ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.85.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 85/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 15. února 2012 dovolání obviněného A. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 7 To 87/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 7. 2011, sp. zn. 34 T 2/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 34 T 2/2011 byl obviněný A. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §54 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákoníku k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí. Podle §56 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR se sídlem Praha 3, Orlická 4, na náhradu škody částku 753,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z dlužné částky od 27. 7. 2011 do úplného zaplacení. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. P. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. i) tr. zákoníku tím, že dne 12. 11. 2010 kolem 17.00 hodin v prodejně B. v D., ul. n. O. B., fyzicky napadl poškozeného M. P., kterého nejprve rukou sevřenou v pěst udeřil do obličeje, v důsledku čehož poškozený spadl na zem a udeřil se do zadní části hlavy, poté obviněný nohama obutýma do sportovních bot s pevnou podrážkou na poškozeného ležícího na zemi na zádech opakovaně dupal, a to do přední části hlavy, zejména do oblasti čela, přičemž při svých rozumových schopnostech věděl, že svým hrubým násilím vedeným úmyslně a cíleně proti hlavě poškozeného fixované zadní částí na pevné podložce způsobí smrt poškozeného a tu způsobit chtěl, při útoku obviněného poškozený utrpěl úlomkovité rozlámání klenby a spodiny lební vpředu více vlevo, puklinu v týlní a spánkové kosti vpravo, rozhmoždění mozku, především na spodní ploše čelních laloků a vlevo i spánkového laloku, ložiskové pohmoždění až rozhmoždění mozku na horní ploše levého čelního laloku, krvácení mezi omozečnice a zakrvácení do komor mozkových, rány tržného a tržně zhmožděného charakteru na čele a ve vlasaté části hlavy, poranění měkkých tkání čela charakteru otisku dezénu, zlomení obličejových kostí, brýlovitý krevní výron a oděrku na nose, tržně zhmožděnou ránu a krevní výron na vnitřní straně horního rtu, krevní výrony a drobnou ranku na vnitřní straně dolního rtu, oděrek s rankou při horním okraji levého ušního boltce, drobný krevní výron v místě přední třetiny klíční kosti vpravo a poranění charakteru hlubšího oděrku na hřbetní ploše základního článku druhého prstu pravé ruky, na následky způsobených zranění poškozený zemřel, přičemž bezprostřední příčinou smrti bylo rozhmoždění mozku při otevřeném poranění hlavy s částečným výhřezem mozkové tkáně.
Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 7 To 87/2011, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný A. K. se podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §54 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsuzuje k výjimečnému trestu odnětí svobody na 30 let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože podle jeho názoru rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení skutku. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že jeho jednání nenaplňuje znaky zvlášť závažného zločinu vraždy. Obviněný namítl, že jeho úmyslem nebylo usmrtit poškozeného a tento úmysl nelze dovodit ani z provedených důkazů. Obviněný pouze nepřiměřeně reagoval na jednání poškozeného, kterého napadl údery pěstí do obličeje. Následně z důvodu záchvatu epilepsie upadl na poškozeného. Obviněný popřel, že by poškozenému dupal na hlavu a poukázal na to, že jeho verzi podporuje absence jakýchkoliv trasologických stop na místě činu a také videozáznam z kamerového systému města D., z něhož je zřejmé, že měl na sobě čistě bílou obuv, což neodpovídá botám zn. Double Speed. Otisky reliéfu těchto bot se nenacházejí ani na ráně, která je označována jako smrtelná.
Dále obviněný nesouhlasí s právním posouzením skutku, pokud jde o naplnění znaku zločinu vraždy spáchané zvlášť surovým způsobem. Poukázal na výklad soudní praxe znaku „zvlášť surovým způsobem“ a dodal, že vzhledem k tomuto výkladu nelze způsob usmrcení popsaný ve výroku rozhodnutí soudu prvního soudu, s nímž se ztotožnil odvolací soud, považovat za zvlášť surový. Podle obviněného nedošlo k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby a obviněnému proto neměl být ukládán výjimečný trest. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí napadené dovoláním a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Uplatněný dovolací důvod naplňují pouze námitky obviněného o tom, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu a že nebyl naplněn zákonný znak, že zločin spáchal zvlášť surovým způsobem. Ostatní námitky jsou námitkami skutkovými, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se jimi dovolací soud nemohl zabývat.
Nejvyšší soud zjistil, že výše uvedené právní námitky uplatnil obviněný i v odvolání proti rozsudku soudu prvního soudu, přičemž Vrchní soud v Praze se s nimi náležitě v souladu se zákonem vypořádal. Přitom uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, pokud shledal zvlášť surový způsob spáchání zločinu vraždy. Jednání obviněného bylo již v obžalobě důvodně kvalifikováno jako zločin vraždy podle §140 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť z důkazů opatřených v přípravném řízení vyplynulo, že obviněný A. K. navštívil prodejnu poškozeného a napadl ho údery směřujícími proti hlavě, tedy na místo, kde se nachází pro život důležitý orgán, a to mozek. V důsledku intenzivních úderů do obličeje poškozený spadl na zem a obviněný jej pak ležícího na zádech opakovaně obutou nohou dupal do přední části hlavy, čímž mu způsobil mnohočetná poranění, zejména drtivé poranění hlavy s devastujícím poraněním mozku v podobě rozhmoždění s částečným výhřezem mozkové tkáně, na jehož následky poškozený na místě zemřel. Vrchní soud uvedl, že obviněný vedl útok s extrémně vysokou mírou brutality, protože proti tělesné integritě poškozeného použil více mechanismů, a to nejprve údery pěstí do obličeje a následně opakované dupání nohou do hlavy poškozeného. Jde tedy o typický způsob útoku, který je spojen s ubíjením oběti a nápadnější devastací těla v podobě rozdupání hlavy. Vrchní soud v Praze poukázal na to, že při správném použití zákona měla být použita právní kvalifikace skutku podle §140 odst. 2, 3 písm. i), j) tr. zákoníku, neboť výsledky provedeného dokazování nasvědčují tomu, že obviněný jiného úmyslně usmrtil po předchozím uvážení, zvlášť surovým způsobem a v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch. Toto pochybení však nemohl Vrchní soud napravit vzhledem k absenci odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. Připomenul však, že tato vada se projevila i při rozhodování o trestu.
Je tedy zřejmé, že obviněný pouze opakuje námitky, které již uvedl ve svém odvolání a s nimiž se odvolací soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Podle judikatury opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5.2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat nepřiměřenost trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek