ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.330.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 330/2012-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. dubna 2012 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného I. Z. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 67 To 295/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 87/2011, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2011, sp. zn. 67 To 295/2011, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 3 T 87/2011, byl obviněný I. Z. uznán vinným přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Podle tohoto zákonného ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.
K odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 67 To 295/2011, podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř., a §223a odst. 1 tr. ř. per analogiam, zrušil citovaný rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. Sám pak ve věci rozhodl tak, že podle §307 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněného pro daný skutek podmíněně zastavil a podle §307 odst. 2 tr. ř. stanovil zkušební dobu v trvání 8 měsíců
Proti usnesení odvolacího soudu podal v zákonné lhůtě dovolání nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 15 Tz 43/2011, kde velký senát dospěl k závěru, že žádné zákonné ustanovení neumožňuje odvolacímu soudu, aby v rámci odvolacího řízení sám podmíněně zastavil trestní stíhání, a to ani analogicky. Analogie je totiž nepřípustná všude tam, kde trestní řád obsahuje taxativní podmínky použití svých ustanovení. Posouzení naplnění předpokladů pro podmíněné zastavení trestního stíhání je v řízení před soudem výlučně v kompetenci soudu I. stupně, a pokud tento soud nevyužije možnosti tohoto alternativního řešení trestní věci, pak není odvolací ani dovolací soudu oprávněn tento jeho závěr přehodnocovat. Proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze podat dovolání mj. také proto, že bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Vzhledem k způsobu rozhodnutí odvolacího soudu tak námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněnému důvodu dovolání a Nejvyšší soud zjistil, že toto dovolání je důvodné.
V souvislosti s rozdílnými názory i mezi senáty Nejvyššího soudu, zda je posuzování podmínek pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle §223a tr. ř. výlučně v kompetenci soudu I. stupně, nebo takto za použití analogie může rozhodnout soud i v řízení o odvolání, rozhodl o této otázce velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu, a to rozsudkem ze dne 14. 9. 2011, ve věci vedené pod sp. zn. 15 Tz 43/2011. V tomto rozsudku Nejvyšší soud uvedl, že „podle §223a odst. 1 tr. ř. soud za hlavního líčení trestní stíhání obviněného podmíněně zastaví nebo rozhodne o schválení narovnání, shledá-li okolnosti uvedené v §307 odst. 1 tr. ř. nebo §309 odst. 1 tr. ř. Toto ustanovení bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 152/1995 Sb., pozměněné novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., a výslovně upravuje možnost, aby soud rozhodl i v hlavním líčení o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání. Rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání lze tedy buď už v přípravném řízení, nebo až v řízení před soudem prvního stupně, který tak může učinit po předběžném projednání obžaloby (srov. Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 834). Soud druhého stupně však sám rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání nemůže, a to ani v rámci řízení o odvolání nebo o stížnosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, s. 1793, 2323).
Z uvedeného je zřejmé, že žádné ustanovení trestního řádu ani odborná literatura nepřipouští možnost, že by soud druhého stupně mohl sám rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání. Podle názoru velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky je nutno vycházet ze skutečnosti, že vzhledem k povaze tohoto rozhodnutí nebylo úmyslem zákonodárce umožnit, aby o podmíněném zastavení trestního stíhání mohlo být rozhodnuto ve stadiu odvolacího řízení, proto ani analogicky nelze dovozovat možnost učinit takové rozhodnutí. Analogie je totiž nepřípustná všude tam, kde trestní řád obsahuje taxativní podmínky použití svých ustanovení, což platí i pro způsoby rozhodnutí v opravném řízení podle §253 a násl. tr. ř. (srov. Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 67).
Je třeba zdůraznit, že pouze při respektování procesních předpisů je možno rozhodovací činnost soudů považovat za transparentní, a tedy předvídatelnou, a současně i respektující základní požadavek právního státu, že státní moc (vykonávanou též obecnými soudy) lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod)“.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž by to trestní řád umožňoval a nebyly tak splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Ve věci je tak dán nejvyšším státním zástupcem uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., a proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš