ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.389.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 389/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 4. 2012 o dovolání obviněného M. C h., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 10 To 619/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 50/2011 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Ch. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 10 To 619/2011, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 10 T 50/2011. Výrok o zamítnutí odvolání napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Uvedl, že soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §13 odst. l tr. zákoníku, §22 odst. l tr. zákoníku, v této spojitosti vytkl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině zmíněným přečinem, a projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Zároveň namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Zároveň je nutné, aby mu uplatněné námitky odpovídaly také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje, a za tím účelem se domáhá jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Benešově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 7. 11. 2010 v době, kdy vlivem požitých alkoholických nápojů hladina alkoholu v jeho krvi výrazně převyšovala hranici 1g/kg, řídil automobil zn. Opel Astra registrační značky … ze S. do ulice N. D. (míněno v S., okr. Benešov), kde kolem 22,25 hodin nezvládl řízení a vjel vpravo mimo silnici, kde čelně narazil do sloupu telefonního vedení, a z místa nehody utekl, přičemž vozidlo řídil, ačkoli mu bylo řízení motorových vozidel zakázáno pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 11. 7. 2003, sp. zn. 1 T 98/2002, jímž mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na šest roků, vykonávaný do 11. 11. 2014.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by tento skutkový stav neodpovídal zákonným znakům přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice namítl porušení hmotně právních ustanovení, tj. ustanovení §13 odst. l tr. zákoníku, v němž je definován trestný čin, a ustanovení §22 odst. l tr. zákoníku, v němž je definováno pachatelství, avšak porušení těchto ustanovení nevztahoval ke skutkovému stavu, který zjistily soudy, ale ke své vlastní skutkové verzi založené na tvrzení, že neřídil po požití alkoholu a že požil alkohol až po nehodě. Obviněný tedy napadal skutková zjištění soudů a tím se ocitl mimo meze dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Uvedené námitky svým obsahem tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Benešově, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Obhajobou obviněného, že alkohol požil až po nehodě, se soudy pečlivě zabývaly, a pokud ji odmítly jako nepravdivou, měly pro to dostatek přesvědčivých důvodů. Soudy zaměřily dokazování mimo jiné i na to, jak si obviněný počínal po nehodě, co dělal, kde se zdržoval, s kým přišel do styku, jak dlouho mu trvaly jednotlivé úkony apod., a na tomto podkladě vyloučily reálnost tvrzení obviněného, že bezprostředně po nehodě vypil téměř jeden litr, a to nejméně 8 dcl, tvrdého alkoholu (vodky). Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily své hodnotící úvahy. K tomu lze jen dodat, že soudy hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky týkající se přiměřenosti trestu, i když v tomto ohledu se jedná o aplikaci ustanovení §39 odst. l tr. zákoníku, tj. ustanovení hmotného práva. Nejde-1i o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, pak samotný výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Vyplývá to již ze vzájemného vztahu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., který je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, a dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., který je zvláštním dovolacím důvodem stanoveným jen ve vztahu k samotnému výroku o uložení trestu. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Obviněnému byl v rámci trestní sazby odnětí svobody stanovené v §274 odst. 2 tr. zákoníku v rozpětí od šesti měsíců do tří let uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na třicet měsíců. Šlo tedy o přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Totéž platí i o uloženém trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel na šest roků (zákonná sazba tohoto druhu trestu je jeden rok až deset let). To, že námitky ohledně přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem, vyplývá i z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Ostatně pokud by tyto námitky měly být dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak by bylo zcela nadbytečné, nefunkční a bezpředmětné ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř., které by nedávalo žádný smysl. Při naznačeném výkladu by totiž uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu §265b odst. l písm. g) tr. ř., míněno jiným, než je právní posouzení skutku (k tomu, že námitky týkající se přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem, viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Uložený trest evidentně není v rozporu ani s ústavním principem proporcionality trestní represe, což Nejvyšší soud konstatuje proto, že jedině extrémní rozpor výroku o trestu s tímto principem by mohl odůvodnit zásah Nejvyššího soudu do výroku o trestu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec