ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.1668.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 1668/2011-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 15. února 2012 dovolání obviněného J. Š. , zaměstnance P. S. - osoby samostatně výdělečně činné, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 7 To 52/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 1/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 2 T 1/2011, uznal obviněného J. Š. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že „dne 17. 10. 2010 v přesněji nezjištěné době od 04.00 hod. do 05.15 hod. v D. na ulici P. , Královehradecký kraj, na místní komunikaci před hernou M. , po předchozí slovní rozepři, s úmyslem způsobit újmu na zdraví, s rozběhem ze vzdálenosti cca 3 metry, jedním úderem vedeným pravou rukou sevřenou v pěst udeřil velkou intenzitou poškozeného H. S. , trvale bytem K. , Královehradecký kraj, do oblasti obličeje, když tímto jednáním způsobil poškozenému velmi prudký záklon hlavy a krční páteře dozadu, v důsledku čehož došlo u poškozeného ke zhmoždění mozku s přetržením mozkových stonků, poškozený následně toporně upadl vzad na asfaltovou silnici, a takto došlo ke zlomenině týlní kosti a dalšímu zhmoždění mozku, po tomto útoku zůstal poškozený bezvládně ležet na zemi, čímž mu způsobil zranění neslučitelná se životem, následkem nichž poškozený i přes intenzivní resuscitační péči rychlé záchranné služby zemřel“. Podle §146 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 7 To 52/2011, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Obviněný namítá, že s ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně, nevěděl a ani nemohl vědět, že by mohl způsobit z nedbalosti poškozenému smrtelný následek. Nelze mu proto přičítat smrtelný následek zločinu podle §146 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Dále namítá, že trest uložený téměř v polovině zákonné trestní sazby je vyšší než trest navrhovaný státním zástupcem a je nepřiměřeně přísný.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 7 To 52/2011.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný byl srozuměn s možností vzniku újmy na zdraví poškozeného ve smyslu §146 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný prokázaným jednáním mohl způsobit zranění, které poškozenému mohlo přivodit otoky, hematomy, zranění v oblasti oka, nosu, úst, případně ucha nebo otřes mozku. Na základě uvedených skutečností věděl, že svým jednáním může způsobit poškozenému újmu na zdraví a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn, čímž se činu dopustil v nepřímém úmyslu podle §15 písm. b) tr. zákoníku. Následek v podobě ublížení na zdraví, který chtěl obviněný poškozenému způsobit, nenastal, neboť poté, co byl poškozený zasažen pěstí, upadl na zem a v důsledku zranění utrpěných při útoku obviněného zemřel. Došlo tak k následku podstatně závažnějšímu, než ke kterému obviněný svým jednáním vědomě směřoval. Smrt poškozeného nastala v přímé souvislosti s jednáním obviněného. Poukázal na správné závěry soudů obou stupňů o tom, že zavinění obviněného ve vztahu k následku smrti poškozeného bylo nedbalostní, neboť obviněný nevěděl, že svým jednáním může způsobit následek smrti poškozeného, ač to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Obviněný nevěděl, že jednou ranou do obličeje může způsobit poškozenému zranění, jímž jej usmrtí, neboť ani poměr jejich vzájemných tělesných proporcí nesvědčil takovému průběhu skutkového děje navíc i za situace, kdy poškozený uvedl, že ovládá bojová umění. Přesto však měl a mohl vědět, že i tímto způsobem se může ubírat průběh skutkových okolností, neboť oba účastníci incidentu byli pod vlivem alkoholu a zejména obviněný v důsledku toho nemohl přesně ovládat intenzitu a razanci svého úderu a nemohl přesně předpokládat, jak na něj bude poškozený reagovat.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Obviněný učinil právně relevantní námitku, že s ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně nevěděl, ani nemohl vědět, že by mohl způsobit z nedbalosti poškozenému smrtelný následek a že dovolateli tak nelze přičítat tento následek, protože chybí subjektivní stránka trestného činu. Tuto námitku obviněný učinil již ve svém odvolání, odvolací soud se jí zabýval a v souladu se zákonem se s ní ve svém rozhodnutí vypořádal. Nejvyšší soud odkazuje na správnou argumentaci v odůvodnění tohoto rozhodnutí, v níž námitka obviněného, že při zasazení úderu poškozenému nemohl předpokládat způsobení smrtelného následku, postrádá oporu ve znaleckém posudku soudně lékařském, který prokázal, že zranění poškozeného bylo způsobeno tupým násilím velké intenzity, když útok byl veden z rozběhu, či výskoku, čímž došlo k potencování jeho energie. Poškozený nebyl na tento útok připraven, úder neočekával a nebyl proto schopen na něj řádně reagovat. Toto násilí přitom směřoval obviněný do mimořádně citlivé oblasti hlavy. Popsaný úder nelze proto považovat za zcela standardní způsob útoku, a to zejména proto, že obžalovaný měl ze své, byť údajně kratší, kariéry v oblasti provozování bojových sportů přinejmenším základní znalosti a dovednosti v jejich provozování. To dokonce mohlo signalizovat skutečnost, že způsobení těžkého následku mohlo být v rámci představ obviněného podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. To by mohl spolehlivě objektivizovat znalecký posudek z oboru bojových umění. Ten však opatřen nebyl a z podnětu odvolání obviněného, které může být vykládáno pouze v jeho prospěch, ani doplněn být nemůže, jelikož by se jednalo o důkaz nesoucí se v jeho neprospěch, který by byl v příkrém rozporu se zákazem reformace in peius. Soud druhého stupně tak učinil závěr, že obviněný poškozenému způsobil smrtelný následek z nedbalosti, neboť při zjištěném způsobu a intenzitě útoku měl obviněný vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět, že ublížení na zdraví v této podobě v kombinaci s podnapilostí poškozeného může vyvolat i další vážné zdravotní komplikace, včetně ohrožení života. Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na tyto správné právní závěry odvolacího soudu. Právní kvalifikace skutku je správná.
Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat nepřiměřenost trestu. Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře vyslovil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel namítal právě nepřiměřenost uloženého trestu, a proto z výše uvedeného vyplývá , že se jedná o námitku, kterou nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že v uvedené trestní věci nejde o první alternativu, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení, podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku soudu prvního stupně i správnost postupu řízení a odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by byla naplněna za předpokladu, že by rozhodnutí soudu druhého stupně a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami obsahově předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje. Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek