ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.67.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 67/2012-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 15. 2. 2012 dovolání obviněného P. V. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 67 To 152/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 86/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 3 T 86/2010, byl obviněný P. V. (dále jen: ,,obviněný“) po zrušení výroků o vině a trestu a výroků obsahově navazujících z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 29 T 77/2009, a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 3 T 41/2010, podle §45 odst. 1 tr. zákoníku, uznán vinným v bodech I/1-3 výroku o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „tr. zák.“), a neoprávněného držení platební karty podle §249b trestního zákona, v bodu II/ 1-2 trestným činem (správně i dále ,,přečinem“) krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, v bodu III/1-2 trestným činem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a v bodu III./1 též podle §205 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a v bodu IV/1-2 trestným činem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za delikty v bodech I./1-3 a II./1, 2 výroku o vině mu podle §247 odst. 2 tr. zák., §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložil ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 29 T 77/2009, společný a úhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Za delikty uvedené v bodech III./1, 2 a IV./1, 2 výroku o vině uložil obviněnému podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 3 T 41/2010, společný a úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti jednoho měsíců nepodmíněně a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Z podnětu odvolání, která podali jednak obviněný a jednak v jeho neprospěch státní zástupkyně, projednal věc ve druhém stupni Městský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 30. 6. 2011 sp. zn. 67 To 152/2011, zrušil napadený rozsudek ve výrocích o vině pod body I., III. a IV., ve výrocích o obou uložených trestech a adekvátní části výroku o náhradě škody. Podle §37a trestního zákona, resp. §45 odst. 1 trestního zákoníku zrušil výroky o vině a trestu a výroky obsahově navazující, které mají v uvedených výrocích o vině svůj podklad v rozsudcích Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 29 T 77/2009, a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 3 T 41/2010, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 16 T 78/2010. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného P. V. vinným ad I/ trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., ad III/ přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a ad IV/ přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Za trestné činy uvedené ve výroku o vině pod v body I/1-3 tohoto rozsudku a za přečin uvedený ve výroku o vině pod body II./1, 2 rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 3 T 86/2010, zrušením nedotčený, mu uložil podle §247 odst. 2, §37a tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. společný a úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody třicet měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Za přečiny uvedené ve výroku o vině pod body III./1-3 a IV./1, 2 tohoto rozsudku uložil obviněnému podle §205 odst. 2, §45 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku společný a úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání třicet měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stručné dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., které odůvodnil doslova takto: „Dovoláním napadám výrok Městského soudu v Praze, kdy dle §45 odst. 1 trestního zákoníku zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 16 T 78/2010 ze dne 6. dubna 2011 ve výroku o vině a trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném rozsudku svůj podklad, a dále skutečnost, že mne za toto jednání odsoudil ke společnému a úhrnnému trestu výrokem ad IV./2 rozsudku Městského soudu. Jsem přesvědčen, že v tomto bodě překročil Městský soud svou pravomoc, když v odvolacím řízení rozhodoval o skutku, který nebyl předmětem odvolání. A za který jsem již byl pravomocným rozsudkem odsouzen. Dle názoru odvolatele (správně má být dovolatele) je tady naplněn důvod pro dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) (správně má být doplněno trestního řádu) a kdy ve věci rozhodl nepříslušný soud. Z tohoto důvodu navrhuji, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.“
Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání považuje za nedůvodné. Především neodpovídá pravdě námitka obviněného, že proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 nebylo podáno odvolání. Odvolání státní zástupkyně směřovalo v neprospěch obviněného a oproti původní verzi bylo státní zástupkyní intervenující u veřejného zasedání odvolacího soudu rozšířeno právě ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (č. l. 643 spisu). Odvolacímu soudu proto nic nebránilo v tom, aby vadné (resp. z hlediska ustanovení §45 odst. 1 trestního zákoníku neúplné) rozhodnutí soudu prvního stupně napravil postupem, který odpovídá ukládání společného trestu za pokračující trestné jednání. K takovému rozhodnutí byl podle zákona příslušný právě Městský soud v Praze, a proto se nemůže jednat o rozhodnutí vydané soudem věcně nepříslušným a není proto naplněn uplatněný důvod dovolání. Nejvyšší státní zástupce dodal, že změnou rozhodnutí nedošlo k žádnému zhoršení postavení obviněného, protože rozsudky Obvodních soudů pro Prahu 3 a Prahu 6 byly obviněnému uloženy tresty v celkové výměře šedesát měsíců odnětí svobody a rozsudkem Městského soudu v Praze, který byl napaden dovoláním, byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v téže celkové výměře. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného P. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Věcně nepříslušným soudem je soud, který rozhodl v rozporu s ustanovením §16 a 17 tr. ř., která upravují věcnou příslušnost soudů. Ačkoliv se obviněný ve svém dovolání nezmiňuje o věcně nepříslušném soudu a zmiňuje pouze nepříslušný soud, z obsahu dovolání je zřejmé, že tímto soudem mínil věcně nepříslušný soud. Městský soud v Praze je však věcně příslušným soudem pro rozhodování o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3. Dovolací důvod proto není naplněn ani v té části, kde obviněný namítá, že Městský soud v Praze překročil svoji pravomoc, když podle názoru obviněného rozhodl o skutku, který nebyl předmětem odvolání. Ze spisu vyplývá, že obviněný podal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 3 T 86/2010, proti výrokům o vině a trestu, jímž soudu prvního stupně vytýkal chybné hodnocení důkazů, pokud jej uznal vinným skutkem pod bodem IV./2, jakož i odcizením většího množství notebooků ke škodě společnosti Porta Reality, s. r. o., a navrhl, aby v těchto bodech byl zproštěn obžaloby. Z výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 67 To 152/2011, vyplývá, že odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině ad I., III. a IV., ve výroku o obou uložených společných trestech ad a), b) a ve výroku o náhradě škody poškozeným P. Š. , H. Z. , společnosti Porta Reality, s. r. o., V. K. , společnosti Sandoz, s. r. o., a K. G. a dále, že podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu ve věci rozhodl. Nedošlo proto tímto rozhodnutím k namítanému pochybení.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek