ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.105.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 105/2013-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 21. listopadu 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky, A. K., roz. K., rozsudkem Zemského soudu v Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 35 Hv 50/11p-14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 35 Hv 50/11p-14, byla A. K. uznána vinnou trestným činem výdělečné krádeže, podle rakouského trestního zákona, a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se A. K. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že dne 21. 5. 2011 ve G. odcizila zboží v celkové hodnotě 421,03 Euro, a to se záměrem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená A. K. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená A. K. se dopustila majetkové trestné činnosti, kterou způsobila škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována i tím, že za obdobnou trestnou činnost již byla v minulosti odsouzena. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. listopadu 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík