ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.494.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 494/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2012 o dovolání obviněného Z. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 2 To 298/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 110/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 3 T 110/2011, byl obviněný Z. V. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
ačkoliv nebyl držitelem platného zbrojního průkazu, tak v době nejméně od 1. 1. 2009 do 7. 7. 2010 v domě na ulici L. v Z., okres Š., přechovával v komoře v přízemí domu v kovovém trezorku celkem 275 ks nábojů značky Luger 9mm, které si opatřil na blíže nezjištěném místě před 1. 1. 2009, přičemž podle zákona o zbraních a střelivu (zákona č. 119/2002 Sb.) je k nabývání do vlastnictví, držení, popřípadě nošení uvedeného druhu střeliva oprávněn pouze držitel zbrojního průkazu.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 275 kusů nábojů zn. Luger 9mm.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 2 To 298/2011, odvolání podané obviněným proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Miroslavy Smékalové s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání. V něm uvedl, že mu nebylo umožněno být osobně přítomen hlavnímu líčení. Svoji neschopnost dostavit se k tomuto hlavnímu líčení, jakož i případnou nesprávnost svých výpovědí vysvětloval dlouhodobě špatným zdravotním stavem s tím, že jeho výslech měl být prováděn pod lékařským dohledem. Poukázal také na to, že orgány činné v trestním řízení, zejména policie, znaly jeho zdravotní stav, a proto se všechny jeho výslechy konaly v jeho bytě. V další části dovolání obviněný vytýkal, že mu nebyla umožněna identifikace předmětného trezorku, v němž se měly náboje nacházet, ale byly mu pouze ukázány fotografie, po jejichž shlédnutí prohlásil, že se o jeho trezorek nejedná, a rovněž vytkl, že všechny jeho návrhy na zjištění pravosti trezorku byly zamítnuty. Zdůraznil, že soudy rozhodovaly převážně na základě výpovědi svědkyně P. H., a to přesto, že vztahy s ní i s dalšími členy rodiny H. byly nepřátelské, např. ho vystěhovali z bytu ještě před skončením nájemního vztahu, jeho věci mu neuskladnili a způsobili mu škodu, sami měli arzenál zbraní, o čemž informoval policii, a vyhrožovali mu. Podle obviněného členové rodiny H. mohli dát do trezorku střelivo, jehož přechovávání mu je nyní kladeno za vinu. Obviněný taktéž zdůraznil, že disponoval toliko 10 kusy nábojů, které vyndal ze zásobníku, jakož i to, že zbrojní pas mu byl vystaven, avšak vzhledem k rodinným poměrům, a především zdravotním problémům si jej dosud nevyzvedl.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2 To 298/2011-114, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3 T 110/2011-97, a věc poté vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že obviněný se osobně nezúčastnil hlavního líčení ani veřejného zasedání o odvolání, ačkoli byl řádně a včas o termínu hlavního líčení, které proběhlo dne 8. 9. 2011 vyrozuměn. Obviněný doručenku do vlastních rukou převzal a podepsal dne 15. 8. 2011, o čemž svědčí, že lhůta pěti pracovních dnů k přípravě k hlavnímu líčení podle §198 odst. 1 tr. ř. byla jednoznačně zachována. Současně žádný údaj ze spisového materiálu nenasvědčuje tomu, že by se obviněný před konáním hlavního líčení omluvil či že by požádal o jeho odročení. Z uvedených důvodů státní zástupce konstatoval, že uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn. K ostatním námitkám obviněného směřujícím výhradně do oblasti skutkových zjištění soudu zdůraznil, že je nelze uplatnit v rámci obviněným zvoleného dovolacího důvodu ani z jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu státní zástupce označil za věcně správná, zákonná a řádně odůvodněná, a proto navrhl dovolání obviněného jako celek odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. pro jeho zjevnou neopodstatněnost.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání obviněného přípustné §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V souladu s tímto dovolacím důvodem lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno bez přítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Uvedený důvod dopadá na situace, kdy došlo ke zkrácení práva obviněného na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, a tím daným postupem bylo kráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Zmíněný dovolací důvod však nelze aplikovat na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn pouze za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
V citovaném ustanovení se tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže hlavního líčení nebo veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).
Právo obviněného osobně se zúčastnit hlavního líčení (resp. řízení před soudem) je upraveno v ustanovení §202 tr. ř., a jde kromě jiného o základní a neopominutelný prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Zásah do tohoto práva v podobě konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného je akceptovatelný jen na podkladě zákonného důvodu a nebylo-li tím soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). O takový případ se jedná tehdy, když jsou dodrženy podmínky ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., podle něhož se v nepřítomnosti obžalovaného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obžalovaný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). Jestliže jsou postupem soudu splněny tyto zákonem vymezené podmínky a soud konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, nejde o porušení práv o přítomnosti obviněného (srov. přiměřeně nález ze dne 1. dubna 2003 sp. zn. II. ÚS 542/2000, uveřejněn pod č. 46, ve sv. 30 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
Proto, aby konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného odpovídalo uvedeným zákonným požadavkům vymezeným v ustanovení §202 odst. 2 tr. ř., musí být respektováno, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obžalovaného, což je zaručeno tehdy, když nepřítomnost obviněného nepoznamená průběh hlavního líčení a jeho výsledky, zejména s ohledem na potřebný rozsah dokazování a dostatečné zjištění skutkového stavu věci pro rozhodnutí nejen v otázce viny, ale i o trestu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 57/1972-II. Sb. rozh. tr.). V tomto směru musí soud zvážit důkazní situaci, povahu, rozsah a právní kvalifikaci zažalovaného skutku, charakter, význam, obsah a rozsah důkazů, jejichž provedení přichází v úvahu u hlavního líčení, i důkazů dosud opatřených, jakož i dosavadní stanovisko obviněného k věci. Významné je rovněž i to, aby bylo možné účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného (k tomu viz rozhodnutí č. 70/1980 Sb. rozh. tr.), což např. znamená, aby bylo přihlédnuto i k dostatečnému výchovnému a preventivnímu vlivu hlavního líčení a rozhodnutí v něm učiněného. Zároveň jde o to, aby bylo řízení provedeno dostatečně rychle, a pokud možno hospodárně. Při splnění těchto podmínek se dále vyžaduje řádné doručení obžaloby obžalovanému a jeho včasné a řádné předvolání k hlavnímu líčení [§202 odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obžalobu i předvolání je nutno doručit do vlastních rukou podle §64 odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž jejich uložení podle §64 odst. 2, 3 tr. ř. je vyloučeno [§64 odst. 4 písm. a) tr. ř.]. Předvolání obžalovaného je včasné, jestliže mu za těchto podmínek bylo doručeno se zachováním pětidenní lhůty uvedené v §198 odst. 1 věta první tr. ř.
Dále je potřeba, aby ve smyslu §202 odst. 2 písm. b) tr. ř. byla dodržena ustanovení o zahájení trestního stíhání, což znamená, že orgány činné v trestním řízení vůči obviněnému postupovaly podle §160 odst. 1, 3, 5 tr. ř. a rozhodly usnesením o zahájení trestního stíhání, a výrok usnesení obsahoval dostatečně konkrétní popis skutku a jeho právní kvalifikaci a i v dalších směrech respektovaly citovaná ustanovení. Současně musel být obviněný upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování podle §166 odst. 1 tr. ř., což je podmínkou řádného ukončení přípravného řízení a poslední příležitostí obviněného ovlivnit způsob rozhodnutí v tomto stadiu řízení, zejména pak rozhodnutí státního zástupce, zda podá obžalobu a obviněného postaví před soud, či nikoli. Zároveň jde o příležitost, aby se obviněný mohl domoci odstranění případných neúplností v dosavadním průběhu přípravného řízení (srov. přiměřeně též rozhodnutí č. 50/1998 Sb. rozh. tr.).
Z obsahu pojednávané věci se podává, že trestní stíhání bylo pro skutek, v němž byl spatřován přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (a jeho popis se plně shodoval s tím, jak byl uveden v obžalobě) zahájeno podle §160 odst. 1 tr. ř. usnesením Policie České republiky dne 30. 12. 2010 (č. l. 55) a obviněnému bylo doručeno dne 30. 12. 2010. S ohledem na to, že obviněný je invalidní důchodce fyzicky nepohyblivý a je v zásadě připoután na lůžko, byl mu ve smyslu §36 odst. 2 tr. ř. poté, co sám nevyužil svého práva si obhájce zvolit, usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 0Nt 533/2011, ustanoven obhájce (č. l. 68). Z obsahu úředních záznamů a z protokolu o výslechu obviněného (č. l. 71, 72, 73 až 77) bylo zjištěno, že pro fyzickou indispozici obviněného byly výslechy prováděny v jeho bydlišti, v nichž obviněný uvedl svou verzi obhajoby a vyjádřil se i k požadavkům na provedení důkazů. V jeho bydlišti došlo v souladu s §166 tr. ř. dne 14. 7. 2011 k prostudování spisu obviněným. Ve věci byla dne 29. 6. 2011 podána Okresnímu soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 110/2011 obžaloba a Okresní soud v Šumperku vydal dne 7. 7. 2011 trestní příkaz, který obviněný prostřednictvím obhájkyně napadl odporem, jímž byl tento trestní příkaz zrušen a ve věci bylo na 8. 9. 2011 nařízeno hlavní líčení. O jeho konání byl obviněný vyrozuměn vzorem 6a tr. ř., jejž převzal osobně dne 15. 8. 2011. Obhájkyně obviněného byla o konání hlavního líčení vyrozuměna dne 12. 8. 2011. Podle protokolu o hlavním líčení (č. l. 94) se k hlavnímu líčení dostavila pouze obhájkyně. Obviněný se nedostavil, neomluvil svou nepřítomnost a soudu nesdělil on, ale ani přítomná obhájkyně, důvody jeho nepřítomnosti. Hlavní líčení se proto konalo bez obviněného. V odvolání, které obviněný prostřednictvím obhájkyně podal proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, bylo sice konstatováno, že obviněný v roce 1998 utrpěl úraz, je od roku 2002 v invalidním důchodu a od roku 2009 je nepohyblivý a odkázán na pomoc druhé osoby, nevznesl však žádné výhrady proti tomu, že hlavní líčení bylo konáno bez jeho přítomnosti. V odvolání neuvedl ani požadavek, aby bylo veřejné zasedání konáno za podmínek, při nichž by se s ohledem na svůj handicap tohoto veřejného zasedání, o němž byl vyrozuměn vzorem 7a tr. ř., mohl zúčastnit. Naopak, při veřejném zasedání (č. l. 110) obhájkyně obviněného prohlásila, že se obviněný omlouvá a že souhlasí s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti.
Nejvyšší soud, když zvážil všechny uvedené skutečnosti, shledal, že v projednávané věci nebyla porušena práva obviněného na přítomnost u hlavního líčení, neboť soudy postupovaly plně v souladu s podmínkami vymezenými v ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. a respektovaly je právě s přihlédnutím k tomu, že obviněný je nepohyblivý. Nejprve je třeba uvést, že s ohledem na shromážděné důkazy, jakož i nevelký rozsah projednávané věci, a rovněž se zřetelem na osobu obviněného a uložení toliko trestu propadnutí zajištěných nábojů, nic soudu nebránilo, aby mohl mít za to, že věc bylo možné spolehlivě rozhodnout a účelu trestního stíhání bylo možné dosáhnout i bez přítomnosti obviněného.
Jak bylo ve věci zjištěno, obviněnému byla obžaloba řádně doručena do vlastních rukou, osobně ji převzal a vyjádřil i nesouhlas se zkráceným řízením, proto podal odpor proti trestnímu příkazu, který soud nejprve vydal. Obviněný byl předvolán dostatečně včas (dne 15. 8. 2011), takže na hlavní líčení konané dne 8. 9. 2011 byla splněna lhůta pěti pracovních dnů (§198 odst. 1 tr. ř.). Obviněný, jak je výše uvedeno, řádně převzal usnesení o zahájení trestního stíhání, byl v průběhu trestního řízení k věci vyslechnut a byl i řádně seznámen s výsledky provedeného vyšetřování. Je tedy zřejmé, že nedošlo k porušení žádného z kritérií §202 odst. 2 tr. ř., a navíc je nutné zdůraznit, i to, že v zájmu řádné obhajoby obviněného pro jeho fyzický handicap bylo postupováno již v přípravném řízení v souladu s §36 odst. 2 tr. ř. a poté, co byly shledány podmínky nutné obhajoby, byl obviněnému ustanoven obhájce, jehož si sám nezvolil.
Za těchto okolností mohl soud prvního stupně konat hlavní líčení i přesto, že se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil. Je totiž nutné zdůraznit, že obviněný sám nepovažoval za potřebné být u hlavního líčení přítomen. Byl řádně předvolán vzorem č. 6a tr. ř., který obsahuje poučení, že v případě, že se obviněný „bez řádné a důvodné omluvy k hlavnímu líčení nedostaví, může soud za splnění podmínek §202 dost. 2 tr. ř. provést hlavní líčení i v nepřítomnosti obviněného“, obviněný byl dále poučen i o tom, že budou čteny i další listinné důkazy (§202 odst. 3 tr. ř., §211 tr. ř.). Je tedy patrné, že obviněný byl informován o procesních podmínkách, za nichž bude hlavní líčení konáno, pokud se nedostaví. Obviněný za situace, kdy bylo s ohledem na jeho zdravotní stav patrné, že se nemůže bez potíží dostavit, neučinil nic, z čeho by mohl soud usoudit, že obviněný na své osobní účasti trvá, a že i přes svůj handicap požaduje, aby se ho osobně účastnil (mohl žádat mobilizovaný doprovod, anebo konání hlavního líčení v místech, kde by to pro něj bylo příznivé). Žádný takový požadavek obviněný nevznesl, neomluvil svou neúčast nejen sám, ale takové prohlášení neučinila ani u hlavního líčení přítomná obhájkyně obviněného.
K tomu je navíc ještě nutné dodat i to, že přestože bylo proti rozsudku soudu prvního stupně podáno odvolání, o němž odvolací soud za podmínek §254 odst. 1 tr. ř. rozhodl, v jeho obsahu nebylo rovněž uvedeno cokoli, z čeho by bylo možné dovodit, že obviněný brojí kromě jiného i proti procesnímu postupu soudu prvního stupně, konkrétně právě proti tomu, že se neúčastnil osobně hlavního líčení. Odvolací soud, jenž je ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. vázán při svém přezkumu v odvolání vytýkanými vadami, proto tuto otázku nepřezkoumával.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů neporušily zákonem vymezené podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného a bylo postupováno v souladu s ustanovením §202 odst. 2 tr. ř.
S ohledem na tato zjištění Nejvyšší soud shledal, že dovolání v části týkající se nepřítomnosti obviněného při hlavním líčení bylo s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. sice podáno právně relevantně, avšak vytýkaná vada není opodstatněná.
Pokud obviněný v rámci svého dovolání uvedl, že mu nebyla umožněna identifikace předmětů uložených v trezorku, že trezorek nebyl jeho a že jím navržené důkazy byly zamítnuty, když bylo rozhodnuto pouze na základě výpovědi svědkyně P. H., kterou označil za nevěrohodnou, jde o výhrady, které nelze podřadit pod žádný z důvodů vymezených ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Nelze je subsumovat ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který jako jediný obviněný označil. Uvedený dovolací důvod, jak byl shora vymezen, se týká výhradně otázek spojených s přítomností obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání a nelze se tedy jeho prostřednictvím dovolávat nedostatečného rozsahu provedeného dokazování nebo nesprávného hodnocení provedených důkazů, které jsou upraveny v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což je zcela mimo obviněným označený dovolací důvod (srov. §265b odst. 1 tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.). Lze proto jen připomenout, že pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Pokud obviněný uplatnil uvedenou skupinu výhrad směřujících jedině proti učiněným skutkovým zjištěním a způsobu, jakým k nim soudy dospěly, tyto námitky nedopadají na žádný ze zákonem označených důvodů a Nejvyšší soud není povinen je přezkoumávat.
Nejvyšší soud proto jen se zřetelem na výhrady uplatněné plně v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jak je na ně výše poukázáno, posoudil dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. května 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová