ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.424.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 424/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2012 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 6 To 489/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 76/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 9 T 76/2011, byl obviněný M. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle tam popsaných skutkových zjištění dopustil tím,
že dne 12. 12. 2010 v době kolem 05:35 hod. v P. ve vestibulu metra N. R. vylákal od poškozeného J. H., jeho mobilní telefon pod záminkou, že si chce zatelefonovat, poté odmítl poškozenému mobilní telefon vrátit a vyzval jej, aby ho následoval, což poškozený ve snaze získat zpátky svůj mobilní telefon učinil a šel s obviněným, cestou obviněný poškozenému ukazoval teleskopický obušek a říkal, že v minulosti již někoho zbil, poté v ulici Z. vlákal poškozeného pod nepravdivou záminkou, že tam bydlí jeho sestra, do neosvětleného dvora domu, kde vytáhl teleskopický obušek, držel ho v ruce a vyzval poškozeného, aby vyndal všechny své věci z kapes, a když poškozený ve strachu jeho výzvě vyhověl a obsah kapes vyndal na popelnici, ještě mu prohledal kapsy oděvu, poté sebral peněženku poškozeného položenou na popelnici a prohledával její obsah, přitom byl zadržen policisty Policie České republiky přivolanými na místo jedním z nájemníků domu.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 4 T 266/2010, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2011, a zároveň výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 5 T 147/2010, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 6 To 489/2011, odvolání podaná proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněným a státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 v neprospěch obviněného, zaměřená výhradně proti výroku o trestu, podle §256 tr. ř., zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Aleny Žežulkové s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání týkající se pouze výroku o trestu, a nedostatek jiného hmotně právního posouzení ve smyslu označeného dovolacího důvodu shledal v nesprávném vyhodnocení polehčujících okolností podle §41 tr. zákoníku. Podle obviněného tato vada měla v konečném důsledku vliv na výši uloženého trestu v horní hranici trestní sazby i na jeho zařazení do přísného typu věznice. Obviněný oběma soudům vytkl, že při rozhodování o trestu nezohlednily, jak opakovaně zdůrazňoval, že trestným jednáním nezpůsobil poškozenému žádnou škodu ani jiný škodlivý následek, že se poškozenému omluvil a upřímně svého jednání lituje. Soudy též řádně nebraly do úvahy jeho kladné hodnocení z dosavadního výkonu trestu odnětí svobody, takže při stanovení výše trestu nepřihlédly k polehčujícím okolnostem ve smyslu §41 písm. i), j), n) tr. zákoníku. Obviněný v tom, že soudy uvedené skutečnosti v rámci ukládání testu dostatečně nezvážily, shledal porušení základních zásad trestního řízení zakotvených zejména v §2 odst. 4, 5 tr. ř., neboť soudy při hodnocení důkazů v této souvislosti postupovaly pouze v jeho neprospěch.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 20. 3. 2012, zaslalo prostřednictvím u něj působící státní zástupkyně Nejvyššímu soudu sdělení, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění výše uvedených podmínek Nejvyšší soud dále posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní, a to ve vztahu ke zjištěnému skutku. Z těchto zásad proto plyne, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy týkající se výroku o vině, kdy skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný v rámci podaného dovolání, které zaměřil pouze proti výroku o trestu (stejně tak jako i odvolání směřující proti rozsudku soudu prvního stupně), vytýkal nesprávnost uloženého trestu pro nedostatečné zohlednění polehčujících okolností a v důsledku toho jeho přílišnou tvrdost. Brojil proti tomu, že soudy se dostatečně nevypořádaly se všemi okolnostmi, které podle něj měly být posouzeny jako polehčující okolnosti ve smyslu §41 tr. zákoníku, čímž porušily zásady vyhledávací a řádného hodnocení důkazů podle §2 tr. ř. a zjištěné skutečnosti významné pro ukládání trestu vyhodnotily jen v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud k těmto námitkám konstatuje, že nevyhovují podmínkám, za nichž lze, byť podle jiného dovolacího důvodu, výrok o trestu napadat, protože námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To lze jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na shora uvedené je tak zřejmé, že ačkoli obviněný v dovolání formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitkami, že trest byl nepřiměřeně přísný a nebyly řádně zhodnoceny polehčující okolnosti, tento ani jiný dovolací důvod nenaplnil.
Nejvyšší soud, který neměl, s ohledem na to, že obviněný dovolání neopřel o žádný důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř., zákonný podklad proto, aby mohl z podnětu tohoto dovolání přezkoumat správnost napadených rozhodnutí, dovolání obviněného M. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. dubna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová