ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.50.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 50/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 15. února 2012 dovolání obviněného P. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 7 To 65/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 205/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 22. 10. 2010, sp. zn. 5 T 205/2009, uznal obviněného P. P. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že „v P. , v přesně nezjištěných nočních hodinách ze dne 17. 10. 2009 na 18. 10. 2009, ve svém bydlišti v kuchyni domu v ulici U V. r., po předešlých slovních rozepřích se svou manželkou, poškozenou L. P. , ohledně její údajné nevěry, v rámci další jejich probíhající slovní rozepře ohledně její údajné nevěry, poté, když předtím na jmenovanou poškozenou zakřičel, že ji donutí se přiznat, nebo jí rozseká hlavu, vzal z baru volně odložený otevírací nůž s čepelí dlouhou nejméně 10 cm, který rozevřel a poté s ním přistoupil k poškozené, chytil ji za pravou ruku a otevřený nůž ji nejdéle na asi 10 vteřin přiložil čepelí k levému boku se slovy, že ji donutí se přiznat k nevěře, jinak jí ten nůž píchne mezi prsa, načež poté, kdy poškozená mu s pláčem řekla, že se ho bojí a že mu nebyla nikdy s nikým nevěrná, ať toho nechá, poškozenou následně pustil, nůž zavřel a odložil jej zpět na bar“. Podle §235 odst. 2 tr. zák. odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a tří měsíců. Podle §60a odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 2 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let a nad obviněným současně vyslovil dohled.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 7 To 65/2011, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 7 To 65/2011, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl nevěrohodnost výpovědi svědkyně L. P. s poukazem na její podání trestního oznámení na obviněného, které bylo odloženo. Uvedl, že při posuzování hodnověrnosti poškozené měl soud přihlédnout ke znaleckému posudku Mgr. I. B. , který byl zpracován pro účely opatrovnického řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město. Poukázal na to, že ve výpovědi nezletilé svědkyně N. P. jsou značné rozpory, se kterými se soudy prvního a druhého stupně nezabývaly. Dále uvedl, že z důkazů vyplývá, že není agresorem, jak jej označila poškozená, ale milovaným otcem a manželem. Namítl, že jednání poškozené je účelové, jejímž cílem je získat co největší část majetku při vypořádání společného jmění manželů, protože pokud by se prokázala nevěra poškozené L. P. , nedostala by při tomto vypořádání vůbec nic.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 7 To 65/2011, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu zásadně nemůže změnit.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat tvrzení obviněného o hodnověrnosti svědkyně L. P. Stejně tak se nelze v dovolacím řízení zabývat námitkou, že při posuzování věrohodnosti výpovědi poškozené L. P. měl soud přihlédnout ke znaleckému posudku Mgr. Ivana Boříka, který byl zpracován pro účely opatrovnického řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město. Rovněž námitka, že ve výpovědi nezletilé N. P. jsou značné rozpory a námitka, že z důkazů vyplývá, že není agresorem, jak jej označila poškozená, jsou námitkami skutkovými a nelze se jimi v dovolacím řízení zabývat. Taktéž námitka obviněného, že jednání poškozené je účelové, neboť pokud by se prokázala její nevěra, nedostala by při vypořádání společného jmění vůbec nic, spadá do námitek skutkového charakteru. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek