ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.433.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 433/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. dubna 2012 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 4 To 517/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 102/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 6 T 102/2010, byl obviněný J. K. uznán vinným v bodě 1) přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 4) přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě 5) jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle tam popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v B., okres T., S. Z. Ch. v bytě užívaném J. K., ve kterém se zdržoval s jejím svolením, nejprve v dosud blíže nezjištěné době v období od ledna do března 2010 si sám nezjištěným způsobem vyrobil a návazně do 13. 5. 2010, 0.30 hodin držel jednoranovou malorážkovou pistoli s přímotažným odsuvným závěrem a pevně vestavěným laserovým zaměřovačem o celkových rozměrech cca 178x110x29 mm a hmotnosti 330 g, při užití současně drženého střeliva – malorážkových nábojů zn. Sellier Bellot, ráže 22 Long Rifle, způsobilou těžce zranit či usmrtit člověka na vzdálenost nejméně 139 metrů, přičemž k takové úpravě a návaznému držení uvedené zbraně neměl příslušné povolení ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních,
2) v přesně nezjištěné době v měsíci dubnu 2010 v B., okres T., S. Z. Ch. v bytě užívaném poškozenou J. K., u které se zdržoval s jejím svolením, pod pohrůžkou, že poškozenou jinak udeří paličkou na maso, kterou držel nad její hlavou, a dále za situace, kdy slovy „podívej se z okna, jak dopadneš“ poškozené naznačoval, že ji jinak vyhodí z okna, po poškozené požadoval vydání finanční hotovost na nákup dvou láhví vodky, načež mu poškozená v obavách z hrozícího útoku na svou osobu vydala finanční hotovost ve výši 120,- Kč, s níž posléze z místa odešel, ke zranění poškozené nedošlo,
3) dne 12. 5. 2010 kolem 14.00 hodin v B., okres T., S. Z. Ch. v bytě užívaném poškozenou J. K., nejprve využil situace, kdy si poškozená při svlékání bundy vedle sebe na stůl odložila bankovku v nominální hodnotě 1.000,- Kč, a tuto bankovku poškozené odcizil, následně, když poškozená odcizení bankovky zahlédla a okamžitě požadovala její vrácení s tím, že se jedná o finanční hotovost určenou na zaplacení poplatku za užívání kabelového televizního signálu, poškozenou uchopil rukama pod krkem a požadoval po ní, aby si mohl uvedenou bankovku ponechat, protože však poškozená i přes popsané násilí vůči její osobě odmítla vyhovět jeho požadavku na ponechání si bankovky, bankovku položil zpět na stůl a z bytu odešel, ke zranění poškozené nedošlo,
4) dne 12. 5. 2010 kolem 22.00 hodin v B., okres T., S. Z. Ch., na chodbě v prostoru vchodových dveří do bytu ve třetím patře užívaném J. K., ve kterém se zdržoval s jejím svolením, po předchozí slovní rozepři a fyzické potyčce s poškozeným L. Š., ke kterým došlo pro dřívější nevhodné chování obviněného k dceři poškozeného (vedeno v samostatném trestním řízení), se vrátil zpět do bytu pro jednoranovou malorážkovou pistoli s přímotažným odsuvným závěrem a pevně vestavěným laserovým zaměřovačem [podrobně popsanou pod bodem 1) rozsudku], před poškozeným natáhl její závěr a zbraň na poškozeného namířil, v důsledku uvedeného jednání pak poškozený v obavě z hrozícího použití zbraně z místa utekl, ke zranění poškozeného nedošlo,
5) za situace, kdy poškozená J. K. dne 13. 5. 2010 kolem 13.00 hodin obviněnému, s jehož pobytem ve svém bytě do té doby souhlasila, sdělila, že mu již klíče od bytu dále půjčovat nebude, s jeho dalším setrváváním v bytě nesouhlasí, a že jeho v bytě se nacházející osobní věci mu osobně předá po svém návratu do bytu,
a) dne 13. 5. 2010 v přesně nezjištěné době mezi 13.00 a 15.00 hodin v B., okres T., S. Z. Ch., po překonání zámku vstupních dveří vnikl do bytu užívaném poškozenou, v bytě shromáždil své osobní věci a po příchodu poškozené na její výzvu byt sice opustil, avšak posléze využil okolnosti, že poškozená z bytu odešla za účelem obstarání nového zámku dveří, k bytu se vrátil, nezajištěnými dveřmi do něj opět vstoupil, v bytě zničil vlastní obývací stěnu, kterou částečně vyházel z okna před dům, a po návratu poškozené pod pohrůžkou, že poletí z okna jako ten nábytek, uchopil poškozenou pod krkem, tlačil ji směrem k oknu a teprve na výzvy přihlížející osoby a pod hrozbou, že na místo bude přivolána policie, poškozenou pustil a pod pohrůžkou, že si ji stejně najde, že mu neuteče a že si to s ní vyřídí, z bytu odešel, ke zranění poškozené nedošlo,
b) v přesně nezjištěné době v průběhu dne 14. 5. 2010 v B., okres T., S. Z. Ch., po vyražení vstupních dveří vnikl do bytu poškozené, v bytě zničil vlastní stůl, poličky, dále strhal závěsy a vytrhl ze zdi přípojku kabelové TV, na stole v bytě zanechal karton papíru s nápisem „Ty kurvo, za to co jsi mi udělala Tě nic na světě nezachrání“ a z bytu odešel, poškozené tak způsobil poškozením věcí škodu na majetku ve výši 530,- Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu v okrese T. v trvání pěti roků a podle §70 odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to shora uvedené pistole včetně tří nábojů v rozsudku konkretizovaných. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. K., s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný J. K. tento rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 4 To 517/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 3), ve výroku o trestu a o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného ve vztahu ke zrušenému výroku pod bodem 3) znovu uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, skutkem popsaným tak, že obviněný dne 12. 5. 2010 kolem 14.00 hodin v B., okres T., S. Z. Ch. v bytě užívaném poškozenou J. K., odcizil ke škodě jmenované bankovku v hodnotě 1.000,- Kč, odloženou na stole, když to poškozená zahlédla a požadovala její okamžité vrácení s tím, že jde o částku určenou na zaplacení poplatku za užívání kabelového televizního signálu, uchopil ji rukama pod krkem a odmítal jí bankovku vrátit, přičemž tak učinil teprve v okamžiku příchodu televizního technika.
Za tento přečin a dále za přečiny nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině nezměněn, obviněného odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro jeho výkon zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci a podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody.
Obviněný podal proti citovanému rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím obhájce JUDr. Bohumila Sochora s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jež zaměřil výhradně proti výroku o vině v bodech 2) a 3). Ke zločinu loupeže [skutek pod bodem 2)] vytýkal, že tak, jak je v rozsudku soudu prvního stupně popsán a rozveden v jeho odůvodnění, nevykazuje všechny znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Tento zločin vyžaduje užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, což však obviněný nenaplnil, protože považuje za absurdní a nelogické, aby se zmocňoval násilím nebo pohrůžkou násilí peněz poškozené v nepatrné částce. Obviněný poukázal, že poškozená je jeho bývalá manželka, znovu spolu začali žít ve společné domácnosti a částečně společně finančně hospodařili. Zmínil důvod vzájemných neshod, jež vedly k té části trestné činnosti, pro niž je rovněž souzen a kterou nepopírá. Pokud však jde o skutky pod body 2) a 3), těch se nedopustil tak, jak jsou v napadených rozhodnutích popsány. Obviněný uvedl vlastní verzi průběhu těchto činů, podle níž k jednání, jak je soudy zjištěno, nedošlo. Poukázal na některé skutečnosti, které vyplývají z výpovědi poškozené, podle nichž obviněný usoudil, že si poškozená na časové údaje ohledně této události nepamatuje, a rozvedl některé okolnosti, za nichž k činu mělo podle něho dojít. Obviněný však popřel způsobení násilí či pohrůžek násilí, a pokud o nich poškozená ve svých výpovědích uváděla konkrétní skutečnosti, tyto zpochybňoval. S odkazem na to uvedl, že mu poškozená vždy poskytovala peníze podle potřeb domácnosti na zakoupení stravy, aniž by k tomu z jeho strany bylo zapotřebí násilí. Na základě těchto skutečností obviněný dovodil nenaplnění znaků skutkové podstaty zločinu loupeže. Ohledně činu pod bodem 3) posouzeného odvolacím soudem jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku opět zpochybnil objektivnost výpovědí poškozené s tím, že žádného pracovníka od kabelové televize v bytě nespatřil ani neviděl na stole ležet bankovku 1.000,- Kč. Naopak poukázal na to, že mu v předmětný den poškozená sama dala částku 200,- Kč na nákup potravin. Poté, co obviněný uvedl souvislosti i ve vztahu k činům, jež v dovolání nenapadal, zdůraznil, že poškozená nebyla schopná ve svých výpovědích objektivně vylíčit děj jednotlivých skutků, pro něž je stíhán. Vědomě se uchylovala k odlišným tvrzením, jež obviněný označil za nepravdivé a zmatečné, neboť poškozená nebyla podle obviněného schopna bez pochybností ve svém líčení jednotlivé události jasně odlišit. Na základě těchto úvah obviněný dospěl k závěru, že nedošlo k naplnění skutkových podstat činů uvedených v bodech 2) a 3), a proto jej nelze ze spáchání těchto trestných činů uznat vinným. Soud měl tudíž za tohoto stavu postupovat v souladu se zásadou „v pochybnostech ve prospěch“.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 4 To 517/2010, v části napadené dovoláním a dále aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který s ohledem na argumentaci obviněného uvedl, že v posuzovaném případě je zřejmé, že byť obviněný formálně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky se domáhá odlišného právního posouzení skutku popsaného pod body 2) a 3) rozsudku soudu prvního stupně, a to výlučně ve vazbě na revizi skutkových zjištění, resp. na vlastní konstrukci skutkového děje. Tvrdí, že jednání, jež by naplňovalo zákonné znaky stíhaného zločinu a přečinu se nedopustil, jeho obhajoba nebyla provedenými důkazy vyvrácena, přičemž z výpovědi svědkyně J. K. nelze vycházet, neboť tato je zmatečná a rozporuplná. Státní zástupce, když shledal, že se nejedná o situaci, kdy mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, resp. mezi skutkovými zjištěními a právními závěry existuje extrémní nesoulad, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Jelikož dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, poté zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání vymezený v tomto zákonném ustanovení.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí předmětné právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod přitom musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když teprve na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání.
Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů však nestačí, neboť dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a teprve v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
V projednávané věci je patrné, že obviněný sice uvedl, že „skutek popsaný a rozvedený v odůvodnění napadených rozhodnutí nevykazuje všechny znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku“, avšak své výhrady nezaměřil proti této právní kvalifikaci založené na skutkových zjištěních, jak byla soudy popsána a zjištěna ve výroku o vině, ale veškerými svými argumenty v dovolání uvedenými brojil proti okolnostem, které vyplynuly z výpovědi poškozené, jíž soud uvěřil a o niž své rozhodnutí v návaznosti na další ve věci provedené důkazy opřel. Pokud obviněný v dovolání uvedenou výtku ohledně právní kvalifikace uvedl, nekonkretizoval k ní z hmotně právního hlediska žádné výhrady, jež by se týkaly právních vad, ale uváděl jen skutečnosti vyplývající z jeho obhajoby, podle níž se činů v bodech 2) a 3) dopustil způsobem odlišným od toho, který je popsán ve skutkových větách výroku o vině dovoláním napadených rozhodnutí. Obviněný tudíž primárně brojil proti tomu, že se činy udály tak, jak jsou soudy zjištěny, čímž vyjádřil nesouhlas se skutkovým stavem. V návaznosti na to namítal nesprávnost postupu při hodnocení provedených důkazů, přičemž se neztotožnil ani se závěry soudů o věrohodnosti výpovědí poškozené J. K.
Takto formulované výhrady však nejsou právními námitkami a pod označený dovolací důvod je nelze podřadit, neboť nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř., a tudíž Nejvyšší soud nebyl povinen z jejich podnětu napadená rozhodnutí přezkoumávat.
I přes tento závěr je vhodné jen ve stručnosti a toliko pro úplnost zmínit, že vady, jež obviněný namítal, se v projednávané věci nevyskytly. Dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu a důkazy byly řádně zhodnoceny v souladu se zákonem tak, jak je požadováno ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto ani na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (str. 6 až 14) uvedl, na podkladě kterých důkazů zjistil průběh činu pod bodem 2). Skutková zjištění soudu prvního stupně, jakož i správnost použité právní kvalifikace následně potvrdil také odvolací soud, jenž vysvětlil důvody změny skutkového stavu věci i právního posouzení ohledně činu pod bodem 3) a své úvahy v tomto směru v odůvodnění dostatečně rozvedl (viz str. 7 až 10 rozsudku).
Způsob, jakým soudy nižšího stupně zhodnotily provedené důkazy a na jejich podkladě vyslovily své skutkové a potažmo i právní závěry, nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 1800/2010), a proto ani Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat.
Vzhledem k tomu, že nebyla naplněna obecná kritéria vymezující dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolání bylo podáno z jiného než zákonem uvedeného dovolacího důvodu, Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. dubna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová