ECLI:CZ:NS:2013:11.TCU.84.2013.1
sp. zn. 11 Tcu 84/2013-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. srpna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky, P. S. , rozsudkem Okresního soudu Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 4 Ls 433 Js 2134/08, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Zittau, Spolková republika Německo, ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 4 Ls 433 Js 2134/08, který nabyl právní moci dne 10. 1. 2012, byl P. S. uznán vinným trestným činem krádeže, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se P. S. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 21. 1. 2008 asi v 18,00 hodin krátce před koncem prodejní doby vstoupil do zlatnického obchodu poškozeného F. P. v ulici B. v Ž. , když v této době měl poškozený na pultu svého obchodu vyložena plata se šperky, aby je po zavření obchodu uložil do svého trezoru. Odsouzený, který tuto situaci využil, po vstupu do obchodu uchopil tři plata na pultu se nacházející, a to v úmyslu si tyto bez zaplacení ponechat. Poté se šperky uprchl, když se jednalo o 40 přívěsků a 163 prstenů, vše v ryzosti zlata 333 (pozn. překl.: 8 karátů), v celkové hodnotě 11.740,- EUR. Šperky byly poté prodány samostatně stíhaným spolupachatelem Č. a další osobou.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený P. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. S. se dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil společně s dalšími osobami a z obsahu spisu vyplývá, že na území České republiky byl za obdobnou trestnou činnost již vícekrát soudně trestán. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl již uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík