ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.202.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 202/2012-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. února 2012 v Brně dovolání obviněného Ing. P. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 6 To 325/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 19/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 3 T 19/2011, byl obviněný Ing. P. Š. (dále jen „obviněný“) uznán vinným, že dne 5. 2. 2011, v době kolem 00:47 hod. v P., ul. K B., kdy byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, řídil osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 206, ačkoliv mu byl rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 14. 12. 2010, č. j. D 4616/2010SK, které nabylo právní moci dne 15. 1. 2011, tedy do 15. 7. 2011, vysloven zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Tím spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž podle §46 odst. 1 tr. zákoníku soud upustil od potrestání obviněného.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 6 To 325/2011, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného v napadeném rozsudku jen výrok, jímž bylo podle §46 odst. 1 tr. zákoníku upuštěno od potrestání obviněného a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, odsoudil obviněného podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k samostatnému peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, ve výši denní sazby 500,- Kč, tj. celkem 50.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán ve stanovené lhůtě, náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle názoru obviněného spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný považuje závěr o vině za nesprávný, provedené důkazy podle něj netvoří uzavřený systém, který by nevyvolával pochybnosti o vině a nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty žalovaného přečinu, zejména subjektivní stránka přečinu. Podle obviněného nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Odvolací soud pochybil, jestliže v postupu soudu prvního stupně neshledal žádné nedostatky a dospěl k týmž závěrům, v důsledku nichž došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. K subjektivní stránce uvedeného přečinu obviněný namítl, že nevěděl, ani nemohl vědět, že příslušné správní řízení proti němu bylo zahájeno, natož že bylo pravomocně skončeno. Obviněný si založil datovou schránku pro sebe jako fyzickou osobu a také pro společnost, ve které působil, a domníval se, že jeho datová schránka nebyla funkční.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze (správně má být Městského soudu v Praze) ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 6 To 325/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze (správně má být zřejmě Městskému soudu v Praze) k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl sám ve věci rozsudkem a zprostil obviněného obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce navrhl ve svém vyjádření k dovolání obviněného, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Poukázal na to, že k doručení správního rozhodnutí obviněnému došlo do jeho aktivní datové schránky, tedy kvalifikovaným a objektivně doložitelným způsobem. Odkázal přitom na ustanovení §17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, i a na ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, které upravují doručování písemností do datové schránky. Dovodil, že správní rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel bylo obviněnému doručeno v souladu se zákonem a nastaly právní účinky spojené s jeho doručením. Okolnost, že se obviněný neinformoval o obsahu rozhodnutí ani o jeho doručení nemá žádný vliv na právní moc rozhodnutí a jeho vykonatelnost. Lhostejnost obviněného nebo záměrné ignorování obsahu datové schránky nemůže úspěšně odůvodnit námitku, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu, kterým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší státní zástupce dodal, že neobstojí ani námitka, že subjektivní stránka není vyjádřena v popisu skutku. Z popisu skutku v napadeném rozhodnutí zřetelně vyplývá úmyslné zavinění na straně obviněného, přičemž v tzv. skutkové větě není nutno výslovně uvádět formu zavinění, protože přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku lze spáchat jen úmyslným jednáním.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu zásadně nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil jedinou relevantní námitku, a to, že nebyla naplněna subjektivní stránka žalovaného přečinu. Touto námitkou se zabýval podrobně odvolací soud a Nejvyšší soud České republiky na jeho správné závěry pro stručnost odkazuje. Odvolací soud k této námitce obviněného uvedl, že obviněný byl informován o tom, že mu bude uložen ve správním řízení trest zákazu činnosti po spáchání přestupku, který spočíval v tom, že obviněný řídil svůj automobil rychlostí nejméně 149 km/h v místě s omezenou rychlostí do 90km/h. Obviněný nepochybně ve snaze oddálit a vyhnout se tak správnímu řízení o přestupku, sdělil dne 28. 9. 2010 Magistrátu města České Budějovice, že odjíždí na několikaměsíční zahraniční cestu a že mu oznámí korespondenční adresu. Adresu však neoznámil a v zahraničí byl podle své výpovědi asi tři týdny. Navzdory tomuto úhybnému manévru musel obviněný počítat s probíhajícím správním řízením a jestliže řídil dne 5. 2. 2011 motorové vozidlo, jednal se srozuměním podle §15 písm. b) tr. zákoníku, tedy v eventuálním úmyslu. Právní posouzení skutku jako přečinu maření výkonu rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je proto správné.
Nejvyšší soud České republiky nemá důvod, aby se odchyloval od své konstantní judikatury, podle níž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., k jehož konání není zapotřebí souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek