ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1233.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 1233/2013-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. prosince 2013 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 31 To 212/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 103/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 33 T 103/2012, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §67 odst. 2 a §68 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 400,- Kč, celkem ve výši 40.000,- Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno splnění peněžitého trestu ve splátkách po 4.000,- Kč měsíčně. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ nesplácení peněžitého trestu náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §73 odst. 1 a §74 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 31 To 212/2013, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. B. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítal, že odvolací soud rozhodl v rozporu se zákonem, neboť nepřihlédl k důkazům obhajoby a vinu postavil na nevěrohodných svědeckých výpovědích. Dovolatel zpochybňuje závěry soudů učiněných na základě provedeného dokazování, přičemž jejich postupem podle něj došlo k porušení zásady presumpce neviny. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu věc k novému projednání a rozhodnutí, případně aby ve věci sám rozhodl.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Námitky obviněného, kterými zpochybňuje naprosto shodné výpovědi svědků V. P. a R. B., jejichž svědectví vzaly soudy za podklad svých skutkových závěrů, a provádí vlastní hodnocení jejich výpovědí, přičemž na základě toho ve svůj prospěch rozporuje soudy zjištěný důkazní stav, neodpovídají výše uvedeným hmotně právním požadavkům deklarovaného dovolacího důvodu. Námitky obviněného nesměrují proti nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale výhradně proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Dovolatel tak neuplatnil žádnou námitku, která by byla způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nad rámec výše konstatovaného Nejvyšší soud uvádí, že se ztotožňuje se závěrem soudů nižších stupňů o vině obviněného, která byla prokázána provedenými důkazy, přičemž z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Nejvyšší soud proto odkazuje na str. 4 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, kde se tento soud podrobně zabýval obhajobou obviněného, náležitě vyhodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, což následně potvrdil i odvolací soud na str. 2, 3 odůvodnění rozhodnutí.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného M. B. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík