ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.336.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 336/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. dubna 2012 v Brně dovolání obviněného M. H. ,proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 2 To 332/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 154/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 2 T 154/2011, uznal obviněného M. H. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „ačkoliv mu byla dne 24. 5. 2010 do vlastních rukou v místě jeho bydliště v Šumperku doručena výzva Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. 2 T 33/2004, k nástupu výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 2 T 33/2004, z něhož byl podmíněně propuštěn a následně rozhodnutím Okresního soudu Brno - venkov ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 PP 71/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 7 To 166/2010, bylo obviněnému uloženo vykonat zbytek trestu, tak nejpozději do pěti dnů od doručení výzvy k nástupu výkonu zbytku trestu tento ve Věznici v Olomouci nenastoupil a byl na něj vydán příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody Okresním soudem v Šumperku ze dne 18. 6. 2010, sp. zn. 1 T 155/2001, a příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody Okresním soudem v Bruntále ze dne 6. 8. 2010, sp. zn. 2 T 33/2004, a teprve pak následně sám nastoupil výkon trestu odnětí svobody ve Věznici v Kynšperku nad Ohří dne 13. 12. 2010“. Podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 2 T 24/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 2 To 332/2011, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Namítl, že soud druhého stupně při svém rozhodování nehodnotil jeho motivaci a pohnutky, které vedly k naplnění skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku a hodnotil pouze žádost o odklad výkonu trestu u Okresního soudu v Bruntále, nikoli i jeho žádost podanou u Okresního soudu v Šumperku. Poukázal na to, že zdravotní důvody, které uvedl, byly zcela odůvodněné a vyplývají i z jeho současného zdravotního stavu. Navrhl provedení důkazu vyžádáním lékařské zprávy z Věznice Kuřim ohledně zdravotního stavu. Do výkonu trestu nastoupil opožděně kvůli somatickým potížím a na základě lékařského potvrzení, dobrovolně a bez úkonů orgánů činných v trestním řízení. Dále namítl, že trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin uložený rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 2 T 24/2011, naplňuje více účel trestu podle §23 tr. zák. než souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 2 T 154/2011.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 2 To 332/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Na základě tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1, písm. a) až k) tr. ř. Poukázal na to, že obviněný ve svém dovolání neuvedl odkaz na některý další konkrétní dovolací důvod, ale uvedl pouze námitky týkající se posouzení jeho úmyslu mařit výkon rozhodnutí, a lze proto usuzovat, že se obviněný domáhá jiného hmotněprávního posouzení jeho skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále uvedl, že obviněný věděl, že má nastoupit uložený trest a současně mu žádná objektivní překážka nebránila, aby tak na výzvu soudu učinil, a přesto této své povinnosti úmyslně nedostál. Poukázal na to, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. však nelze namítat nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
K dovolání proti výroku o vině
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Předpokladem přípustnosti dovolání je proto skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných v §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodly soudy obou stupňů, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
V této trestní věci obviněný podal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pouze proti výroku o trestu, a to z důvodů, z nichž nevyplývalo, že by Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci byl povinen přezkoumat také výrok o vině. Odvolací soud proto podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu, jakož i správnost postupu řízení, přičemž neshledal důvody pro rozšíření přezkumné povinnosti také na výrok o vině. V odůvodnění svého rozhodnutí k tomu odvolací soud uvedl, že obviněný výrok o vině nenapadl, a proto tento výrok nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci proto rozhodl v této trestní věci jako soud odvolací, tj. jako soud druhého stupně, pouze o odvolání proti výroku o trestu, a nikoli též o výroku o vině.
Dovolání obviněného v části napadající výrok o vině rozsudku soudu druhého stupně není přípustné a pokud by obviněný neuplatnil žádnou námitku proti výroku o trestu, byl by to důvod pro odmítnutí dovolání podle 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
K dovolání proti výroku o trestu
Nejde-li o situaci, ve které nemůže výrok o trestu obstát z důvodu vadného výroku o vině, lze samotný výrok o trestu dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1080/2009). Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Jedinou námitkou obviněného vztahující se k výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu je námitka, že trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin uložený rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 2 T 24/2011, naplňuje více účel trestu podle §23 tr. zák. než souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců uložený rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 2 T 154/2011. Obviněný tím namítl nepřiměřenost uloženého trestu.
Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nelze namítat nepřiměřenost trestu. Konstantní judikatura vychází z názoru, že námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Tato judikatura je použitelná i za účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud České republiky proto nepřisvědčil této námitce obviněného, protože ji vzhledem k výše uvedenému nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek