ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.580.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 580/2012-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. května 2012 v Brně dovolání obviněného P. D. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 6 To 663/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 163/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 6 T 163/2010, uznal obviněného P. D. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Podle §233 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného za zločin pod bodem 1) rozsudku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 7 T 99/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného za přečin pod bodem 2) rozsudku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby v bodě II) rozsudku pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 6 To 663/2011, zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti výroku o vině pod bodem I./1. a proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudem nebylo prokázáno, že se pokusil směnit padělané bankovky v herně „Čtyřka“, jak uvedla ve své výpovědi obviněná M. P., protože obsluha herny „Čtyřka“ svědkyně Thi Lan Vu vyloučila, že jí obviněný P. D. nabízel směnu padělaných bankovek. Dále namítl, že pokud soud hodnotil výpověď obviněné M. P. jako nevěrohodnou ve vztahu k výpovědi obviněného M. K., měl postupovat stejně i ve vztahu k němu a zprostit jej obžaloby. Poukázal na to, že z důkazního řízení vyplývá, že o jeho spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku jsou důvodné pochybnosti a že soud proto měl vycházet z jeho doznání a uznat jej vinným pomocí ke zločinu padělání a pozměňování peněz podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a §233 odst. 2 tr. zákoníku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 6 To 663/2011, a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněného uvedl, že námitku, podle které měl být skutek právně kvalifikován jako účastenství ve formě pomoci na zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku, lze obtížně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se téměř výlučně opírá o vlastní skutková tvrzení obviněného. Při posuzování důvodnosti této námitky je nutno vycházet výlučně ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodněních soudních rozhodnutí. Podle těchto skutkových zjištění obviněný z vlastní iniciativy kontaktoval a požádal obviněnou M. P., aby padělané bankovky směnila v herně za pravé peníze. Jednání obviněného proto směřovalo k tomu, aby padělané peníze byly uvedeny do oběhu, a naplnilo proto skutkovou podstatu trestného činu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku. Jednání obviněného proto naplnilo všechny znaky spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, a nikoli pouze účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. D. a souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Obviněný právně relevantně namítl, že se v jeho trestní věci nejedná o spolupachatelství, ale o pomoc ke zločinu padělání a pozměňování peněz podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a §233 odst. 2 tr. zákoníku. Tuto námitku obviněný uplatnil již ve svém odvolání, odvolací soud se jí zabýval a v souladu se zákonem se s ní vypořádal. Učinil závěr, že z provedeného dokazování vyplývá, že právě obviněný P. D. požádal obviněnou M. P. o směnu padělaných bankovek a následně jí tyto bankovky předal. Pokud obviněná M. P. za této situace na žádost obviněného P. D. směnila padělané bankovky za českou měnu, potom jednání obou bylo článkem řetězce, přičemž jednotlivé činnosti působily postupně ve vzájemné návaznosti a směřovaly ke spáchání zločinu a ve svém celku naplnilo jeho skutkovou podstatu. Jednáním obviněného byly naplněny znaky spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a nikoli pouze účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto nepřisvědčil této námitce obviněného a pro stručnost zcela odkazuje na správné závěry odvolacího soudu. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud dále zjistil, že ostatní námitky obviněného uplatněné v dovolání jsou námitkami skutkovými. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Tyto námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek