ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.207.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 207/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 o dovolání obviněného J. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 5 To 44/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 8/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 52 T 8/2010, byl obviněný J. N. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle tam popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že
v Č. L. a jinde dne 12. 2. 2010 podepsal jako věřitel fingovanou smlouvu o půjčce 8 milionů korun ze dne 5. 2. 2007, která měla být údajně uzavřena mezi obviněným J. N. jako věřitelem a společností VÁŠA, s. r. o., se sídlem M., P., okr. Č. L., zastoupenou jednatelem S. V., (dále jen „společnost V.“) jako dlužníkem, fingovanou smlouvu o zajišťovacím převodu práva a dohodu o uznání dluhu ze dne 12. 2. 2010, uzavřenou mezi stejnými subjekty, a dne 16. 3. 2010 nechal na těchto smlouvách ověřit za pomoci falešných dokladů podpisy věřitele S. V., ačkoliv žádná půjčka nebyla poskytnuta, a poté nechal prostřednictvím K. K., doručit dne 16. 3. 2010 Katastrálnímu úřadu pro L. k., katastrálnímu pracovišti Č. L., „návrh na zahájení řízení o povolení vkladu práva“ ve svůj prospěch k souboru 27 nemovitostí (v rozsudku přesně konkretizovaných), a na tento návrh dne 12. 2. 2010 sebe jako věřitele podepsal, a za pomoci falešných dokladů nechal dne 16. 3. 2010 ověřit falešné podpisy věřitele S. V., ačkoliv věděl, že se jedná o podvrh, s úmyslem podvodně převést uvedený soubor nemovitostí do svého vlastnictví, a pracovníci Katastrálního úřadu pro L. k., katastrální pracoviště Č. L. na základě fingovaných listin, které byly obviněným vydávány za pravé, vložili do katastru nemovitostí vlastnické právo obviněného k těmto 27 nemovitostem, neboť mylně předpokládali, že předkládané listiny byly uzavřeny řádně, s vědomím všech stran, v důsledku čehož došlo s účinkem ke dni 16. 3. 2010 ke změně majitele nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví pro katastrální území M., když tyto nemovitosti měly v době činu hodnotu nejméně 27,482.600,- Kč, a poté se pokusil všechny uvedené nemovitosti převést na dalšího nabyvatele na základě kupní smlouvy ze dne 1. 4. 2010 uzavřené mezi ním jako prodávajícím a kupující společností EURO-INPACK s. r. o. se sídlem P., M., G., zastoupeným J. T., kterou dne 8. 4. 2010 vlastnoručně podepsal, přičemž z prodeje sešlo, a obviněný jednal v úmyslu poškodit společnost V. a způsobit jí škodu ve výši nejméně 27.482.600,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V této věci rovněž stíhaný obviněný K. K., byl obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 5 To 44/2011, z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného J. N. proti výroku o trestu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného nově pro jeho výkon zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný J. N. prostřednictvím obhájce JUDr. Ivana Kopeckého z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l ) tr. ř. dovolání, neboť napadené rozhodnutí je vadné v posouzení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti. Za ně považoval porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, a tím i práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 95 a 96 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jež označil za normy hmotného práva, jejichž porušení zakládá existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný připustil, že sice činy spáchal, ale proto, aby usvědčil K. K. z trestné činnosti, neboť očekával, že čin bude před dokončením odhalen, nikdo se neobohatí a nikdo nebude poškozen. Vzhledem k tomu, že k jeho obohacení skutečně nedošlo, mělo být jeho zavinění posuzováno jako nedbalost. V souvislosti s tímto tvrzením poukázal na zjištění obecných soudů, že nemovitosti byly za jeho součinnosti vráceny zpět původnímu majiteli. Jednání, jímž byl uznán vinným, spočívá ve složité a promyšlené činnosti představující řadu právních úkonů včetně zajišťovacího převodu práva. Popřel, že by uvedené jednání vymyslel či připravil a vytvořil pro ně písemné podklady, a tvrdil, že je viděl poprvé až při jejich podpisu, nečetl je, a proto ani nemohl posoudit možný dosah svého jednání, když navíc spoléhal na to, že k jeho dokonání nedojde. Zdůraznil, že se sám aktivně podílel na ukončení trestné činnosti a uvedení věcí v předešlý stav, neboť připravovanou činnost předem oznámil po podpisu prvních dokumentů policii v přítomnosti krajské státní zástupkyně JUDr. Hany Stejskalové. Obviněný poukázal na výpověď svědka J. V. a státního zástupce. Podle obviněného nebyla správně posouzena subjektivní stránka, neboť se soudy nezabývaly rozsahem a podílem jeho činnosti na celém jednání, a nemohlo tak být správně posouzeno, zda jednal úmyslně nebo z nedbalosti. V této souvislosti uvedl, že veškeré doklady včetně dokladu totožnosti připravoval K. K. a jemu je předkládal teprve před podpisem. Obviněný popřel, že by to byl on, kdo podepsal návrh na vklad do katastru nemovitostí, jakož i to, že podal inzerát nabízející k odkupu předmětné nemovitosti, neboť v té době jeho mobilním telefonem, ze kterého byl inzerát do A. zaslán, disponoval právě K. K. Ten se také zřejmě představoval jeho jménem a pod tímto jednal s volajícími zájemci. Pokud za jeden z usvědčujících důkazů proti němu byla soudem považována výpověď svědka G. M., zpochybnil její pravdivost s tím, že byla mezi tímto svědkem a K. K. předem domluvena při návštěvách ve věznici. Namítl rovněž nedostatečnou vypovídací a důkazní hodnotu obsahu jeho textových zpráv. Skutkovým zjištěním soudů závěrem vytkl jejich extrémní nesoulad s provedenými důkazy, jež byly podle jeho názoru obecnými soudy nesprávně vyhodnoceny, a to kromě jiného i proto, že se soudy důsledně nezabývaly jeho obhajobou. Takovým postupem podle jeho názoru soudy vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., čímž důkazy v podstatě zdeformovaly.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby rozhodl o chybějícím výroku o zamítnutí zbývající části odvolání krajského státního zástupce a obviněného, případně aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 5 To 44/2011, i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 52 T 8/2010, a poté aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze nebo Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby jednání obviněného bylo posuzováno jako jednání z nedbalosti, nebo aby Nejvyšší soud sám podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí jeho obsahu, jakož i podstatných částí rozhodnutí soudů nižšího stupně a uvedení zákonného znění a podstaty obviněným uplatněných dovolacích důvodů vyslovila závěr, že dovolání by mohlo odpovídat pouze dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak pod ten nejsou podřaditelné námitky, které obviněný uplatnil proti skutkovým zjištěním soudů. Důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný blíže neodůvodnil, pouze v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud rozhodl o chybějícím výroku o zamítnutí zbývající části odvolání krajského státního zástupce a obviněného. Podle státní zástupkyně však rovněž není naplněn, protože odvolací soud částečně vyhověl oběma opravným prostředkům a ve zbytku námitek odvolatelů, kterým nebylo vyhověno, již nebylo třeba odvolání zamítat, takže co do zamítnutí neúspěšné části odvolání, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně. Protože napadená rozhodnutí netrpí vadami, jež obviněný namítal ve vztahu k důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., neshledala naplněným ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Ze všech rozvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací poté, co shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), zkoumal, zda obviněným označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. ř. byly uplatněny v souladu s jejich zákonným vymezením, neboť dovolání lze podat právě a jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř.
Dovolání je možné s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a plyne z něj, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod pro podání dovolání není v §265b tr. ř. uveden. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů učiněných soudy prvního a druhého stupně. Proto s poukazem na nesprávná skutková zjištění nebo na nesouhlas s hodnocením důkazů nelze dovozovat ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil v rozporu se zákonem vymezenými podmínkami, neboť jeho prostřednictvím nevytýkal právní vady v jejich hmotněprávním obsahu, ale zejména otázku subjektivní stránky dovozoval až na základě vlastní verze průběhu skutkového děje. Obviněný odlišně od toho, jak byl soudy po provedeném dokazování čin zjištěn, tvrdil, že se ho sice dopustil, ale jen ve snaze prokázat vinu spoluobviněnému K. K., a proto bagatelizoval své chování vůči poškozenému i svoji roli, kterou považoval za zcela minimální ve vztahu k podílu na spáchaném trestném jednání, který připisoval výhradně spoluobviněnému K. K. Jeho výpověď zpochybňoval a stavěl ji do zcela jiných souvislostí, než jak vyplynulo z provedeného dokazování. Napadal správnost a úplnost soudy učiněných skutkových zjištění a zpochybňoval pravdivost a věrohodnost svědeckých výpovědí a dalších důkazů opatřených a provedených ve věci. Tím si sám vymezil skutkový děj, v němž změnil zjištěné skutkové okolnosti, a teprve na podkladě této vlastní verze tvrdil, že se nejednalo o úmyslný trestný čin. Tudíž na podkladě skutkového stavu věci odlišného od toho, jak jej zjistily soudy nižšího stupně, vytýkal nedostatky v subjektivní stránce.
Tyto výhrady, ač zdánlivě odkazující na zavinění, které je hmotně právním pojmem, jsou ve skutečnosti námitkami skutkové povahy, protože obviněný teprve od změněného skutkového stavu odvozoval zmíněnou právní vadu. Takto uplatněné výhrady však nenaplňují žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., a tedy nejsou uplatněny relevantně ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože tyto výhrady nebyly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými důvody dovolání podle §265b tr. ř., Nejvyšší soud nemohl dovolání obviněného z jejich podnětu přezkoumávat.
Jen pro úplnost a nad rámec takto uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud zmiňuje, že obviněným vyjádřené výhrady nemají oporu v provedeném dokazování, při němž soud prvního stupně zcela respektoval pravidla vyjádřená v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a jeho způsob provedení i hodnocení zajištěných důkazů nesvědčí o libovůli ani jednostranném přístupu soudu. Výsledkem dokazování provedeného v souladu se všemi rozhodnými zásadami byly závěry soudu o tom, že obviněným uplatněná obhajoba byla vyvrácena nejen výpovědí K. K., ale i jinými svědeckými výpověďmi a s nimi korespondujícími důkazy. Proto obviněným uvedený odkaz na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se použije, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod může být naplněn ve dvou alternativách, buď že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo jestliže určitý výrok byl sice v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.
Neúplným je výrok, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Chybějícím je některý výrok jako celek, pokud není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud pojmout do výrokové části, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. V rozhodnutí soudu druhého stupně, které se v dovolacím řízení přezkoumává, takovým chybějícím výrokem může být absence výroku o rozhodnutí o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž soud druhého stupně rozhodoval v rozhodnutí napadeném dovoláním (srov. rozhodnutí č. 34/2000 Sb. rozh. tr.).
Obviněný v dovolání, které podal a v němž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. označil, v zásadě žádné výhrady nezmínil, jen ve svém konečném návrhu požadoval, aby Nejvyšší soud odvolacímu soudu uložil, aby rozhodl i o chybějícím výroku o zamítnutí zbývající části odvolání. Takové námitky lze i přes jistý argumentační nedostatek označit z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. za formálně právně relevantní. Nejvyšší soud ovšem shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné.
V projednávané věci odvolací soud částečně vyhověl opravnému prostředku jak obviněného, tak státního zástupce, což jasně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjádřil ve výroku, jímž podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvého stupně částečně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu.
Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §254 tr. ř. a které jsou obsahem ustanovení §256 a násl. tr. ř., vyplývá, že odvolací soud rozhoduje o odvolání jako celku, přičemž tento řádný opravný prostředek může buď zamítnout (zamítnutí odvolání jako nedůvodného podle §256 tr. ř. přichází v úvahu jedině tehdy, jde-li o plné potvrzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo) nebo podanému odvolání zcela či zčásti vyhoví, takže zruší napadené rozhodnutí buď v celém rozsahu, nebo jen v té části, v níž shledá vadu. Jestliže soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby pouze částečně, ve zbytku ho již nezamítá, tudíž v tomto směru, tj. co do zamítnutí neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně (k tomu přiměřeně srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17, ročník 2002, č. T 417, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 23, ročník 2003, č. T 531).
Vzhledem k tomu, že při částečném vyhovění odvolání činí soud druhé instance zvláštní výrok pouze v tom rozsahu, v němž zrušil či změnil rozhodnutí nalézacího soudu, avšak o výrocích zrušením nedotčených již žádný další výrok nečiní, neboť odvolání je z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému nebo státnímu zástupci.
S ohledem na tyto skutečnosti, se obviněný nemohl úspěšně dovolávat toho, aby odvolací soud při částečném vyčerpání a vyhovění odvolací argumentace, ohledně části, kterou neshledal důvodnou, rozhodl samostatným zamítavým výrokem. V tomto směru se proto obviněný nemůže prostřednictví dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. domáhat zrušení rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu chybějícího výroku. Takový jeho požadavek není opodstatněný.
Pokud obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na to, že odvolací soud odvolání obviněného po věcné stránce podle §254 tr. ř. přezkoumal, a vzhledem k obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., na jejichž základě Nejvyšší soud dovolání neshledal obsahově buď vůbec naplněným či je posoudil jako neopodstatněné, nejsou splněny ani podmínky pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Když Nejvyšší soud neshledal v napadených rozhodnutích existenci vytýkaných vad, dovolání obviněného J. N. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Jestliže obviněný v závěru svého podání rovněž navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž je dovolání podáváno, je zapotřebí uvést, že o takovém podnětu dovolací soud nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě návrh na přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. neučinil, a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265 o odst. 1 tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. dubna 2012
Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová