ECLI:CZ:NS:2012:8.TDO.546.2012.1
sp. zn. 8 Tdo 546/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2012 o dovolání, které podal obviněný D. N. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 39 To 45/2011, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 227/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 12 T 227/2010, byl obviněný D. N. L. uznán vinným dvěma trestnými činy kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (nadále „tr. zák.“), a odsouzen podle §204 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný označených trestných činů dopustil tím, že
1) od blíže nezjištěné doby léta roku 2006 do konce roku 2006 v O., na ulici v soukromém bytě, na podkladě vzájemné ústní dohody umožnil v blíže nezjištěném počtu případů provozování prostituce osobám ženského pohlaví, mezi nimi i V. M., T. M., a Z. S., která mu na základě této dohody měla odvádět podíl v rozsahu 50 % z finanční částky její osobou utržené za poskytování sexuálních služeb, přičemž mu takto odvedla v uvedeném období za provozované sexuální služby částku nejméně ve výši 960 000 Kč, z níž jí měl vyplatit podle dohody polovinu, tedy částku 480 000 Kč, což však vyjma částky 160 000 Kč neučinil, přičemž jí z této částky strhával finanční prostředky na bydlení, poskytovaný heroin a další neurčené účely, a částku ve výši nejméně 764 000 Kč, utrženou Z. S. za provozovanou prostituci, užil pro svou potřebu; utrženou částku z provozování prostituce T. M. a V. M. nelze blíže určit;
2) od blíže nezjištěné doby měsíce října roku 2007 do konce roku 2009, vyjma měsíce září roku 2008, v O., na ul. S. v soukromém bytě a poté na ulici K. v domku, na podkladě vzájemné ústní dohody umožnil v blíže nezjištěném počtu případů provozování prostituce osobám ženského pohlaví, mezi nimi i V. M., T. M., a Z. S., která mu na základě této dohody měla odvádět podíl v rozsahu 50 % z finanční částky její osobou utržené za poskytování sexuálních služeb, přičemž mu takto odvedla v uvedeném období za provozované sexuální služby částku nejméně ve výši 2 252 000 Kč, z níž jí měl vyplatit dle dohody polovinu, tedy částku 1 126 000 Kč, což však neučinil, přičemž jí z této částky strhával finanční prostředky na bydlení, poskytovaný heroin a další neurčené účely a částku ve výši nejméně 1 940 000 Kč, utrženou Z. S. za provozovanou prostituci, užil pro svou potřebu; utrženou částku z provozování prostituce T. M. a V. M. nelze blíže určit.
Výše citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 39 To 45/2011, bylo však odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 39 To 45/2011, prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí jednak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jednak že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Ve vztahu k výroku o vině obviněný nejprve vyjádřil „pocit jisté nespravedlnosti“ ohledně svého odsouzení, jelikož na území České republiky působí mnoho různých erotických nebo nočních klubů či tzv. privátů, kde se provozují erotické služby stejným způsobem, jak je to popsáno ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, aniž by někdo byl za takové jednání stíhán. Vedle těchto právně irelevantních výtek obviněný z hlediska zákonných znaků trestného činu kuplířství podle §204 tr. zák. nesouhlasil s tím, že by jiného „zjednal“ k provozování prostituce, pouhý souhlas, aby jmenovaná vykonávala prostituci v jeho nemovitosti, nelze podle jeho mínění považovat za „zjednání“ jiného k provozování prostitutce. Polemizoval rovněž s naplněním subjektivní stránky tohoto trestného činu a zaviněním ve vztahu ke všem znakům předmětné skutkové podstaty.
Brojil též proti správnosti postupu, na jehož podkladě byla stanovena výše prospěchu, jehož měl dosáhnout kořistěním z prostituce provozované jiným, z čehož dovozoval, že nebyly naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Nesouhlasil s tím, že soudy považovaly za kořist, kterou měl získat z prostituce provozované jiným, celou částku, kterou poškozená prostitucí vydělala. Argumentoval, že podle jejich vzájemné dohody měl z těchto peněz obdržet právě 50 %, a proto měl za to, že tuto částku je třeba od „kořisti“ odečíst, protože i když se jedná o nelegální příjem, nemůže se jednat o kořist, když jmenovaná uzavřela takovou dohodu dobrovolně s tím, že za tuto částku jsou hrazeny i náklady související s předmětnou nemovitostí, v níž je prostituce provozována. Uvedl, že má-li se zavinění vztahovat ke všem znakům skutkové podstaty trestného činu, pak právě s ohledem na existenci zmíněné dohody tu chybí zavinění ve vztahu k té části z peněžních prostředků získaných poškozenou za poskytované sexuální služby, kterou si měl jako „provozovatel podniku“ ponechat.
Absenci zavinění ve vztahu ke „kořistění“ z prostituce provozované jiným dovolatel vyvozoval i z okolností dalšího trestního stíhání, jež je proti němu a též proti Z. S. vedeno pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, který měl mj. spočívat i v tom, že měl Z. S. poskytovat drogu heroin, a to téměř po celou dobu, po kterou tato měla vykonávat prostituci. Vycházeje z tohoto předpokladu a rovněž z toho, co uvedla samotná Z. S., totiž že „víceméně za všechny peníze, které si prostitucí vydělala, nakoupila drogy“, nelze podle dovolatele vůbec uvažovat o tom, že by peníze, které Z. S. získala poskytováním erotických služeb, měly být považovány za kořist, jelikož Z. S. jimi platila za drogy, které jí měl poskytnout obviněný. A pokud by bylo zjištěno, že jí poskytl drogu a neobdržel od ní za to žádnou úplatu nebo jiný prospěch za situace, že jí ale nevyplatil nic z toho, co vydělala prostitucí, pak zde nelze odpovědět na to, zda měl prospěch z poskytnutí drogy, nebo naopak zda kořistil z prostituce. Jedno vylučuje druhé, ve skutečnosti by byl postihován dvakrát za totéž. Částka vydělaná Z. S. prostitucí je považována jednak za kořist a současně za prospěch z prodeje drog, z čehož plyne, že právě hodnota drogy, i když se jedná o věc zakázanou, měla být odečtena od případné částky představující výši prospěchu, který byl získán kořistěním z prostituce provozované jiným. Nesouhlasil proto s tím, jakým způsobem byla objektivizována výše tzv. kořisti, podle mínění obviněného ji orgány činné v trestním řízení posoudily velmi široce.
Dovolatel na závěr uvedl, že pokud by měl být odsouzen za trestný čin kuplířství, tak nejvýše v jeho základní skutkové podstatě, a to za kořistění z prostituce provozované Z. S., nikoliv však za to, že by ji zjednal k provozování prostitutce. V souvislosti s nesprávným právním posouzením skutku odkázal i na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uložený trest považoval za nezákonně uložený a nepřiměřeně přísný, nezohledňující všechny podstatné skutečnosti. Tvrdil, že se trestného činu, a to jen v jeho základní skutkové podstatě, dopustil způsobem, který on sám označil za nejméně závažný, a proto bylo na místě toliko podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě a aby Okresnímu soudu v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání vyjádřila přesvědčení, že obviněný naplnil jak objektivní, tak subjektivní znaky skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným, přičemž znaky základní skutkové podstaty naplnil jak tím, že zjednal ženy k provozování prostituce, tak i tím, že z této prostituce kořistil. Poznamenala, že obviněný sám připouští v dovolání to, že ženy zjednal k provozování prostituce, neboť uvádí, že uzavřel smlouvu se Z. S. o tom, že v jeho bytě bude bydlet a současně v něm provozovat prostituci, přičemž z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že prostituci v jeho bytě provozovaly i další ženy, a to V. M. a T. M. Takové zjednání předpokládá projev vůle obou stran, a to jak kuplíře, tak i osoby provozující prostituci. Prokázáno bylo rovněž to, že obviněný z prostituce provozované ženami v jeho bytě kořistil, neboť za kořistění z prostituce je třeba rozumět jakékoli způsoby získávání majetkového prospěchu za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci.
Prokázáno bylo i to, že obviněný tak získal ve dvou případech z provozování prostituce žen v jeho bytě značný prospěch, tedy prospěch ve výši nejméně 500 000 Kč. Soudy obou stupňů správně dovodily, že za takový prospěch je třeba považovat celou částku, kterou Z. S. získala prostitucí, poníženou o prokazatelné náklady svědkyně na bydlení ve výši 200 Kč na den. Za prospěch je třeba považovat i tu částku, kterou obviněný svědkyni Z. S. strhával za jí předávaný heroin, neboť obviněný přivedl zcela záměrně poškozenou k závislosti na drogách, drogu jí buď přiděloval, nebo upíral, a tak ovlivňoval její chování. Jestliže obviněný argumentoval tím, že je postihován dvakrát za totéž, pokud v této trestní věci bylo přihlédnuto k tomu, že kořistil z prostituce i tím, že prodával svědkyni Z. S. heroin, a v jiné trestní věci je stíhán pro distribuci drog, z jejichž prodeje profitoval, státní zástupkyně uvedla, že případnou tím způsobenou nepřípustnost trestního stíhání nelze řešit v tomto pravomocně ukončeném trestním řízení. Okolnost, zda odsouzení obviněného v této trestní věci nečiní překážku nepřípustnosti trestního stíhání v jiné trestní věci, bude třeba řešit právě v této jiné trestní věci. Uvedla též, že úmyslné zavinění obviněného vyplývá ze samotného způsobu posuzovaného jednání, jehož podstatou byla snaha zabezpečit si finanční prostředky tím, že se dohodne se ženami na tom, aby v jeho bytě provozovaly prostituci, přičemž za poskytnutí uvedených prostor obviněný inkasoval předem dohodnuté částky. Dodala, že stupeň nebezpečnosti posuzovaného činu pro společnost byl vysoký, protože v bytě obviněného provozovaly prostituci tři osoby, a to v určitém nezanedbatelném časovém úseku opakovaně, a byly splněny předpoklady pro použití kvalifikované skutkové podstaty přihlížející k tomu, že uvedeným způsobem získal značný prospěch. Námitky proti nepřiměřenosti uloženého trestu nepovažovala za podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolací soud sice již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu vytkne; o takovou situaci se však v tomto případě nejedná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn relevantně v těch částech dovolání, v nichž námitky dovolatele směřovaly proti soudy použité právní kvalifikaci obou skutků jakožto trestných činů kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. Výhrady obviněného ale nemohou obstát.
Trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, získá-li takovým činem značný prospěch.
Objektem trestného činu kuplířství je ochrana mravnosti a svobodného rozhodování člověka v sexuální oblasti. Z konstrukce základní skutkové podstaty §204 odst. 1 tr. zák. je zjevné, že trestné jsou podle tohoto ustanovení dva druhy jednání; alinea 1 postihuje jednání spočívající v zjednání, přimění a svedení jiného k provozování prostituce, alinea 2 sankcionuje kořistění z prostituce provozované jiným, přičemž každá z alinea je samostatnou skutkovou podstatou. Značným prospěchem se přitom v souladu s §89 odst. 11 tr. zák. rozumí prospěch dosahující částky nejméně 500 000 Kč (a to až do částky nedosahující 5 000 000 Kč), poněvadž se na jeho určení vztahuje obdobné výkladové pravidlo pro určení výše škody.
Podle tzv. právní věty rozsudku nalézacího soudu se obviněný označených trestných činů dopustil v obou případech shodně tím, že zjednal jiného k provozování prostituce a kořistil z prostituce provozované jiným a získal takovým činem značný prospěch.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která výše uvedené zákonné znaky trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. spolehlivě vyjadřují. Podstata jednání obviněného spočívala podle zjištění soudů v tom, že obviněný jednak v blíže nezjištěné době od léta 2006 do konce roku 2006 a posléze od blíže nezjištěné doby měsíce října 2007 do konce roku 2009 na podkladě vzájemné ústní dohody umožnil v blíže nezjištěném počtu případů provozováni prostituce osobám ženského pohlaví, mezi nimi i V. M., T. M. a Z. S., která mu na základě této dohody měla odvádět podíl v rozsahu 50 % z finanční částky její osobou utržené za poskytováni sexuálních služeb, přičemž mu takto odvedla v prvním z uvedených období za provozované sexuální služby částku nejméně ve výši 960 000 Kč, z níž jí měl vyplatit podle dohody polovinu, tedy částku 480 000 Kč, což však vyjma částky 160 000 Kč neučinil, a částku ve výši nejméně 764 000 Kč, utrženou Z. S. za provozovanou prostituci, užil pro svou potřebu; ve druhém označeném období mu Z. S. odvedla za provozované sexuální služby částku nejméně ve výši 2 252 000 Kč, z níž jí měl vyplatit dle dohody polovinu, tedy částku 1 126 000 Kč, což však neučinil, a částku ve výši nejméně 1 940 000 Kč, utrženou Z. S. za provozovanou prostituci, užil pro svou potřebu.
Obviněný ve svém dovolání předně popíral, že by někoho „zjednal k provozování prostituce“. Namítal, že v jeho případě by se mohlo jednat maximálně o „kořistění z provozování prostituce jiným“. K tomu uváděl, že poškozená provozovala prostituci již v době před tím, než se s ním seznámila, měla volný pohyb, a proto volně odcházela a přicházela do jeho nemovitosti, přičemž prostituci provozovala současně i v jiných místech, nejenom v jeho bytě. Svůj vztah k poškozené popisuje pouze jako akceptaci toho, že poškozená bude v jeho bytě provádět prostituci, v důsledku čehož byla sjednána dohoda o rozdělení zisku v takovém poměru, že poškozená měla dostávat polovinu takto vydělaných peněz a obviněný rovněž polovinu. Nikdy ji k prostituci nenutil a ani nepřiměl.
Této námitce obviněného nelze přisvědčit. „Zjednáním“ je totiž už samotné uzavření smlouvy či dohody (i konkludentní), jejímž obsahem je provozování prostituce. Musí zde tedy být projev vůle obou stran, a to jak kuplíře, tak i osoby provozující prostituci, přičemž nezáleží na tom, zda taková osoba s prostitucí začíná, nebo ji už v minulosti provozovala. Prostitucí se pak rozumí pohlavní styk s jinou osobou nebo osobami za úplatu. Ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů přitom vyplývá, že obviněný poskytl poškozené Z. S., ale i dalším ženám jmenovaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ubytování s tím, že budou poskytovat sexuální služby za úplatu zákazníkům. Došlo tedy zjevně k dohodě mezi obviněným a těmito ženami, že za určitých podmínek budou provozovat prostituci. Provozování prostituce bylo podstatnou podmínkou nejen toho, aby dotyčné mohly platit náklady bydlení, nýbrž i bydlet v uvedeném bytě (viz výpověď svědkyně Z. S. č. l. 159). Ostatně obviněný sám i v dovolání ve skutečnosti připouští, že Z. S. zjednal k provozování prostituce, pakliže vzájemný vztah mezi ním a touto poškozenou popisuje tak, že „souhlasil s tím, aby vykonávala prostituci v jeho nemovitosti“; výsledky provedeného dokazování dokládají, že prostituci v jeho bytě provozovaly i V. M. a T. M. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že provozování prostituce poškozenými obviněný navíc osobně podporoval a zajišťoval. Vedl knihu plateb, zadržoval jim peníze a část z nich jim vyplácel (respektive ve většině případů spíše měl vyplácet, ale nevyplácel). Za účelem provozování prostituce také obviněný podával inzeráty v inzertních novinách Avízo, a zejména poskytoval poškozeným heroin (k tomu podrobněji viz níže). Není tedy žádných pochyb, že uvedené jednání naplňuje znak „zjednání jiného k provozování prostituce“, neboť je zřejmé, že způsobem popsaným ve skutkové větě zjednal ženy pro poskytování sexuálních služeb s jinými osobami za úplatu.
Soud prvního stupně v daných souvislostech přiléhavě zdůraznil, že podstatou „zjednání jiného k provozování prostituce“ je především dohoda o tom, za jakých podmínek bude prostituce vykonávána, přičemž taková dohoda nebyla v konkrétním případě vyčerpána jen dohodou o místě provozování prostituce, ale týkala se i sjednání bližších okolností o konkrétním způsobu provozování prostituce (peněžní částky požadované za pohlavní styk, způsob odevzdávání peněžních prostředků mezi obviněným a poškozenou apod.). Správně také poznamenal, že samotná skutečnost, že Z. S. vykonávala prostituci dobrovolně, nemá na naplnění předmětného zákonného znaku žádný vliv (s. 13 rozsudku). Nejvyšší soud s jeho závěry souhlasí.
Přestože obviněný druhou alternativu naplnění uvedených trestných činů, totiž „kořistění z provozování prostituce jiným“ nezpochybňoval, dovolací soud poznamenává, že podle ustálené soudní judikatury „kořistěním z prostituce provozované jiným“ se rozumějí jakékoli způsoby získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci (může jít např. o jejího tzv. pasáka, ochránce, řidiče, který ji za úplatu vozí za zákazníky, či o osobu, která jí poskytuje ubytování za účelem prostituce, nebo jí takové ubytování zprostředkovává apod). Ze skutkových zjištění soudů jasně plyne, že o naplnění uvedených zákonných znaků nejsou žádné pochybnosti. Nejvyšší soud proto uzavírá, že soudy správně posoudily jednání obviněného v obou případech jako souběh „zjednání jiného k provozování prostituce“ a „kořistění z provozování prostitutce jiným“.
Podstatnou část námitek dovolatel zaměřil proti správnosti stanovení výše „kořisti“, kterou měl z prostituce poškozených získat, tak jak byla soudy určena. Implicitně tak vlastně zpochybňoval naplnění kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu, spočívající v získání uvedeným činem značného prospěchu, tedy částky nejméně 500 000 Kč. Obviněný především namítal, že polovinu finančních prostředků získaných prostitucí měl obdržet na základě předchozí dohody s poškozenou za poskytování své nemovitosti a služeb s ní souvisejících, takže tato částka měla být od celkové peněžní částky získané provozováním prostituce Z. S. odečtena.
S tímto výkladem naprosto nelze souhlasit. Bylo již vyloženo, že „kořistěním z prostituce provozované jiným“ se rozumějí jakékoli způsoby získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci. Za majetkový prospěch z prostituce provozované Z. S. soudy obou stupňů opodstatněně považovaly celou částku, kterou obviněný za provozování prostituce od poškozené Z. S. obdržel, sníženou o náklady, které s vlastním provozováním prostituce bezprostředně nesouvisely. Jestliže nalézací soud od této sumy odečetl náklady na bydlení poškozené a jejího tehdejšího přítele svědka V. P., pak to lze akceptovat s ohledem na to, že tito uvedenou nemovitost používali i pro běžné bydlení, nikoliv pouze pro provozování prostituce. Neexistuje však žádné „právo“, a to ani naturální, obviněného požadovat po poškozené polovinu jejího výdělku z prostituce, protože taková dohoda je sama o sobě podstatou trestně reprobovaného jednání, totiž „kořistění z provozování prostituce jiným“.
Obviněný také namítl, že za část peněz, pocházejících z prostituce provozované poškozenou, tato obdržela od něj drogy, konkrétně heroin, a proto měla být ekvivalentní částka od „kořisti z prostituce“ odečtena, protože v paralelně probíhajícím trestním stíhání je tato částka považována za zisk z prodeje drog, v důsledku čehož je vlastně dvakrát postihován za totéž. Částka vydělaná Z. S. prostitucí je považována jednak za kořist a současně za prospěch z prodeje drog, proto je třeba podle něj hodnotu drogy odečíst od případné částky představující kořist z prostituce.
Nejvyšší soud po seznámení se s provedenými důkazy konstatuje, že soudy nepochybily, pokud zahrnuly i tuto částku do majetkového prospěchu získaného kořistěním z prostituce provozované jiným. Ze spisového materiálu totiž předně vyplývá, že závislost na heroinu vytvořil minimálně u poškozené Z. S. (když pouze z jejího výdělku je prospěch získaný pácháním trestných činů vypočítáván) zcela cílevědomě sám obviněný, jak se podává z výpovědi jmenované svědkyně v hlavním líčení (viz č. l. 159). Z výpovědi poškozené rovněž plyne, že závislost na heroinu byla zároveň důležitá okolnost pro to, aby dotyčná žena mohla na privátech vlastněných obviněným dlouhodoběji pracovat. Z výše uvedených skutečností lze tedy v souladu se závěry soudů obou stupňů dedukovat, že prodej heroinu poškozeným nebyl primárním cílem obviněného, nýbrž byl instrumentálním prostředkem k tomu, aby obviněný udržel poškozené bez použití fyzického násilí pod kontrolou a v závislosti na své osobě. O tom svědčí i to, že poškozená Z. S. uvádí jako hlavní důvod, proč se po svém odchodu od obviněného do jeho nemovitosti opět vrátila, závislost na heroinu a obtíže při shánění této drogy z jiných zdrojů (viz výpověď svědkyně Z. S. č. l. 159 a 167). Tento závěr je podporován i tím, že obviněný alespoň zpočátku svědkyni nabízel dávku drogy za podhodnocenou cenu 150 Kč (č. l. 159), takže je zřejmé, že ve skutečnosti o žádný obchod s drogou nešlo.
V daném případě je však třeba rovněž přihlédnout k tomu, jakým způsobem namítaný prodej měl probíhat. Nejednalo se totiž o běžnou kupní smlouvu (byť s nelegálním předmětem), nýbrž obviněný nejprve převzal veškeré finanční prostředky, které poškozená prostitucí získala, a pak následně jí předával, anebo odpíral (podle vlastního uvážení) dávky drog, přičemž „cena“ byla pouze formální, protože k žádnému vyúčtování fakticky nedocházelo, když i tato formální částka byla určovaná zcela libovolně a jednostranně obviněným, který disponoval veškerými finančními prostředky poškozené. Nadto je třeba podotknout, že jestliže navíc veškeré příjmy poškozené pocházely z prostituce, což obviněnému bylo známo, a tento se pro ni stal vědomě výhradním dodavatelem drog, přičemž jejich „prodej“ probíhal za výše uvedených podmínek, pak je zcela zjevné, že toto mohl konat jenom díky provozování prostituce jiným (zde poškozenou Z. S.), a tedy z této činnosti kořistil, když celý zisk si primárně přivlastňoval a heroin „prodával“ či lépe řečeno poskytoval poškozené pro zajištění si možnosti kořistit z prostituce poškozené do budoucna.
Jestliže obviněný namítal v tomto bodě nepřípustnost dvojího stíhání pro týž skutek, protože v jiném trestním stíhání je obžalován ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pak Nejvyšší soud upozorňuje, že znakem skutkové podstaty tohoto posledně jmenovaného zločinu není výše prospěchu, který obviněný takovým činem měl v úmyslu získat, nýbrž rozsah činnosti jako takové (zde „velký rozsah“). Samotný prospěch nebo zisk pachatele z prodeje omamných nebo psychotropních látek je irelevantní. Nadto se z obsahu spisu podává, že na obviněného byla u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 2/2011 podána obžaloba pro výše uvedený zločin, jehož se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěném období nejméně od ledna 2003 do 31. 1. 2006, dále v blíže nezjištěném období od roku 2005 do června 2006, nejméně od června 2006 do konce roku 2008 a od konce roku 2008 do května 2010 na místech uvedených v obžalobě, s vědomím, že se jedná o omamnou látku heroin a psychotropní látku pervitin, tyto neoprávněně poskytoval v množství zde též uvedeném 13 vyjmenovaným osobám a dalším neztotožněným osobám, přičemž mezi těmito osobami není jmenována Z. S. (č. l. 146 – 157). Porušení zásady ne bis in idem nepřichází za daných okolností v úvahu, navíc – jak správně upozornila státní zástupkyně ve svém vyjádření – okolnost, zda odsouzení obviněného v této trestní věci nečiní překážku nepřípustnosti trestního stíhání v jiné trestní věci, bude třeba řešit právě v této jiné trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 2/2011.
Skutky popsané v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně tedy evidentně naplňují zákonné znaky dvou trestných činů kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. Uzavřel-li obviněný se třemi zde jmenovanými ženami dohodu o tom, že v jeho bytě budou provozovat prostituci, přičemž na základě této dohody mu měly odvádět podíl z prostituce, přičemž bylo prokázáno, že se dohodl se Z. S. na tom, že mu bude odvádět podíl v rozsahu 50 % z finanční částky, kterou utrží za poskytování sexuálních služeb, dopustil se jednání, jež nese znaky zjednání jiného k provozování prostituce a současně i kořistění z prostituce provozované jiným. Soudy zjistily, že takovými činy obviněný získal značný prospěch, tedy peněžní částku převyšující 500 000 Kč, a to i tím způsobem, že předmětnou dohodu uzavřenou se Z. S. neplnil a finanční částky z provozování prostituce si ponechával sám. Pokud jde o subjektivní stránku činu a tedy úmyslné zavinění, ta vyplývá ze způsobu provedení činu i pohnutky, jíž byl obviněný veden. Je zjevné, že obviněný se dohodl se ženami na tom, aby v jeho bytě provozovaly prostituci, aby tak posléze za poskytnuté prostory od nich inkasoval peněžní prostředky v předem dohodnutém poměru. Jednal se záměrem dosáhnout co nejvyššího zisku a není pochybností o tom, že úmyslné zavinění je třeba v posuzovaném případě vztáhnout i k získání značného prospěchu coby okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (proto též není pozdější zákon, tj. trestní zákoník č. 40/2009 Sb., z hlediska posuzování trestnosti činu pro obviněného příznivější).
Nad rámec řečeného je třeba dodat, že vedle naplnění formálních znaků trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. byly naplněny i jeho znaky materiální, včetně splnění podmínek pro použití okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §204 odst. 3 písm. a) tr. zák. Podle §88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Není pochyb o tom, že zákonné předpoklady pro použití okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (tj. v daném případě získání značného prospěchu) byly splněny; v bytě obviněného provozovaly prostituci tři ženy, a to po značné dlouhé období dokonce opakovaně, přičemž výše prospěchu významně přesáhla rozhodnou hranici 500 000 Kč. Odkázal-li obviněný na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je jeho dovolání zjevně neopodstatněné, jelikož napadené usnesení odvolacího soudu a ani rozsudek soudu prvního stupně nespočívají ani na nesprávném právním posouzení skutku, ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel uplatnil v dovolání i důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž by byl uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 tr. zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý z druhů trestů. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení zvláštní části trestního zákona, a to včetně nesprávného použití ustanovení §40 tr. zák. upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Takovou výhradu obviněný ale ve skutečnosti neuplatnil.
Jestliže namítal naplnění tohoto důvodu v souvislosti s domnělým chybným právním posouzením skutků podle kvalifikované skutkové podstaty §204 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák., pak je užití tohoto dovolacího důvodu nerelevantní. Nejvyšší soud výše konstatoval, že soudy se žádného pochybení při právní kvalifikaci skutků, jimiž obviněného uznaly vinným, nedopustily. Byl-li uložen trest odnětí svobody v trestní sazbě uvedené v ustanovení §204 odst. 3 tr. zák., tj. dvě léta až osm let, nelze namítat, že byl uložen trest co do druhu nebo výměry nepřípustný. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu než uvedená v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Přesto ale je na místě dodat, že uložený úhrnný trest odnětí svobody ve výměře čtyř roků, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, není trestem nepřiměřeným. Obviněný byl odsuzován za dva trestné činy, přičemž rozsahem prospěchu, který trestnou činností získal, výrazně překročil dolní hranici, určující příslušnou kvalifikovanou skutkovou podstatu, a to i bez započítání zisku z kořistění z prostituce provozované dalšími poškozenými. Zároveň nelze pominout, že obviněný již byl v minulosti odsouzen a dokonce i potrestán pro úmyslný trestný čin. Proto uložený trest nelze v žádném případě považovat za nepřiměřeně či dokonce extrémně přísný.
Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněného nemají opodstatnění, neboť usnesení odvolacího soudu ani rozsudek soudu prvého stupně vadami vytýkanými v dovolání netrpí. Dovolání obviněného proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková