ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.241.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 241/2012-76
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 4. 2012 o dovolání obviněného MVDr. P. Č. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 2 To 55/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 3/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MVDr. P. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 10 T 3/2010, byl obviněný MVDr. P. Č. uznán vinným dvěma zločiny podvodu podle §209 odst. l, 5 písm. a) tr. zákoníku a zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §67 odst. l tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 350 denních sazeb po 450 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §69 odst. l tr. zákoníku na 12 měsíců a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na osm let. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř., podle §229 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný všech tří zločinů dopustil jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., se sídlem Věchnov 119.
Jako první zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění uvedených v bodě I výroku o vině spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 28. 11. 2006 v Třebíči podepsal smlouvu o půjčce od obchodní společnosti IPB Invest, a. s., sídlem Třebíč, Karlovo nám. 34, ve výši 5 750 000 Kč s tím, že podle smlouvy měly být tyto prostředky použity výhradně na financování dostavby porodny selat a eroscentra v L. a uvedená částka s úroky měla být vrácena do 30. 9. 2007, avšak poté, co obchodní společnost IPB Invest, a. s., převedla částku 5 664 469 Kč (tj. sjednanou částku 5 750 000 Kč sníženou o poplatek za uzavření smlouvy) na účet obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., obviněný v prosinci 2006 tuto částku vybral v hotovosti, nepoužil ji ani částečně na sjednaný účel, použil ji nezjištěným způsobem a nevrátil ji obchodní společnosti IPB Invest, a. s., ve sjednané lhůtě ani později. Podle zjištění Krajského soudu v Brně obviněný takto jednal v úmyslu poskytnutou půjčku na sjednaný účel nepoužít, půjčku nevrátit a tak sebe a obchodní společnost Brokerage, s. r. o., neoprávněně obohatit, přičemž tímto jednáním způsobil obchodní společnosti IPB Invest, a. s., škodu ve výši 5 664 469 Kč.
Jako druhý zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný s vědomím nepříznivé finanční situace obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., a s vědomím, že tato společnost není a nebude schopna pokrýt své závazky a že nedostojí svým závazkům, zatajil tento stav obchodním partnerům, objednával nebo nechával objednávat u nich různé zboží a služby, za které neplatil, a tím v době od června 2006 do června 2008 způsobil poškozeným v případech specifikovaných v bodech II/1-9 výroku o vině celkovou škodu ve výši 16 710 351,50 Kč.
Jako zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění uvedených v bodech III/1-2 výroku o vině spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 14. 3. 2006 ve Z. uzavřel s bankou GE Money Bank, a. s., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1422/la, jednak smlouvu o úvěru ve výši 2 000 000 Kč a jednak smlouvu o revolvingovém úvěru ve výši 1 000 000 Kč, přičemž jednou z podmínek uzavření těchto smluv bylo současné uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, a aby obviněný této podmínce vyhověl, uzavřel smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k věcem v hodnotě nejméně 4 850 000 Kč, ačkoli obchodní společnost Brokerage, s. r. o., ve skutečnosti nebyla jejich vlastníkem a část těchto věcí ani neexistovala, což obviněný před bankou zatajil. Podle zjištění Krajského soudu v Brně žádný z úvěrů nebyl řádně splacen, oba úvěry byly splaceny jen z menší části a bance GE Money Bank, a. s., tak byla jednáním obviněného způsobena škoda v celkové výši 2 531 695,41 Kč.
O odvolání, které podal obviněný proti celému výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 2 To 55/2011. Podle §258 odst. l písm. b), f), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen ve výroku o náhradě škody ve vztahu k jednomu z poškozených a podle §265 tr. ř., §229 odst. l tr. ř. byl tento poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal rozsudek Krajského soudu v Brně nezměněn.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Toto usnesení napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že „skutky, tak jak jsou popsány, nenaplňují všechny zákonné znaky trestných činů“, s tím, že správně měl být zproštěn obžaloby. Z podrobně rozvedených námitek je patrno, že se týkaly zejména naplnění subjektivní stránky trestných činů, tj. úmyslného zavinění. Ve vztahu k bodu I výroku o vině vytkl, že byl uznán vinným jiným skutkem, než pro který byla podána obžaloba. Mimo rámec dovolacího důvodu obviněný uplatnil obsáhlé námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině. Obviněný výslovně neuvedl, čeho se dovoláním domáhá, a pouze navrhl odklad výkonu rozhodnutí. Z obsahu a smyslu dovolání lze usuzovat, že obviněný dovoláním sledoval zrušení napadeného usnesení a předcházejícího rozsudku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, ale uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje nebo jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolací důvod nenaplňují s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím pádem i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně na bázi těch skutkových zjištění, která učinily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Podle §138 odst. l tr. zákoníku se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč.
Skutková zjištění uvedená v bodě I a v bodech II/1-9 výroku o vině evidentně naplňují znaky uvedeného zločinu, a to i po subjektivní stránce, k jejímuž naplnění se podle §13 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění ve vztahu k znakům uvedeným v §209 odst. l tr. zákoníku.
Pokud jde o skutek uvedený v bodě I výroku o vině, je subjektivní stránka zločinu podvodu naplněna zjištěním, že obviněný jednal v úmyslu nevrátit půjčku. Z tohoto hlediska bylo podstatou skutku vylákání půjčky prostřednictvím nepravdivého příslibu, že půjčená částka bude vrácena. Osoby jednající za obchodní společnost IPB Invest, a. s., byly osobami, které obviněný uvedl v omyl, a to ohledně okolnosti, že půjčená částka bude vrácena. Zjištění, jak obviněný použil takto získané prostředky, není samo o sobě podstatné a má jen podpůrný význam. Podvod ve smyslu §209 odst. l tr. zákoníku nezáleží v jiném způsobu použití půjčky, než k jakému účelu byla poskytnuta, nýbrž v jejím získání v úmyslu nevrátit půjčené prostředky, resp. jejich ekvivalent. Vezme-1i se v úvahu, že obchodní společnosti IPB Invest, a. s, byla podvodným jednáním obviněného způsobena škoda ve výši 5 664 469 Kč, je namístě závěr, že skutek je zločinem podvodu podle §209 odst. l, 5 písm. a) tr. zákoníku.
V poměru mezi rozsudkem Krajského soudu v Brně, pokud jde o bod I výroku o vině, a podanou obžalobou byla zachována totožnost skutku, pro který byla podána obžaloba, se skutkem, jímž byl obviněný uznán vinným. V tomto ohledu je rozhodující to, že se shodují podstatné skutkové okolnosti určující jednání a následek. Totožnost skutku nebyla dotčena rozdílnou právní kvalifikací, tj. tím, že obžaloba spatřovala ve skutku zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 2, 6 písm. a) tr. zákoníku, zatímco soud kvalifikoval skutek jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.
Ve vztahu ke skutku uvedenému v bodech II/1-9 výroku o vině lze konstatovat, že subjektivní stránka zločinu podvodu je naplněna zjištěním, podle kterého obviněný jednal s vědomím nepříznivé finanční situace obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., a s vědomím, že tato společnost není a nebude schopna pokrýt své závazky a že nedostojí svým závazkům. Pokud obviněný při vědomí tohoto stavu uzavíral za obchodní společnost Brokerage, s. r. o., obchody spočívající v objednávání a odebírání zboží a služeb, na jejichž úhradu tato společnost neměla prostředky a za které neplatila, pak jednání obviněného očividně mělo podvodný charakter ve smyslu §209 odst. l tr. zákoníku. Podstatou tohoto jednání bylo vylákání zboží a služeb pod nepravdivým slibem, že za ně bude zaplaceno. Jednáním obviněného byly uvedeny v omyl osoby, které jednaly za dodavatele zboží a služeb, a to ohledně okolnosti, že za zboží a služby bude zaplaceno. Přistoupí-li k tomu zjištění, že subjektům, které obchodní společnosti Brokerage, s.r.o., dodávaly zboží a služby, byla způsobena škoda v celkové výši 16 710 351,50 Kč, je podložený závěr, že skutek je zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.
Zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo mimo jiné při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé údaje nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem značnou škodu. Značnou škodou se podle §138 odst. l tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Skutková zjištění uvedená v bodech III/1-2 výroku o vině evidentně naplňují znaky tohoto zločinu, a to včetně subjektivní stránky. V souvislosti s uzavřením dvou úvěrových smluv obviněný zároveň uzavřel smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která byla podmínkou úvěrových smluv a bez kterých by banka úvěrové smlouvy neuzavřela. Význam smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva byl v tom, že šlo o zajištění závazků obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., vyplývajících z úvěrových smluv. Smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva obviněný uzavřel ve znění, v němž se obchodní společnost Brokerage, s. r. o., deklarovala jako vlastník vymezeného okruhu věcí, které měly povahu technologie ustájení a krmení, ačkoli vlastníkem těchto věcí ve skutečnosti nebyla a některé z těchto věcí dokonce ani neexistovaly. Bance tak byly při sjednávání smluv o obou úvěrech prezentovány nepravdivé údaje týkající se předmětu zajišťovacího převodu vlastnického práva. Vzhledem k významu zajištění závazků obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., lze tyto údaje považovat za podstatné v tom smyslu, že pokud by bance byl znám skutečný stav, smlouvy o úvěrech by neuzavřela. Obviněný byl jediným jednatelem a společníkem obchodní společnosti Brokerage, s. r. o. Byl tedy v pozici, v níž mu náleželo obchodní vedení společnosti (§134 obch. zák.) a v níž věděl, které věci tato společnost vlastní. Úmyslem obviněného proto byla zahrnuta okolnost, že do smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva byly uvedeny věci, které obchodní společnost nevlastnila a které případně ani neexistovaly. V tom spočívá naplnění subjektivní stránky úvěrového podvodu podle §211 odst. l tr. zákoníku. Pokud poskytnuté úvěry nebyly splaceny a bance tím vznikla škoda ve výši 2 531 695, 41 Kč, jde o okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby a ve vztahu ke které postačí podle §17 písm. a) tr. zákoníku nedbalostní zavinění.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neboť v takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani, pokud jde o skutková zjištění, z nichž soudy vyvodily naplnění subjektivní stránky zločinů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Obviněný se snažil zvrátit tato zjištění námitkami, jejichž společným základem bylo především tvrzení, že finanční situace obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., byla z hlediska možností plnit závazky v době jejich přijetí příznivá a byla radikálně dotčena až krizí na trhu s vepřovým masem, dále tvrzení, že uvedenou obchodní společnost založil a stal se jejím jednatelem jen na popud RNDr. K. Z. a S. A., kteří ve skutečnosti o všem rozhodovali včetně sjednávání obchodů, a konečně tvrzením, že ve vztahu k nim byl fakticky ve zcela podřízeném postavení, které mu neumožňovalo aktivně nějak zasahovat do obchodních záležitostí společnosti. Na těchto tvrzeních byla založena obhajoba obviněného již v původním řízení a soudy se touto obhajobou zabývaly. Soudy provedly obsáhlé dokazování směřující k objasnění finanční situace obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., jejích vnitřních poměrů a zvláště pak mechanismu uzavírání obchodů, zejména z hlediska účasti obviněného. Okruh důkazů, které soudy takto získaly, byl poměrně široký a mezi některými důkazy vyvstaly i závažné odlišnosti. Soudy tyto odlišnosti zaznamenaly a překlenuly je přijatelnými úvahami, v jejichž rámci vyložily, proč považují ten či onen důkaz za věrohodný a proč nevěří důkazu vyznívajícímu protichůdně. Na tomto podkladě soudy zjistily, že obviněný byl jediným jednatelem a společníkem obchodní společnosti Brokerage, s. r. o., po dobu zhruba čtyř let, že s právy a povinnostmi vyplývajícími z tohoto postavení byl dobře obeznámen, že mu byla známa také špatná a stále se zhoršující finanční situace společnosti, že tato situace objektivně byla natolik nepříznivá, že vylučovala schopnost společnosti plnit smluvní závazky, které za ní obviněný uzavíral, a že obviněný vystupoval při jednáních s poškozenými aktivně, a to bud' sám, anebo v součinnosti s RNDr. K. Z. a S. A., avšak se stejnou či srovnatelnou mírou aktivity jako oni. To se týká nejen uzavírání smluv, na jejichž podkladě obchodní společnost Brokerage, s. r. o., získávala bez zaplacení různé zboží a služby (body II/1-9 výroku o vině), ale i uzavírání úvěrových smluv včetně smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva (body III/1-2 výroku o vině) a smlouvy o půjčce (bod I výroku o vině). Z důkazů vyplynulo také zjištění, že při těchto jednáních se obviněný v přesvědčování obchodních partnerů uchyloval v některých případech k vyloženě lstivým praktikám, jakými bylo např. předkládání neaktuálního výpisu z katastru nemovitostí, ačkoli výpis mezitím přestal odpovídat skutečnosti, nebo ujišťování, že obchodní společnost Brokerage, s. r. o., zaplatí z prostředků, které obdrží z evropských dotací, ačkoli takové dotace u této společnosti vůbec nepřicházely v úvahu. Soudy zvážily také celkový rozsah jednání obviněného z toho hlediska, že nebylo jen nějakým ojedinělým či náhodným aktem, ale dlouhodobou činností spočívající ve větším počtu dílčích aktů. Uvedené zjištění ukazuje na to, že obviněný si v podstatě jako styl výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti osvojil získávání různých forem plnění (peněžní prostředky, zboží, služby) od jiných subjektů bez poskytnutí protihodnoty, a to při současném předstírání, že za obchodní společnost přijímá závazky, které budou splněny. Soudy zaměřily dokazování i na objasnění úlohy RNDr. K. Z. a S. A. a došly v tomto ohledu ke zjištění, že měli výrazný podíl na posuzované trestné činnosti, avšak nikoli do té míry, aby bylo možno akceptovat tvrzení, jimiž se obviněný snažil prezentovat jako jejich oběť v postavení tzv. bílého koně, tj nastrčené osoby, na kterou je svedena veškerá odpovědnost. Soudy v tomto směru výstižně charakterizovaly vzájemný vztah obviněného na straně jedné a RNDr. K. Z. a S. A. na straně druhé jako vztah spolupachatelů, tj. osob jednajících úmyslně společně. Celkově lze konstatovat, že skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahovou návaznost na důkazy a že tato zjištění jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, které je logické a přesvědčivé. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně v rámci hodnocení důkazů jasně, srozumitelně a ověřitelně vysvětlily své hodnotící úvahy, že hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec