ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.520.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 520/2012-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 5. 2012 o dovolání obviněné H. P. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 5 To 253/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 237/2010 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 9 T 237/2010, byla obviněná H. P. uznána vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena k peněžitému trestu ve výši 20 denních sazeb v částce po 1 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody na 4 měsíce a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na 18 měsíců.
Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněná dne 29. 6. 2010 ve 20,30 hodin v Brně, J. ul., po požití alkoholu řídila osobní automobil zn. Opel Corsa registrační značky …, před křižovatkou s ulicí M. nerespektovala dopravní značku „zákaz vjezdu všech vozidel“, nevěnovala se plně řízení vozidla a vlivem silné podnapilosti najela do tramvajového kolejiště, které bylo v rekonstrukci. Podle zjištění Městského soudu v Brně byla u obviněné na místě nehody provedena přístrojem Dräger dechová zkouška na alkohol, která v čase 20,45 hodin prokázala 2,35 promile alkoholu a v čase 20,50 hodin prokázala 2,30 promile alkoholu.
Odvolání obviněné, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 5 To 253/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítla, že je otázkou, zda její schopnost řídit motorové vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, jaký předokládá ustanovení §274 odst. 1 tr. zákoníku. Mimo meze dovolacího důvodu uplatnila námitky směřující proti průkaznosti dechové zkoušky na alkohol a proti zjištění, které soudy učinily na jejím podkladě. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ji zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno zčásti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod. Uplatněné námitky musí zákonnému dovolacímu důvodu odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky s k u t k o v é povahy, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a způsobí uvedeným činem dopravní nehodu.
Skutkový stav, který zjistil Městský soud v Brně a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, evidentně naplňuje zákonné znaky tohoto přečinu. Podle poznatků lékařské vědy a z nich vycházející soudní praxe je způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo vyloučena u osoby, v jejíž krvi je hladina alkoholu převyšující 1 promile. Pokud obviněná řídila automobil ve 20,30 hodin a hladina alkoholu byla u ní zjištěna s desetiminutovým a patnáctiminutovým odstupem v úrovni 2,35 promile a 2,30 promile, byť jen dechovou zkouškou, je jasné, že způsobilost obviněné bezpečně řídit motorové vozidlo byla ve 20,30 hodin vyloučena. Tvrzení obviněné, že před jízdou vypila jen asi půl dcl vína, je za uvedené situace očividně nepravdivé.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění nižších soudů. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedeními důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, zejména ne v otázce míry ovlivnění obviněné alkoholem v době řízení motorového vozidla. Toto zjištění má odpovídající podklad ve výsledku opakované dechové zkoušky provedené bezprostředně po nehodě. Podle zjištění soudů obviněná byla s tímto výsledkem seznámena, akceptovala ho a odmítla nabízenou možnost podrobit se ještě krevní zkoušce a nechat si za tím účelem odebrat krev. Pokud soudy interpretovaly tento postoj obviněné tak, že výsledek dechové zkoušky podle ní odpovídal množství skutečně požitého alkoholu, není na tomto závěru nic nelogického. K tomu přistupuje zjištění soudů týkající se způsobu jízdy obviněné a vnějších známek vlivu alkoholu u obviněné v kontaktu se zasahujícími policisty (zápach alkoholu v dechu, zadrhávání v řeči). Soudy jasně a srozumitelně vysvětlily své hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům, včetně znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Krejzlíka, CSc., který předložil obhájce obviněné. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně logicky vyložily, proč považují výsledek dechové zkoušky za dostatečně spolehlivý podklad závěru o míře ovlivnění obviněné alkoholem. Soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněná nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec