 spisu, a dále použitelnost výsledků rekonstrukce ze dne 1. 12. 2009 s obviněným F. M., která je zachycena na č.l. 483-515 spisu s tím, že je k dispozici i videozáznam z provedení rekonstrukce. Vrchní soud v Praze podrobně zmiňuje průběh rekonstrukce, uvádí všechny osoby, které se jí kromě obviněného F. M. zúčastnily a dospěl k závěru, že výpověď obviněného F. M. ze dne 1. 12. 2009 je jednoznačně a bez jakékoliv pochybnosti procesně použitelným důkazem, který byl proveden v souladu s trestním řádem. Poukázal přitom na přítomnost obhájce i dalšího obhájce u tohoto úkonu, i státní zástupkyně, přičemž pokud by došlo k tomu, co namítá obviněný F. M. ve svých pozdějších výpovědích, je nepochybné, že by výše uvedené osoby přítomné u úkonu trestního řízení na ně reagovaly buď přímo při úkonu nebo bezprostředně po něm, avšak k ničemu takovému nedošlo. Neobstojí proto námitka, že zmíněnou výpověď obviněného F. M. nelze použít v řízení před soudem jako důkaz.
Odvolací soud poukázal na to, že na podkladě podnětu obviněného F. M. bylo prováděno rozsáhlé šetření Inspekcí Policie České republiky, které však okolnosti tvrzené tímto obviněným nepotvrdilo údajné násilí, které mělo být na něm pácháno. Jestliže odvolání obviněného F. M. mimo jiné zmiňuje že: „Inspekce Policie České republiky věc odložila nikoliv proto, by se skutek nestal, nýbrž proto, že není možno ustanovit konkrétní osobu, která se takového jednání dopustila“, pak jde ze strany obhajoby o zcela hrubé a demagogické zkreslení celé věci. Z usnesení Inspekce Policie České republiky ze dne 3. 5. 2010, č. j. IN-TC-24-79/2010, a připojeného přílohového spisu je zřejmé, že policie věc odložila podle §159a odst. 1 tr. ř., proto, že „nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.“ V odůvodnění rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že na základě spisového materiálu nelze dovodit jednoznačný závěr, že by se kterýkoli z policistů služebně zařazených ve Službě kriminální policie a vyšetřování dopustil vůči komukoli z obviněných trestné činnosti. Rekognice jako samostatný úkon trestního řízení byla vykonána (na č.1. 546- 547 spisu) jako úkon neodkladný a neopakovatelný úkon (č.l. 546 – 547) z toho důvodu, že bylo nutné identifikovat osobu „R.“. Vrchní soud dovodil, že šlo o úkon neodkladný, neboť v rámci pátrání a šetření o trestném činu vraždy bylo nezbytné co nejdříve ustanovit podezřelou osobu, o níž se zmiňoval obviněný F. M., přičemž označil podle fotografií zcela jednoznačně obviněného R. F.. Jestliže obviněný F. M. začal později uvádět že viděl, jak policisté bijí obviněného R. F., jde zjevně o nesmyslné tvrzení, protože ani obviněný R. F. o tom nic nevypovídal. Dne 11. 1. 2010 proběhla rekognice in natura, při níž obviněný F. M. poznal obviněného R. F., když před zahájením úkonu bylo protokolováno, že se pokusí označit osobu R. ze své výpovědi obviněného ze dne 1. 12. 2009. Následně jej také ve dvou případech označil, s tím, že jej poznal bezpečně, a že jej viděl již dne 30. 1l. 2009 na policii v Ústí nad Orlicí, a to při fotorekognici, kde ho na fotografii poznal. Obviněný F. M. byl následně přiveden k R. F. zásahovkou, a také jej poznal (srov. zejména č. l. 2329 až 2330, 2335 až 2336 spisu).
Obviněný J. S. v podstatě pouze opakuje námitky uplatněné již v předcházejícím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů správně a v souladu se zákonem vypořádaly. Nejvyšší soud jako soud dovolací neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení porušení práva na spravedlivý proces ani rozpor, natož extrémní, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Dovolání obviněného proto shledal zjevně neopodstatněným.
K dovolání obviněného R. F.:
Obviněný R. F. uplatnil řadu námitek skutkových, které nenaplňují svým obsahem důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to včetně námitky proti závěrům znaleckého posudku znalkyně Mgr. Lenky Čermákové. Mezi skutkové námitky paří námitky, že odvolací soud nemohl správně posoudit skutkový stav věci vzhledem ke způsobu provádění důkazů, že provádění a hodnocení důkazů bylo jednostranné a v neprospěch obviněného a že soudy obou stupňů nevyloučily pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Skutkovými námitkami jsou též námitky neúplnosti dokazování, že správné je jen stanovisko PhDr. et PhDr. Radka Ptáčka a další námitky uvedené shora. Nejvyšší soud k těmto námitkám musí opakovat, že v řízení o dovolání je skutkový stav věci hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva a že proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Pokud jde o námitku obviněného, že nelze použít jako důkaz výpověď obviněného F. M. ze dne 1. 12. 2009, odkazuje Nejvyšší soud na příslušnou část odůvodnění tohoto rozhodnutí shora, která se týká obdobné námitky uplatněné obviněným J. S.. Zjištění soudů obou stupňů, pokud jde o jednání obviněného R. F., má přesvědčivé obsahové zakotvení v provedených důkazech. Soudy hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, náležitě vyložily své hodnotící úvahy, nedopustily se žádné deformace důkazů a nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Okolnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, s rozsahem dokazování a se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Jedinou právně relevantní námitkou obviněného je námitka, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu, kterým byl obviněný uznán vinným. Tuto námitku obviněný uplatňoval již v předcházejícím odvolacím řízení a odvolací soud se s ní v souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud na jeho správné právní závěry zcela odkazuje. Právní posouzení skutku obviněného R. F. je správné. Dovolání obviněného je proto ve svém celku zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného F. M.:
Obviněný uplatnil převážně skutkové námitky, které svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod. K námitce, že k výpovědi ze dne 1. 12. 2009 byl donucen násilným jednáním ze strany policejního orgánu a že se proto jedná o výpověď procesně nepoužitelnou, odkazuje dovolací soud na podrobné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, s jehož závěry se zcela ztotožňuje. Další námitky týkající se toho, že odvolací soud údajně hodnotil důkazy v jeho neprospěch, námitka týkající se popisu poškozené i námitka týkající se výpovědi svědkyně A. P., představují skutkové námitky, které nejsou předmětem přezkoumání v dovolacím řízení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jimi není naplněn. Z tohoto důvodu není naplněn ani další důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který spočívá v tom, že v předcházejícím řízení byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., případně další dovolací důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný F. M. ostatně důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. odůvodnil tím, že z rozhodnutí odvolacího soudu není patrno, z jakého důvodu odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 2.), když se obvinění domáhali zproštění obžaloby v plném rozsahu. K této námitce dovolací soud pouze připomíná, že s důvody zrušení výroku o vině pod bodem 2). má obviněný možnost se kdykoliv seznámit při podrobném prostudování odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Takto formulovaný důvod dovolání není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani jiným zákonným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce obviněného týkající se údajné neúplnosti výroku rozsudku odvolacího soudu. Obviněný se domnívá, že pokud odvolací soud zrušil zčásti rozsudek soudu prvního stupně, že měl uvést, že ve zbytku se odvolání obviněných zamítají. Podle §258 odst. 2 tr. ř., jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, soud zruší rozsudek jen v této části. Podle §256 tr. řádu odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže odvolání je nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu. Ze zákona vyplývá, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je nutno posuzovat jako jeden celek a takto je třeba o něm rozhodnout. Ze zákona je proto vyloučeno takové rozhodnutí o odvolání, jímž by odvolání obviněného bylo zčásti vyhověno a zčásti bylo odvolání téhož obviněného zamítnuto. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. proto není naplněn. S přihlédnutím k těmto skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného F. M. jako celek je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud respektoval ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných J. S., R. F. a F. M. jsou zjevně neopodstatněná, a proto všechna dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek