ECLI:CZ:NS:2012:8.TZ.46.2012.1
sp. zn. 8 Tz 46/2012-I
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. května 2012 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. F., proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 1 T 277/2009, takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 4. 2011, č. j. 1 T 277/2009-63, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1 tr. zákoníku a §65 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 11. 2011) v neprospěch obviněného I. F.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-sever přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný I. F. (dále obviněný) byl trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 1 T 277/2009, uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a odsouzen podle §257 odst. 1 tr. zák. za použití §314e odst. 2 tr. ř. a §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Současně bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 12. 2. 2010 a nabyl právní moci dne 23. 2. 2010.
Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 10. 2010, č. j. 1 T 277/2009-51, byl obviněnému podle §336 odst. 2 tr. ř. nařízen výkon pravomocně uloženého trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 dnů. Výkon tohoto trestu spočíval v provádění prací sjednaných dle aktuálních potřeb ÚMO P., kde měl obviněný nastoupit výkon trestu nejpozději do 1 týdne od převzetí tohoto usnesení.
Z obsahu trestního spisu se podává, že poté, co byl výše označeným usnesením okresního soudu nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací, obviněný výkon trestu ani nezahájil a, jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko P., ze dne 8. 2. 2011 (č. l. 54), nedostavil se ani ke sjednání podmínek k poskytovateli, ač tak měl učinit nejpozději 7. 11. 2010, protože usnesení o nařízení výkonu trestu převzal dne 29. 10. 2010. Okresní soud Plzeň-sever proto ve veřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2011, jemuž byl obviněný osobně přítomen, po provedeném dokazování rozhodl o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody.
Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 4. 2011, č. j. 1 T 277/2009-63, tak bylo podle §65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), rozhodnuto o přeměně trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, uloženém obviněnému trestním příkazem tohoto soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 1 T 277/2009, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2010, na trest odnětí svobody v trvání 300 dnů. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 5. 2011. Dne 7. 8. 2011 byl obviněný dodán příslušníky Policie České republiky do výkonu trestu odnětí svobody.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného proti pravomocnému usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 4. 2011, č. j. 1 T 277/2009-63, stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti si tento soud při rozhodování o přeměně trestu vadně vyložil ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku o časové působnosti nového tr. zákoníku a neujasnil si, užití kterého zákona je pro obviněného příznivější.
V důvodech stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti po rekapitulaci průběhu řízení před okresním soudem poukázal na znění rozhodných ustanovení §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku a zdůraznil podmínky pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací podle §45a odst. 4 tr. zák.
Ministr spravedlnosti porovnáním právní úpravy přeměny trestu obecně prospěšných prací či jeho zbytku na trest odnětí svobody podle §45a odst. 4 tr. zák. na straně jedné a podle §65 odst. 2 tr. zákoníku na straně druhé shrnul, že nová trestněprávní úprava není pro obviněného příznivější. Připomněl, že zatímco o přeměně trestu obecně prospěšných prací či jeho zbytku na trest odnětí svobody podle §45a odst. 4 tr. zák. rozhodne soud tak, že každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody, proti tomu podle §65 odst. 2 tr. zákoníku soud rozhodne o přeměně trestu obecně prospěšných prací či jeho zbytku na trest odnětí svobody tak, že každá jen započatá hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den trestu odnětí svobody. Okresní soud Plzeň-sever měl proto o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody rozhodovat podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 1 T 277/2009, byl porušen zákon v ustanoveních §65 odst. 2, §56 odst. 2 písm. b) a §2 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného I. F., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň-sever přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku (a shodně též §16 odst. 1 tr. zák.) trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Podle §45a odst. 4 tr. zák. jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Podle §65 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném v době rozhodování okresního soudu a do účinnosti novely trestního zákoníku zákonem č. 330/2011 Sb., tj. 1. 12. 2011) jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
Okresní soud Plzeň-sever při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody použil ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku (tedy právní úpravu obsaženou v pozdějším zákoně, tj. tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. ve znění účinném v době rozhodování), ač při rozhodování o vině a trestu trestním příkazem ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 1 T 277/2009, aplikoval trestní zákon účinný v době spáchání činu, tj. trestní zákon č. 140/1961 Sb. účinný do 31. 12. 2009.
Otázkou rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v případech, kdy byl trest obecně prospěšných prací pravomocně uložen ještě před 1. 1. 2010 a tedy za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale k rozhodování o přeměně tohoto trestu v trest odnětí svobody došlo až za účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se již Nejvyšší soud zabýval a na nejednotnou praxi soudů reagoval tak, že schválil k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 13 To 147/2010. Z tohoto rozhodnutí, jež bylo publikováno pod č. 5/2011 Sb. rozh. tr., vyplývá, že „přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností není pro pachatele příznivější.“
Shodné zásady se uplatní i v případě, jestliže výrok o trestu obecně prospěšných prací byl obsažen v trestním příkazu vydaném ještě před 1. 1. 2010, který nabyl právní moci po 1. 1. 2010, tj. za účinnosti trestního zákoníku. Protože použití v době rozhodování okresního soudu platné právní úpravy obsažené v ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku nebylo pro pachatele příznivější, bylo třeba postupovat podle zákona účinného v době spáchání činu, tj. podle §45a odst. 4 tr. zák., a při přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody počítat každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací za jeden den odnětí svobody (k tomu shodně např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 72/2010, 7 Tz 53/2011, 3 Tz 1/2011, 8 Tz 54/2011, 8 Tz 22/2011, 4 Tz 23/2012 aj.).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 18. 4. 2011, č. j. 1 T 277/2009-63, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného I. F. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a také další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-sever, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková