ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1005.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 1005/2013-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2013 dovolání podané obviněným Ing. J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 12 To 244/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 25/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. S.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 4 T 25/2009, byl Ing. J. S. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb.) a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., za které byl podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v době od 20.00 hodin dne 13. 2. 2008 do 1.30 hodin dne 14. 2. 2008 v P., P. ulici, společně s dalším dosud neztotožněným pachatelem nejprve rukama zaútočil na M. B., kterého si bez jakýchkoliv důkazů označil za pachatele vloupání do vlastního osobního automobilu tov. zn. Opel Vectra, r. z. …, z něhož byly dne 8. 2. 2008 po rozbití skleněné výplně pravých zadních dveří odcizeny různé osobní věci v celkové hodnotě 49 890 Kč včetně služebního průkazu příslušníka Policie ČR, M. B. fyzicky napadl zejména opakovanými údery svěřeným teleskopickým obuškem, pěstí i kopáním, přinutil ho k nasednutí do osobního automobilu tov. zn. BMW, nezjištěné registrační značky, jímž poškozeného odvezl do lesního porostu v katastru obce O., okres P., kde ho přinutil z auta vystoupit, pokračoval v bití poškozeného především teleskopickým obuškem a přitom požadoval na M. B. vydání odcizených osobních věcí, zejména služebního průkazu, přičemž poškozený M. B. v důsledku fyzického napadení utrpěl zlomeninu šestého žebra vlevo, zlomeninu dolní části těla levé loketní kosti a mnohočetná pohmoždění měkkých tkání obličeje, představující ve svém souhrnu zranění podstatně omezující poškozeného v běžných životních činnostech po dobu čtyř až pěti týdnů.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání. Na základě odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 12 To 244/2012, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. a nově rozhodl tak, že podle §235 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Lišky dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V textu svého dovolání obviněný nejprve vylíčil průběh řízení před soudem, kdy byl Okresním soudem v Příbrami nejprve třikrát zproštěn obžaloby a až poté, co Krajský soud v Praze nařídil soudu prvního stupně projednat věc v jiném složení senátu, byl uznán vinným. Soud podle jeho názoru ve snaze vyhovět hodnotil všechny provedené důkazy v jeho neprospěch. Následně obviněný prezentuje skutkové námitky uplatněné již v jeho odvolání, některé pasáže textu jsou s jeho odvoláním totožné. Nesouhlasí s formulací, že „doznal vloupání“ do jeho osobního automobilu. Poukazuje na rozdíl mezi svou výškou a výškou pachatele, jak ji odhadli svědci. Další velmi podrobné námitky se týkají provedení fotorekognice, doby spáchání skutku, svědeckých výpovědí, pachových stop, záznamu telekomunikačního provozu, a celkově hodnocení důkazů. Dále pak obviněný cituje z judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu a poukazuje na to, že jde o případ „tvrzení proti tvrzení“, kdy nároky na odůvodnění dle §125 tr. ř. se zvýrazňují, neboť provedené důkazy si vzájemně odporují.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 12 To 244/2012.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí výhradně proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, proti hodnocení provedeného dokazování, má za to, že jde o případ „tvrzení proti tvrzení“, z čehož vyvozuje ve smyslu §125 tr. ř. nedostatečné odůvodnění rozhodnutí (patrně soudu prvního stupně, neboť tuto pasáž uvedl už ve svém odvolání), což však rovněž není námitka, na základě které by bylo možné napadené rozhodnutí v dovolacím řízení přezkoumat.
Žádné konkrétní vady v právním posouzení skutku obviněný neuvádí. K jeho námitkám proti hodnocení provedených důkazů tak lze pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obhajoba obviněného byla již v předchozím řízení vyvrácena a lze tak odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Odvolací soud se skutkovými námitkami obviněného podrobně zabýval.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. J. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch