ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.385.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 385/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. dubna 2012 v Brně dovolání obviněného K. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 13 To 463/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 221/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 4 T 221/2009, uznal obviněného K. V. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „dne 10. 6. 2009 okolo 9:45 hodin u vstupní branky domu č. p. … v obci Z., okr. Příbram, v úmyslu odcizit finanční hotovost, přistoupil k poštovní doručovatelce České pošty, s. p., pobočka Kamýk nad Vltavou, poškozené M. H., které poté, co ji oslovil, přiložil k pravému rameni elektrický paralyzér černé barvy a zasáhl ji elektrickým výbojem, poté ji vyzval k vydání služební brašny s finanční hotovostí. Jakmile poškozená začala volat o pomoc, opětovně ji vyzval k vydání brašny, a když mu poškozená v obavě o svůj život a zdraví brašnu předala, dal se s brašnou na útěk. Obviněný tímto jednáním způsobil poškozené České poště, s. p., se sídlem Politických vězňů 909, 110 00 Praha 1, škodu ve výši nejméně 35.000,- Kč, a dále poškozené M. H. škodu ve výši 3.300,- Kč, odcizením věcí, které měla uloženy v poštovní brašně, a to finanční hotovost ve výši 900,- Kč, zlatý řetízek v hodnotě 1.000,- Kč, stříbrné náušnice v hodnotě 300,- Kč a 20 ks jídelních poukazů v celkové hodnotě 1.100,- Kč“. Podle §234 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil trest propadnutí věci, a to paralyzéru a slunečních brýlí. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené M. H. a Českou poštu, s. p., se sídlem Politických vězňů 909, 110 00 Praha 1, s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 13 To 463/2010, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil trest propadnutí věci, a to paralyzéru a slunečních brýlí.
Krajský soud v Praze výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného a poškozené České pošty, s. p., se sídlem Politických vězňů 909, 110 00 Praha 1.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že soud prvního stupně opřel výrok o vině o výpověď poškozené M. H. a výpovědi svědků, které však jsou ve vzájemném rozporu. Dále uvedl, že protokol o rekognici a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a odvětví daktyloskopie jsou také v rozporu s výpověďmi jednotlivých svědků. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nedostačující a nic neprokazující. Namítl, že dokazování před soudem prvního stupně bylo nedostatečné pro řádné objasnění věci, neboť u hlavního líčení dne 23. 9. 2010 navrhoval doplnit dokazování o výsledky kriminalistického zkoumání brašny a bankovek, které v ní byly nalezeny, avšak soud prvního stupně tento návrh zamítl. Obviněný dále namítl, že soud prvního stupně nevyhodnotil všechny provedené důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. při zjišťování, zda skutečně napadl poštovní doručovatelku poškozenou M. H.. Soud prvního stupně měl vycházet podle názoru obviněného z výpovědi poškozené M. H., která pachatele popsala a následně poznala při rekognici až poté, co s ní byl obviněný konfrontován. Došlo proto k postupu, který je v rozporu s §104b odst. 2 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 13 To 463/2010, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 4 T 221/2009, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních a nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek pouze námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat námitky obviněného, že soud prvního stupně opřel výrok o vině obviněného o výpověď poškozené a výpovědi svědků, které jsou ve vzájemném rozporu, a že protokol o rekognici a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a odvětví daktyloskopie jsou také v rozporu s výpověďmi jednotlivých svědků. Stejně tak se nelze v řízení o dovolání zabývat námitkami, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nedostačující a nic neprokazující a že provedené dokazování před soudem prvního stupně je nedostatečné pro řádné objasnění věci, neboť obviněný navrhoval u hlavního líčení dne 23. 9. 2010, aby soud doplnil dokazování o výsledky kriminalistického zkoumání nalezené brašny a bankovek. Rovněž námitky, že soud prvního stupně nevyhodnotil podle §2 odst. 6 tr. ř. všechny provedené důkazy při zjišťování, zda skutečně napadl poštovní doručovatelku, a to poškozenou M. H. jsou skutkovými námitkami a nelze se jimi v dovolacím řízení zabývat. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je totiž zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že v trestní věci obviněného nejde o první alternativu tohoto dovolacího důvodu, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku soudu prvního stupně i správnost postupu řízení a poté odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by byla naplněna za předpokladu, že by rozhodnutí soudu druhého stupně a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami obsahově předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje. Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek