ECLI:CZ:NS:2013:11.TVO.28.2013.1
sp. zn. 11 Tvo 28/2013-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2013 stížnost obviněného J. J. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 2 To 59/2013, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. J. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 6 T 5/2013, byl J. J. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání.
Usnesením ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 2 To 59/2013, Vrchní soud v Praze napadený rozsudek ve výroku I podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. z podnětu obou odvolání zrušil a věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové. Ve výroku II dále podle §72 odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, v níž uvedl, že nelze s ohledem na širší příbuzenský vztah obviněného k poškozené spekulativně dovozovat obavu, že by měl obviněný v důsledku toho k poškozené usnadněný bližší přístup, který by mu mohl pomoci k opakování protiprávního jednání vůči ní. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že bezprostředně po činu se poškozená K. H. společně se svou matkou a její partnerkou odstěhovaly z obce L. do domu babičky poškozené v obci T. p. O. Poškozená je tak od obviněného celodenně oddělena, je pod celodenním dohledem. Možnost kontaktu je prakticky nulová a je také nutno vzít v potaz negativní vztah poškozené k obviněnému. Obavy vrchního soudu, že by obviněný mohl obtěžovat poškozenou, se jeví jako zcela nepodložené a nemohou být podkladem pro rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě. Obviněný poukázal na závěr znaleckého posudku Dr. Hubálka a Dr. Daneše, kteří hovoří o tom, že jeho pobyt na svobodě není z psychiatrického a sexuologického hlediska nebezpečný pro společnost a nenavrhují žádná ochranná opatření, to vše při vědomí deficitu intelektových schopností obviněného, kterým argumentuje vrchní soud.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1, 2 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Vrchní soud v Praze zdůvodnil výrok II napadeného rozhodnutí tím, že důvody tzv. útěkové vazby podle jeho názoru u obviněného pominuly, ale pokud jde o tzv. vazbu předstižnou, nelze pominout, že obviněný je nízkého intelektu (stejně jako poškozená) a že matka poškozené žije v registrovaném partnerství s tetou obviněného, obviněný je tedy s poškozenou v širším příbuzenském vztahu. Existuje proto reálné nebezpečí, že v případě propuštění z vazby by mohl vůči poškozené opakovat trestnou činnost, které se dopustil.
Ačkoli odůvodnění je velmi stručné a nezabývá se ani otázkou možnosti nahrazení vazby jinými instituty, je třeba se k názoru vrchního soudu přiklonit.
V současném stádiu trestního řízení je obviněný i nadále důvodně podezřelý z trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Vrchní soud v Praze sice napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil, jeho výhrady však směřovaly k prokázání způsobu, jakým mělo ke znásilnění dojít, tedy zda to skutečně bylo souloží, a dále k posouzení těžké újmy na zdraví u poškozené. Nicméně z dosud zjištěných skutečností je patrné důvodné podezření, že ke skutku popsanému v obžalobě došlo, tento má znaky trestného činu znásilnění a dopustil se jej obviněný. Zejména lze v této souvislosti poukázat na výpověď samotné poškozené. Verze obviněného, podle které se činu nedopustil násilím, neboť jej sama poškozená o sexuální kontakt žádala s tím, že se jí holky smějí, že je stále panna, se nejeví příliš pravděpodobně ve světle znaleckých závěrů, podle nichž je poškozená mentálně retardovaná, má myšlení dítěte a sexuální kontakt není vůbec předmětem jejího zájmu.
Pokud obviněný argumentuje přestěhováním poškozené, pak je třeba říci, že vzdálenost obou obcí je asi 5 km, tedy ji lze snadno překonat i pěšky. Z ničeho nevyplývá, že by poškozená byla pod nepřetržitým celodenním dohledem, ostatně si lze těžko představit, že by dívka v jejím věku nechodila ven a nestýkala se zejména s ostatními dětmi. Obviněný je podle znaleckého posudku znalců MUDr. Luďka Daneše, CSc. a PhDr. Slavomila Hubálka lehce mentálně retardovaný (IQ 65), simplexní, výchovně zanedbaný. Na jednu stranu vykazuje typické psychopatické rysy ve smyslu nezdrženlivosti, nedostatečné vůle, na druhou stranu je submisivní, neagresivní, emočně tupý a bez empatie. Jeho hodnotová orientace je také velmi primitivní. Nedostatečná je i jeho úroveň ovládání v oblasti sexuality, aniž by ale byl zvýšeně agresivní. Sexuální život měl chudý. Jeho psychosexuální vývoj je opožděný. Motivace žalovaného jednání, pokud se jej dopustil, plyne z jeho defektní, mentálně retardované osobnosti a je náhradním sexuálním chováním typickým pro mentálně retardované mladé muže bez partnerek. Jeho resocializace je možná, ale další osobnostní vývoj je nejistý s ohledem na jeho mentální defekt a zanedbanost.
Nejvyšší soud se tak zabýval otázkou možnosti nahrazení vazby jiným institutem, neboť za daných okolností podle jeho názoru pouhé propuštění obviněného z vazby nepřichází vůbec v úvahu. Zejména se zabýval možností nahrazení vazby předběžným opatřením podle §88c písm. a) tr. ř. spočívajícím v zákazu styku s poškozenou, nicméně je toho názoru, že vzhledem k nízkému intelektu a dalším osobnostním charakteristikám obviněného neskýtá tento institut dostatečnou záruku, že by jej obviněný dodržoval. Ani případné vyslovení dohledu probačního úředníka by Nejvyšší soud nepovažoval za dostatečné k dosažení účelu vazby, neboť takový dohled není nepřetržitý a toto opatření opět vyžaduje, aby jej obviněný chápal a dobrovolně dodržoval.
Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného J. J. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch