ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.1451.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 1451/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. listopadu 2012 o dovolání obviněného mladistvého „tulipána“*) , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 4 Tmo 17/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 5/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „tulipána“ odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud pro mládež rozsudkem ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 2 Tm 5/2012, uznal obviněného mladistvého „tulipána“ (dále jen „mladistvý“) vinným, že:
„dne 9. 9. 2011 kolem 18:00 hod. ve Z., v prostoru lesa, nad čtvrtí L. poblíž hokejové haly, opakovaně chytil zezadu předloktím pod krkem nezletilou se kterou si vyšel na procházku, znal ji a věděl, že je mladší 15 let a se záměrem vykonat na ní soulož se slovy, že ji znásilní, přes slovní nesouhlas a odpor poškozené, která rukama odtahovala jeho předloktí, ji táhl po turistické cestě k nedalekému křoví, kde ji dvakrát udeřil pěstí do podbřišku v oblasti stydké kosti, nutil ji, aby se svlékla a psychicky ji trýznil tím, že když chtěla volat o pomoc, reagoval tak, že jí to nepomůže a že než přijede policie, bude zabitá a znásilněná, švihal ji přes nohy a zadek klackem o průměru 2 cm a délky 40 cm, poškozená se bránila tím, že mu uhýbala, vzala si do ruky jiný klacek, který ji však mladistvý vytrhl z ruky a vyhrožoval, že jí zlomený klacek zasune do vagíny stejně jako šroubovák, čímž stupňoval své erotické vzrušení, kdy k vykonání pohlavního styku nedošlo, neboť mu v dalším jednání zabránil telefonát jeho matky, která po něm žádala, aby ihned přišel domů, kdy poškozená v důsledku jeho jednání utrpěla lehkou zhmožděninu v oblasti krku vpravo a také psychickou újmu, a to posttraumatickou stresovou poruchu, kdy se jedná o vážnou poruchu zdraví, která poškozenou omezila citelným způsobem v obvyklém způsobu života po dobu delší 6 týdnů, a to od konce září 2011 do skončení hospitalizace ve Fakultní nemocnici B. dne 23. 11. 2011“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako pokus provinění znásilnění podle §21 odst. 1 trestního zákoníku k §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku. Za to mu podle §185 odst. 3 trestního zákoníku za použití §31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu uložil podle §15 odst. 1, 2 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb. dohled probačního úředníka na dobu dvou roků a podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákoníku ochranné ambulantní sexuologické léčení. Konečně podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost uhradit způsobenou škodu zákonné zástupkyni poškozené ve výši 17.180,-- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce pro Z. k., ve výši 52.210,-- Kč; se zbytkem nároků na náhradu škody odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. zákonnou zástupkyni poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podala odvolání poškozená, zastoupená svou matkou jako zákonnou zástupkyní. Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, o něm rozhodl rozsudkem ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 4 Tmo 17/2012, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody, jímž byl mladistvý zavázán k povinnosti uhradit škodu zákonné zástupkyně poškozené ve výši 17.180,-- Kč a jímž byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině, trestu a náhradě škody ohledně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Krajské pobočky pro Z. k., nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil mladistvému za povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené majetkovou škodu ve výši 17.180,-- Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,-- Kč, když současně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Mladistvý se s tímto rozsudkem odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Svozila podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své podání směřoval výlučně do výroku o náhradě škody, jímž mu byla stanovena povinnost k náhradě nemajetkové újmy ve výši 100.000,-- Kč, a vyslovil názor, že tento výrok spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.
Výši uložené nemateriální újmy v částce 100.000,-- Kč mladistvý považoval za nepřiměřenou zejména z toho důvodu, že je studentem druhého ročníku učiliště a nemá žádné příjmy. Škodu by tak museli zaplatit jeho rodiče, jejichž příjmy jsou vzhledem k uložené výši škody zcela nedostatečné. Zaplacení tak vysoké částky by jeho rodinu uvedlo do závažných finančních problémů. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž je mimo jiné uvedeno, že „přiznaná částka 100.000,-- Kč poškozené je sice nemalá…“ , považoval za rozporuplné, protože soud zároveň vyslovil, že nejde o částku likvidační.
Mladistvý dále uvedl, že přiznaná částka je v rozporu se zásadou trestního řízení ve věcech mladistvých ve smyslu ustanovení §3 odst. 4 zák. č. 218/2003 Sb., neboť vývoj mladistvého by měl být co nejméně ohrožen. Pokud by však byl nucený zaplatit uvedenou částku, mohlo by to ohrozit jeho další vývoj, neboť by z nedostatku finančních prostředků rodičů musel ukončit studium. Svého činu litoval a také proto považoval výši škody za nepřiměřenou.
V závěru svého podání mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující. Zároveň učinil podnět, aby předseda senátu Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu rozhodnutí o náhradě škody nemajetkové újmy.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyužil.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání. Dovolání je totiž mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005).
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé.
Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle §259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v §258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje k odvolání poškozeného tak, že rozsudek soudu prvního stupně ruší pouze ve výroku o náhradě škody [§258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhoduje o náhradě škody (§259 odst. 3 tr. ř., §228 a §229 tr. ř.), není žádným z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., a proto dovolání podané proti takovému rozhodnutí není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, publikované pod č. T 899 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 26, nakladatelství C. H. BECK Praha, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010; obě rozhodnutí jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
V posuzovaném případě jde o zcela identický případ. Dovolání mladistvého totiž směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, jímž tento soud z podnětu odvolání poškozené částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, a to ve výroku o náhradě škody, jímž byl mladistvý zavázán k povinnosti uhradit škodu zákonné zástupkyně poškozené ve výši 17.180,-- Kč a jímž byla zákonná zástupkyně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině, trestu a náhradě škody ohledně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Krajské pobočky pro Z. k., nově rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil mladistvému povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené majetkovou škodu ve výši 17.180,-- Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,-- Kč, když současně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolací soud tak v posuzovaném případě nerozhodoval o vině a trestu mladistvého (tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně), nýbrž jen o nároku poškozené na náhradu škody. Takový rozsudek ovšem z důvodů výše vyložených nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud musel postupovat podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání mladistvého odmítnout jako nepřípustné. Takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud na samý závěr uvádí, že ačkoli mladistvý učinil podnět, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložit výkon rozhodnutí o náhradě škody, předseda senátu Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, takový návrh neučinil. Pro případný postup podle §265 o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu zákonné podmínky neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.