ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.460.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 460/2012-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 25. dubna 2012 v Brně dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 8 To 364/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 92/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 1 T 92/2011, uznal obviněného M. B. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zák. a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zák., pod bodem 2) rozsudku zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) rozsudku přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zák. Podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a se zbytkem nároků odkázal poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 8 To 364/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům tohoto rozsudku, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku a 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů vycházely z nedostatečně provedeného dokazování. Uvedl, že nebyla provedena celá řada důkazů, které sám navrhoval. Dále poukázal na to, že hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů je nesprávné, protože došlo k jeho fyzickému napadení ze strany poškozených a dále namítl, že výpovědi poškozených jsou ve vzájemném rozporu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 8 To 364/2011, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 1 T 92/2011, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného tak, že námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a neodpovídají proto deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu podle §265b. Uvedl, že obviněný ve svém dovolání pouze polemizuje s rozsahem provedeného dokazování a s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a že jeho námitky jsou výlučně skutkového charakteru.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného a souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., protože tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek pouze námitky skutkové. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek