ECLI:CZ:NS:2012:7.TDO.90.2012.1
sp. zn. 7 Tdo 90/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 2. 2012 o dovolání obviněného J. D. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 5 To 60/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 251/2010 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 1 T 251/2010, byl obviněný J. D. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 5 To 60/2011. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Hodoníně podle §258 odst. l písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky s tím, že podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Hodoníně, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Brně, v podstatě v tom, že obviněný nejméně od května 2010 do 6. 9. 2010 v místě svého bydliště v D., okr. H., neoprávněně vyráběl psychotropní látku metamfetamin (pervitin) a tuto látku zčásti užíval pro vlastní potřebu a zčásti ji poskytoval F. H., D. A. a A. M. Ve výroku o vině je uvedeno, že metamfetamin náleží podle přílohy 5 zákona č. 167/1998 Sb. mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině byl obviněný předtím ve věci Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 1 T 107/2007 odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, z jehož výkonu byl dne 14. 2. 2008 podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba na třicet měsíců.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §256b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že „ze zjištěného skutkového stavu ... byly vyvozeny nesprávné právní závěry“. Mimo dovolací důvod uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno zčásti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí jen formálně deklarovat zákonný dovolací důvod, ale uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou hmotně právního posouzení, jímž je i právní posouzení skutku, je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze zahrnout nanejvýš tu část dovolání, v níž obviněný namítl, že „ze zjištěného skutkového stavu ... byly vyvozeny nesprávné právní závěry“. Obviněný však formuloval tuto námitku jen zcela paušálně, aniž uvedl, který nebo které ze zákonných znaků zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. l, 2 písm. b) tr. zákoníku nebyly podle jeho názoru naplněny skutkem zjištěným ve výroku o vině. Za tohoto stavu se Nejvyšší soud nemůže s citovanou částí dovolání vypořádat jinak než konstatováním, že skutek uvedený ve výroku o vině naplňuje znaky zločinu podle citovaného ustanovení, a odkazem na odůvodnění rozsudků obou soudů.
S dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. nekorespondují námitky, které obviněný zaměřil proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Tyto námitky se netýkaly právního posouzení skutku zjištěného soudy. Jejich smyslem naopak bylo zvrátit skutková zjištění soudů a prosadit jinou verzi skutkového stavu založenou na tvrzení obviněného, že pervitin nevyráběl a nikomu neposkytoval. Jde o ryze skutkové námitky, které nelze podřadit pod dovolací důvod.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může jen zcela výjimečně učinit, avšak pouze za předpokladu, že to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejich podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hodoníně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají odpovídající obsahový základ v důkazech, jimiž bylo především opakované, podrobné a zcela konkrétní doznání obviněného v přípravném řízení za přítomnosti obhájkyně a dále nález drogy a předmětů používaných k její výrobě, které policii vydal obviněný jako jejich majitel. Soudy zaznamenaly změnu výpovědi obviněného, který v hlavním líčení popřel, že by vyráběl a někomu jinému poskytoval drogu, a přijatelně vysvětlily, proč považují změněnou výpověď obviněného za nevěrohodnou a proč vycházejí z jeho předcházejícího doznání. Soudy logicky vyložily své hodnotící úvahy, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec