ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1356.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 1356/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. listopadu 2012 o dovolání obviněného M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 13 To 339/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 78/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 1 T 78/2012, uznal obviněného M. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným, že:
„v přesně nezjištěné době dne 22. 1. 2012, nejpravděpodobněji mezi 16:30 až 17:20 hod., ve stavu lehké prosté alkoholové opojenosti, do které se sám zaviněně přivedl, využil důvěřivosti A. Ž., trvale bytem Z., H. B., kterou při návratu z nákupu oslovil na ul. D. v H. B., nabídl ji vodku a následně se k ní přidal a šel vedle ní, přičemž po cestě opakovanými dotazy zjišťoval, zda má poškozená u sebe finanční hotovost, kdy tímto svým chováním u poškozené vzbudil obavu, a proto mu sdělila, že má v nedalekém bytovém domě na ul. S. P. známé a když začala zvonit na některé ze zvonků, tak byla ze strany M. P. napadena tak, že ji nejprve dal ránu pěstí na levou lícní kost a opakovaně se slovy „tak ty svině, ty nemáš prachy…to uvidíš…“ chytil poškozenou rukou za kapuci, kterou utrhl, a hned nato ji dal další ránu pěstí na hlavu, po které poškozená upadla na zem, stále se dožadoval vydání peněz a již ležící na zemi ji nejméně jednou kopl, sahal ji pod oděv a v napadání ustal, až když mu A. Ž. řekla, že doma nějaké peníze má, na místě se objevil M. L., kterého předtím poškozená zvoněním přivolala, obviněný žádnou finanční hotovost nezískal, napadené kromě šoku způsobil lehká poranění, jenž spočívala v krevních výronech v podkoží vlasové části hlavy, levostranných partiích obličeje a krku a krevní výron v podkoží zevních partií levého stehna a kyčelního kloubu, tedy poranění, jenž je možno ze soudně-lékařského hlediska považovat za poškození zdraví, nevyžadující odborné lékařské ošetření, délkou trvání nepřesahující dobu jednoho týdne a neomezující poškozenou podstatným způsobem v obvyklém způsobu života, dále ji způsobil hmotnou škodu poškozením ve výši nejméně 50,-- Kč na rozbitých brýlích, nejméně 100,-- Kč na pletené čepici a nejméně 500,-- Kč na poškozeném kabátě s utrženou kapucí, tedy škodu celkově ve výši nejméně 650,-- Kč, bezprostředně po útoku na A. Ž. napadl před domem na ul. P. tedy na místě veřejnosti přístupném v přítomnosti nejméně dalších dvou svědků, M. L., trvale bytem S. P., H. B., t. č. bytem S. P., H. B., který po zvonění přišel napadené A. Ž. na pomoc, kdy se slovy “…chceš taky…“ udeřil poškozeného pěstí do obličeje na pravou stranu až upadl, načež mu říkal „…ty hajzle, táhni domů…“, avšak poškozený neměl klíče a když vstal, tak se za ním obviněný rozběhl a dal mu facku do obličeje a i přesto, že se poškozený stále snažil utéci, jej pronásledoval, znovu jej doběhl, chytil ho za svetr, který roztrhl, srazil poškozeného na zem a zde do něj několikrát kopl, kdy kopance byly vedeny na hlavu, záda a bok poškozeného a v napadání ustal až poté, co byl dalším mužem napomínán, čehož M. L. využil k útěku, přičemž mimo hmotné škody na roztrhaném svetru v hodnotě nejméně 100,- Kč, při napadení utrpěl oděrky kůže nad pravým lícním obloukem, oděrky kůže a otok měkkých tkání pravého lokte, oděrky kůže levé temenní krajiny a drobný krevní výron v podkoží horního víčka pravého oka, tedy zranění, která vznikla přímým či tečným působením tupého násilí o malé intenzitě a jež lze ze soudně-lékařského hlediska považovat za poškození zdraví nepatrného významu, délkou trvání nepřesahující dobu jednoho týdne, avšak takto vedený útok proti hlavě formou kopu obutou nohou druhé osoby, střední až/nebo velkou intenzitou je způsobilý vést ke vzniku zlomenin kostry obličejové či mozkové části lebky, krvácení mezi mozkové obaly, zhmoždění mozku, apod., přičemž takové poranění by v případě vzniku bylo možno ze soudně-lékařského hlediska považovat za poškození důležitého orgánu ohrožujícího život poškozeného ve smyslu těžké újmy na zdraví, k čemuž však nedošlo“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně posoudil jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku. Za to mu podle §145 odst. 1 a §43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň mu podle §99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uložil ochranné ústavní protialkoholní léčení.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný i okresní státní zástupkyně (ta tak učinila v neprospěch obviněného). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích o nich rozhodl rozsudkem ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 13 To 339/2012, tak, že v bodě I. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově obviněného uznal vinným, že:
„v přesně nezjištěné době dne 22. 1. 2012, v čase od 16:30 až 17:20 hod., ve stavu lehké prosté alkoholové opojenosti, do které se sám zaviněně přivedl, využil důvěřivosti A. Ž., kterou při návratu z nákupu oslovil na ul. D. v H. B., nabídl ji vodku a následně se k ní přidal a šel s ní, přičemž po cestě opakovanými dotazy zjišťoval, zda má poškozená u sebe finanční hotovost, kdy tímto svým chováním u poškozené vzbudil obavu, a proto mu sdělila, že má v nedalekém bytovém domě na ul. S. P. známé a zde poté začala zvonit na některé ze zvonků, tehdy byla ze strany M. P. napadena tak, že ji nejprve dal ránu pěstí na levou lícní kost a opakovaně se slovy „tak ty svině, ty nemáš prachy…to uvidíš…“ chytil poškozenou rukou za kapuci, kterou utrhl a hned nato jí dal další ránu pěstí na hlavu, po které poškozená upadla na zem, stále se dožadoval vydání peněz a již ležící na zemi ji nejméně jednou kopl, sahal ji pod oděv, obviněný žádnou finanční hotovost nezískal, poškozené kromě šoku způsobil lehká poranění, konkrétně krevní výrony v podkoží vlasové části hlavy, obličeje a krku a krevní výron v podkoží levého stehna a kyčelního kloubu, tedy poranění, jenž je možno považovat za poškození zdraví nevyžadující odborné lékařské ošetření, délkou trvání nepřesahující dobu jednoho týdne a neomezující poškozenou podstatným způsobem v obvyklém způsobu života, dále jí způsobil hmotnou škodu poškozením brýlí ve výši nejméně 50,-- Kč, poškozením čepice nejméně 100,-- Kč a poškozením kabátu nejméně 500,-- Kč, tedy škodu v celkové výši nejméně 650,-- Kč, bezprostředně po útoku na A. Ž. napadl před domem na ul. P., tedy na místě veřejnosti přístupném v přítomnosti nejméně dalších dvou svědků, M. L., který po zvonění přišel napadené A. Ž. na pomoc, obviněný se slovy “…chceš taky…“ udeřil poškozeného pěstí do obličeje na pravou stranu až upadl, načež mu říkal „…ty hajzle, táhni domů…“, avšak když poškozený vstal, tak se za ním obviněný rozběhl a dal mu facku do obličeje a i přesto, že se poškozený stále snažil utéci, jej pronásledoval, znovu jej doběhl, chytil ho za svetr, který roztrhl, srazil poškozeného na zem a zde do něj několikrát kopl, kdy kopance byly vedeny na hlavu, záda a bok poškozeného a v napadání ustal až poté, co byl dalším mužem napomínán, čehož M. L. využil k útěku, přičemž mimo hmotné škody na roztrhaném svetru v hodnotě nejméně 100,-- Kč, utrpěl při napadení oděrky kůže nad pravým lícním obloukem, oděrky kůže a otok měkkých tkání pravého lokte, oděrky kůže levé temenní krajiny a drobný krevní výron v podkoží horního víčka pravého oka, tedy zranění, která vznikla působením tupého násilí o malé intenzitě a jež lze považovat za poškození zdraví nepatrného významu, s délkou trvání nepřesahující dobu jeden týden“.
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, jako pokus přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §146 odst. 1 trestního zákoníku a jako přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu podle §173 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku mu uložil i ochranné ústavní protialkoholní léčení.
V bodě II. rozsudku odvolací soud odvolání okresní státní zástupkyně podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s tímto s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. Marcely Málkové podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v prvé řadě poukázal na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, podle něhož již nalézací soud z výpovědi poškozené A. Ž. zjistil, že měla strach, protože obviněný jí opakovaně kladl dotazy na peníze, a že ji napadl, takže je zvlášť závažným zločinem loupeže vinen. To i přesto, že v rámci dokazování nebylo zjištěno, jak konkrétně jeho dotazy na peníze zněly, že žádný jiný svědek výpověď poškozené nepotvrdil a že ani z provedeného dokazování není zřejmé, z čeho konkrétně měla poškozená strach.
Z těchto důvodů se obviněný domníval, že soudy věc nesprávně právně posoudily. Skutková podstata trestného činu loupeže totiž chrání dva objekty (osobní svobodu, majetek), z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by jeho jednání směřovalo k získání majetku. Připustil sice, že se poškozené dotazoval na peníze, ale bylo to z toho důvodu, že za ni nechtěl platit útratu v restauraci. Pokud poškozená uvedla, že z jeho jednání měla špatný pocit, mohlo být takové vnímání situace z její strany ovlivněno i její soudy zjištěnou konzumací alkoholu. Proto považoval za důležité posouzení, jak by na podobnou situaci reagovaly i jiné osoby. Pokud nemohl vědět, jak na jeho jednání zareaguje poškozená, nemohl naplnit subjektivní stránku zvlášť závažného zločinu loupeže.
Obviněný dále zdůraznil, že podle odborné literatury se násilím rozumí použití fyzické síly ze strany pachatele k překonání nebo zamezení kladného nebo očekávaného odporu. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že poškozenou napadl, ale nebyl zjištěn účel tohoto útoku, ani skutečnost, že by překonával její odpor. Proto tvrdil, že svým jednáním nenaplnil znak trestného činu loupeže, ale jen méně závažného trestného činu s nižší trestní sazbou.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 přikázal věc tomuto soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. nevyužil. Prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství pouze vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku,
ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např.ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž primárně napadají rozsah provedeného dokazování před soudy obou stupňů [obviněný se konkrétně domáhal bližšího objasnění reakcí poškozené (zda byly adekvátní a zda musel překonávat její odpor), příp. zjištění účelu jeho jednání] a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (např. namítal, že nebylo prokazatelně zjištěno, že se trestného jednání dopustil, že nebylo prokázáno, jaké otázky měl poškozené klást, uváděl vlastní skutkovou verzi odlišnou od zjištění soudů). Jak již bylo zmíněno výše, dovolatel ve svém podání napadal převážně hodnocení provedených důkazů, čímž napadal správnost učiněných skutkových zjištění (namítal, že nebylo prokazatelně zjištěno, že se trestného jednání dopustil, nebylo prokázáno, jaké otázky měl poškozené klást, uváděl vlastní skutkovou verzi odlišnou od zjištění soudů). Teprve v důsledku toho (tedy až sekundárně) se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod obviněným zvolený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a