ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.292.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 292/2012-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. dubna 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 5 To 370/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 46/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 2 T 46/2011, byl obviněný P. Z. uznán vinným pokračujícím zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c), tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním uvedeným v bodě I. výroku o vině. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, se zařazením pro jeho výkon podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to dvou mobilních telefonů se SIM kartami, v rozsudku konkrétně označenými. Současně byl obviněný ohledně části jednání podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby. Tímž rozsudkem bylo rozhodnuto také o spoluobviněné M. V..
Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání oba obvinění, a v neprospěch P. Z. proti výroku o trestu, také státní zástupce. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 5 To 370/2011, všechna odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že byl uznán vinným zločinem podle §283 tr. zákoníku také podle odst. 2 písm. c) tohoto ustanovení tj., že čin spáchal ve značném rozsahu, ač pro to podle jeho názoru nebyly splněny zákonné podmínky. Namítá, že byl uznán vinným prodejem cca 30g pervitinu v cca 73 případech, což neodpovídá kritériím pro stanovení značného rozsahu, jak je uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 609/2010. Soud I. stupně při uvedeném množství pervitinu, a počtu případů distribuce, shledal značný rozsah prodeje také vzhledem k délce doby páchání trestné činnosti. Přitom jej shledal vinným, ač všech deset slyšených údajných kupců pervitinu, v hlavním líčení jednoznačně popřelo, že by od něj drogu koupili. Soud I. stupně tak vycházel z úředního záznamu, že svědci byli zjevně někým zastrašováni, a dospěl tak k závěru, že ve skutečnosti musel prodej pervitinu realizovat ještě ve větším objemu a jedná se tak o rozsah značný. Soud I. stupně ale vycházel z neprokázaných předpokladů a tento přístup v plném rozsahu převzal i soud odvolací. Celkové množství prodané drogy a frekvence prodeje, ale nedosahuje obvyklých kritérií akcentovaných judikaturou Nejvyššího soudu, a ani při více než rok dlouhé době nelze hovořit o značném rozsahu prodeje, když tato doba při nižším množství a frekvenci prodeje naopak snižuje společenskou škodlivost jednání.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadenou část usnesení Městského soudu v Praze, a tomuto soudu uložil, aby ve věci znovu rozhodl.
Státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze podřadit pod dovolací důvody podle §265b tr. ř. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ohledně značného rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a vzhledem k množství 30g pervitinu obviněným prodaného v 73 případech 8 osobám v období od března 2009 do července 2010, považuje ale za důvodnou jeho námitku, že dané jednání nebylo spácháno ve značném rozsahu. Protože obviněný byl uznán vinným také podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, když čin v §283 odst. 1 tr. zákoníku spáchal, ač byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, bez ohledu na nenaplnění znaku značného rozsahu spáchal daný čin v jeho kvalifikované skutkové podstatě podle odstavce druhého, podle kterého mu byl také ukládán trest. V případě vyhovění dovolání obviněného by tak nedošlo k zásadnímu ovlivnění jeho postavení, i kdyby soud upustil od právní kvalifikace podle §283odst. 2 psím. c) tr. zákoníku. Proto státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Uplatněnému důvodu dovolání proto neodpovídají námitky obviněného, kterými polemizuje s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, resp. soudu odvolacího a namítá, že byl uznán vinným přesto, že svědci v hlavním líčení jednoznačně popřeli, že by drogu nakoupili od něj. Tyto námitky totiž nesměřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale proti hodnocení důkazů soudem a tím proti správnosti skutkových zjištění samotných. K námitce obviněného o zjištění množství drogy z nepoužitelných úředních záznamů, lze pouze nad rámec dovolání odkázat na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (str. 10) kde výslovně uvedl, že považuje za věrohodné výpovědi svědků z přípravného řízení, které byly učiněny s kratším časovým odstupem a za přítomnosti obhájců.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal pouze z hlediska jediné hmotně právní námitky obviněného, že v daném případě nelze, vzhledem k zjištěnému množství pervitinu cca 30g, které prodal v 76 případech celkem 8 osobám, a to i přesto, že tato trestná činnost měla trvat déle než rok, jeho jednání právně kvalifikovat jako spáchané ve značném rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. S touto námitkou obviněného se Nejvyšší soud ztotožnil.
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2012 sp. zn. 7 Tdo 945/2011, v obdobné trestní věci Nejvyšší soud konstatoval, že jeho aktuální judikatura se opakovaně zabývala otázkou naplnění značného rozsahu, jako znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a stanovením jejího rozsahu. Z ustanovení §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku je zřejmé, že rozsah, v němž je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spáchán, je kvalifikační okolností. V tomto ohledu trestní zákoník rozlišuje spáchání činu „v množství větším než malém“, „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Vzájemný vztah a návaznost citovaných ustanovení svědčí pro závěr, že uvedené pořadí zároveň vyjadřuje posloupnost od nejmenšího po největší množství drog, které je východiskem pro posouzení, zda byl naplněn příslušný kvalifikační znak. Sám trestní zákoník toto množství nijak blíže neupřesňuje. V ustanovení §289 odst. 2 tr. zákoníku je obsaženo zmocnění, aby vláda nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. To bylo stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., v jehož příloze č. 2 jsou uvedeny obvyklé typy drog, dále jaké množství příslušné drogy se považuje za „množství větší než malé“, co je účinnou psychotropní látkou a jaké je její nejmenší množství, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za „množství větší než malé“. Z uvedené přílohy citovaného nařízení vlády je patrno, že u metamfetaminu (pervitinu) se za „množství větší než malé“ považují více než 2 gramy drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,6 gramu . Jinak neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro naplnění znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, takže význam těchto pojmů musí být stanoven cestou výkladu zákona.
Základní drogový trestný čin, jak je upraven v §283 odst. 1 tr. zákoníku, není vázán na nějaké množství drogy či rozsah spáchání. Tato vazba se promítá teprve do konstrukce okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je přísněji trestný pachatel, který spáchá čin „ve značném rozsahu“, míněno ovšem ve vztahu k dospělým osobám. Stejně je podle §283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku trestný pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“, pokud se činu dopustí vůči dítěti (míněna osoba mladší osmnácti let), resp. „v množství větším než malém“, pokud se činu dopustí vůči dítěti mladšímu patnácti let. Ještě přísněji trestný je podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve velkém rozsahu“, míněno vůči dospělým osobám a dítěti ve věku od patnácti let, a podle §283 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“ vůči dítěti mladšímu patnácti let.
Trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 rovněž nestanovil žádné minimální množství drogy ani žádný minimální rozsah spáchání v rámci znaků srovnatelného základního drogového trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zákona. Spáchání činu „ve větším rozsahu“ bylo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby jen podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zákona, bez ohledu na to, vůči jakým osobám byl čin spáchán. Jinak byly okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby koncipovány bez jakékoli návaznosti na rozsah spáchání činu, a to i v ustanovení §187 odst. 2 písm. b) tr. zákona, podle kterého se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší než osmnáct let, a v ustanovení §187 odst. 3 písm. b) tr. zákona, podle něhož se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší patnácti let.
Výraznější diferenciace okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jak ji stanoví trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, rozhodně není důvodem pro to, aby se nějak zásadně měnil výklad pojmu „ve větším rozsahu“, tj. výklad pojmu, jehož v souvislosti s vymezením rozsahu spáchání trestného činu používají oba kodexy. Tento závěr je evidentně podporován i tím, že pokud bylo ve vztahu k jednotlivým typům drog nařízením vlády č. 467/2009 Sb. stanoveno, co je „množství větší než malé“, nedošlo k žádným podstatným změnám oproti dosavadnímu výkladu, na kterém se soudní praxe ustálila tak, že soudy akceptovaly postup státních zástupců usměrněný pokyny obecné povahy vydanými nejvyšší státní zástupkyní. Došlo sice k drobnějším odchylkám, ale ty vyznívají konkrétně u pervitinu tak, že pokud jde o účinnou látku, je v citovaném nařízení vlády oproti dosavadní soudní praxi (0,5 gramu) stanovena nepatrně zvýšená hodnota vymezující „množství větší než malé“ (0,6 gramu). Za účinnosti nového trestního zákoníku jde tedy o to, aby byly vyloženy nově zavedené pojmy, které se týkají vymezení rozsahu spáchání trestného činu, tj. pojem „ve značném rozsahu“ a pojem „ve velkém rozsahu“, a nikoli o to, aby byl nějak korigován výklad stávajícího pojmu „ve větším rozsahu“.
Při výkladu kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku lze obdobně vycházet z kritérií, která se používala při výkladu znaku „ve větším rozsahu“ podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2009). Přitom již ovšem nelze řešit otázku míry společenské nebezpečnosti. Současně je třeba, aby zmíněná kriteria byla naplněna ve zřetelně vyšší kvantitativní a kvalitativní úrovni. K naplnění znaku „ve značném rozsahu“ se tak nyní vyžaduje zejména větší množství (v kontextu druhu a kvality) omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, delší doba (příp. též kvalifikovanější způsob) nakládání s ní, a větší počet osob, kterým pachatel tyto látky opatřil, prodal nebo pro ně přechovával (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 609/2010, na které také obviněný poukázal).
Kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečný odstup tak, aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považoval za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, protože při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Jestliže u metamfetaminu bylo „množství větší než malé“ vázáno na přítomnost alespoň 0,5 gramu látky metamfetamin – base (účinné psychotropní látky ve směsi), což reprezentovalo asi 10 dávek po 50 miligramech, a „větší rozsah“ byl podmíněn přítomností alespoň 10 gramů látky metamfetamin – base, což reprezentovalo asi 200 dávek po 50 miligramech, je zřejmé, že u této drogy „větší rozsah“ byl v podstatě dvacetinásobkem „množství většího než malého“. Za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ve značném rozsahu“ Nejvyšší soud stanovil takový vztah, při kterém „značný rozsah“ je alespoň dvacetinásobkem „většího rozsahu“, neboť tím je do poměru mezi uvedenými pojmy přenesen stávající poměr mezi pojmy „množství větší než malé“ a „větší rozsah“ a zároveň je plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace jednotlivých znaků vymezujících rozsah spáchání činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010).
Jestliže se u pervitinu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 0,6 gramu coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat 2 gramy této drogy, aby bylo její množství považováno za „množství větší než malé“, pak „větší rozsah“ předpokládá přítomnost alespoň 12 gramů účinné látky, a „značný rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů účinné látky, jak to také uvedla státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání.
S tímto závěrem se však nelze pro určení značného rozsahu bezmezně spokojit. Při stanovení každého z jednotlivých typů rozsahu omamné nebo psychotropní látky, je třeba mít na zřeteli kvantifikační stupně rozsahu činu (větší, značný, velký) a je možné je oddělit podle jejich vzájemné proporcionality a společenské škodlivosti vyjádřené sazbami trestu odnětí svobody u těchto jednotlivých okolností. O naplnění určitého typu rozsahu (většího, značného, velkého) bude však možné usuzovat ne toliko z konkrétního množství a kvality omamné nebo psychotropní látky, ale i z dalších okolností, např. z výše peněžní částky, kterou za takto vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil, anebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s uvedenými látkami neoprávněně nakládal, eventuelně pro jaký okruh osob byl určen. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti. Pojem značného rozsahu proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy „ve značném rozsahu“) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §238 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, seš. 15, č. T-787). Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kritéria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 7 Tz 154/2005-I). Jak vyplývá z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, za „značný rozsah“ je považováno i množství několikanásobně menší, a to právě s přihlédnutím ke všem okolnostem případu (viz Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek NS 3/2011 č. 12). V každém posuzovaném případě se proto individuálně přihlédne k jeho specifickým okolnostem, zejména k tomu, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod.
Z výše uvedených požadavků pro právní kvalifikaci jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy pro naplnění znaku „ve značném rozsahu“ vyplývá, že aktuální judikatura stanovila množství, které by odpovídalo tomuto znaku u metamfetaminu na 240 g účinné látky, když logicky vycházela z poměru stanoveného a uznávaného praxí, mezi množstvím větším než malým a větším rozsahem. Je však nutné zkoumat také další neméně důležité okolnosti. Zvláště u drogových deliktů nelze exaktně určit vinu podle této kvalifikované skutkové podstaty jenom na podkladě množství účinné látky, když není výjimkou, že prokázání tohoto množství zejména u distribuce není možné. Soud tak musí uzavřít, že u některých osob nelze toto množství určit a omezí svá skutková zjištění na „nezjištěné množství“. Mohla by pak nastat situace, kdy při značném počtu případů distribuce, při značném počtu osob, kterým bylo distribuováno, při dosažení značných finančních prostředků z této trestné činnosti, nebo při dalších okolnostech, které by svědčily o značném rozsahu, by byl soud nucen uzavřít, že se nejedná kvůli nenaplnění stanoveného množství o spáchání skutku ve značném rozsahu podle kvalifikované skutkové podstaty §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tímto by však došlo k zmaření účelu uvedeného ustanovení, a to postihu jednání v odstavci 1 §283 tr. zákoníku, které svým charakterem a rozsahem značně překračuje meze a jeho postih je podle odstavce 1 zcela nedostatečný. Je proto zřejmé, že i když je judikaturou stanovené množství pro kvalifikaci tohoto znaku, nelze k tomu přistupovat striktně, a jeho naplnění bude možno uznat i při menším množství zakázané látky, když k tomu přistoupí další okolnosti, které svědčí o spáchání skutku ve značném rozsahu. Soud se proto nemůže spokojit pouze s prokázaným množstvím, ale je nutné, aby také zkoumal výše uvedené okolnosti, které můžou zakládat naplnění tohoto znaku.
Ve smyslu citované judikatury Nejvyššího soudu k dané problematice je zřejmé, že obviněný v daném případě nespáchal zločin podle §283 odst. 1 odst. 2 také podle písm. c) tr. zákoníku, tj. ve značném rozsahu. Zjistil-li soud I. stupně, že obviněný minimálně od března 2009 do července 2010, celkem v 73 případech prodal pervitin (pozn. celkem 9 osobám) v množství celkem kolem 30g (viz str. 10 rozsudku), což je množství 8x menší než uvedenou judikaturou pro naplnění tohoto znaku požadované množství 240 gramů, a to účinné látky, nemůže toto malé množství pervitinu, ani další nijak mimořádné uvedené skutečnosti, naplnit znak ,,ve značném rozsahu“. Trestná činnost tohoto obviněného byla oproti spoluobviněné M. V. podstatně menšího rozsahu, přičemž soud I. stupně nijak blíže neodůvodnil, proč také obviněný P. Z. podle jeho názoru naplnil ustanovení §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odvolací soud v této souvislosti považoval za rozhodující pouze délku jednání obviněného. Soudy obou stupňů tak dospěly k závěru o naplnění uvedeného znaku v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a jejich rozhodnutí v tomto směru spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Přes toto pochybení v právním posouzení jednání obviněného podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ale nelze přehlédnout, že obviněný byl současně uznán vinným také podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, když byl za čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku v posledních třech letech potrestán, což v dovolání ani nezpochybňuje. Obviněnému byl tak bez ohledu na výše uvedené pochybení správně uložen trest odnětí svobody podle ustanovení §283 odst. 2 tr. zákoníku, a to v trvání 3 roků, tj. pouze 1 rok nad dolní hranicí zákonné trestní sazby od 2 až do 10 let odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že v minulosti již byl podle zjištění soudu I. stupně celkem 6x soudně trestán, a nynější trestné činnosti se dopustil v podstatě krátce od podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za stejnou předchozí trestnou činnost, a to ve zkušební době podmíněného propuštění, je nutno trest odnětí svobody pouze v trvání 3 let považovat za odpovídající i při právním posouzení jeho jednání toliko podle §283 odst. 1 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V případě vyhovění dovolání obviněného by tak byl opět uznán vinným uvedeným zločinem, byť bez písm. c) odst. 2 §283 tr. zákoníku, takže je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, protože na konečném výsledku řízení by se nic nezměnilo. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., když otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, protože byla již vyřešena judikaturou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš