ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.401.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 401/2012-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 16. května 2012 v Brně dovolání obviněného Ing. M. A. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 9 To 472/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 141/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. A. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 2 T 141/2010, uznal obviněného Ing. M. A. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „v době od června 2009 do července 2010 v Brně ani jinde nepřispěl ničím na výživu své nezletilé dcery S. A., nar. 5. 3. 2000, přestože mu vyživovací povinnost vyplývá obecně ze zákona o rodině a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 25 Nc 122/2004, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2004, mu bylo stanoveno přispívat na její výživu částkou ve výši 1.500,- Kč měsíčně vždy do každého 5. dne v měsíci předem do rukou matky dítěte P. A., nar. 26. 2. 1972, bytem Brno Klajdovská 359/7, a za uvedené období dluží na výživném celkovou částku ve výši 21.000,- Kč“. Podle §196 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 9 To 472/2011, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti výrokům o vině i trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku s tím, že soudy obou stupňů neodstranily tento nesoulad a pouze opakovaly argumentaci uvedenou v předcházejících rozhodnutích. Dále namítl, že soud prvního stupně shledal, že spáchal přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku minimálně v úmyslu nepřímém, aniž by měl pro tento závěr jakýkoliv důkaz. Poukázal na to, že vzhledem k provedenému dokazování měla být subjektivní stránka zmíněného přečinu posouzena jako nedbalostní. Namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, ačkoliv nemá finanční prostředky, žije na pokraji chudoby, což je způsobeno jeho dlouhodobou neschopností nalézt práci, protože má špatný zdravotní stav.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 9 To 472/2011, a podle §265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného směřující do výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně jsou nepřípustné, protože odvolání obviněného směřovalo pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, nikoli i proti výroku o vině. Poukázal na to, že obviněný svým odvoláním vymezil rozsah přezkumné povinnosti soudu druhého stupně, který nemohl překročit rámec odvolání, a proto výrok o vině vůbec nepřezkoumával a nerozhodoval o něm. Dále uvedl, že výrok o trestu lze kromě speciálního důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napadat i z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jde o zvláštní případy ukládání trestu především ve smyslu §43 až §48 tr. zákoníku. Námitka obviněného ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu není podřaditelná ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto ani v tomto ohledu není dovolání obviněného důvodné.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v části napadající výrok o trestu rozsudku soudu druhého stupně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolání proti výroku o vině
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Předpokladem přípustnosti dovolání je proto skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných v §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodly soudy obou stupňů, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout jen rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
V této trestní věci obviněný podal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pouze proti výroku o trestu, a to z důvodů, z nichž nevyplývalo, že by Krajský soud v Brně byl povinen přezkoumat také výrok o vině. Odvolací soud proto podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu, jakož i správnost postupu řízení, přičemž neshledal důvody pro rozšíření přezkumné povinnosti také na výrok o vině. V odůvodnění svého rozhodnutí k tomu odvolací soud uvedl, že obviněný výrok o vině nenapadl, a proto tento výrok nebyl předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu. Krajský soud v Brně proto rozhodl v této trestní věci jako soud odvolací, tj. jako soud druhého stupně, pouze o výroku o trestu, a nikoli též o výroku o vině.
Za tohoto stavu není přípustné, aby obviněný částí svých dovolacích námitek napadl i výrok o vině. Jestliže odvolání bylo podáno pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř. ), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Dovolání obviněného v části námitek napadajících výrok o vině rozsudku soudu druhého stupně není přípustné a pokud by obviněný neuplatnil žádnou námitku proti výroku o trestu, byl by to důvod pro odmítnutí dovolání podle 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
K dovolání proti výroku o trestu
Nejde-li o situaci, ve které nemůže výrok o trestu obstát z důvodu vadného výroku o vině, lze samotný výrok o trestu dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1080/2009). Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Jedinou námitkou obviněného vztahující se k výroku o trestu rozsudku odvolacího soudu je námitka, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.
Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nelze namítat nepřiměřenost trestu. Konstantní judikatura vychází z názoru, že námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák., (nyní v §39 až §42 tr. zákoníku), a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Tato judikatura je použitelná i za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud České republiky proto nepřisvědčil této námitce obviněného, protože ji vzhledem k výše uvedenému nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání obviněného v části směřující proti výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně je nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a v části směřující proti výroku o trestu rozsudku soudu druhého stupně bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky proto odmítl dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 16. května 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek