ECLI:CZ:NS:2013:11.TVO.33.2013.1
sp. zn. 11 Tvo 33/2013-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2013 stížnost obviněné Bc. J. G. , a dotčené osoby Z. G. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 42/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 11/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněné Bc. J. G. a Z. G. zamítají.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 42/2013, bylo rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 1 tr. ř. na návrh poškozené České pošty, s. p., se zajišťuje na majetku obviněné Bc. J. G. nemovitost č. jednotky ..... – byt v bytovém domě č. p. ..., .... na parcelách č. ...., ......, zapsaná na listu vlastnictví č. ..... u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště pro obec Praha, katastrální území U. , spolu s podílem na společných částech domu č. p. ......, ..... a na pozemcích parc. č. ..... – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. ... – zastavěná plocha a nádvoří. Dále pak podle §47 odst. 4 tr. ř. bylo obviněné zakázáno, aby nakládala se shora specifikovanými nemovitostmi a aby je převedla na někoho jiného anebo je zatížila. Též jí bylo uloženo, aby do 15 dnů po oznámení usnesení soudu sdělila, zda a kdo má k nemovitostem předkupní nebo jiné právo.
Proti tomuto usnesení podali stížnost obviněná Bc. J. G. a jako dotčená osoba její bývalý manžel Z. G. V podané stížnosti vytkli, že v napadeném usnesení je neurčitě vymezena nemovitost zajištěná ve prospěch poškozené České pošty, s. p., neboť v něm chybí uvedení konkrétní velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemcích, přičemž tato neurčitost činí usnesení neúčinným a zajištění majetku ani nelze zapsat do katastru nemovitostí. Především však stěžovatelé namítli, že podle ustanovení §149 odst. 1 obč. zák. zaniká společné jmění manželů zánikem manželství, k čemuž došlo dne 13. 3. 2013, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu obviněné a jejího manžela – dotčené osoby Z. G. Tímto dnem zaniklo společné jmění manželů, jež k tomuto dni bylo vypořádáno tak, že v usnesení uvedené nemovitosti přešly do výlučného vlastnictví bývalého manžela obviněné Z. G. a na obviněnou přešla pohledávka vůči Z. G. ve výši 990.000,- Kč, jež byla splatná dne 13. 6. 2013. Proto předmětné nemovitosti nebyly v době vydání napadeného usnesení v majetku obviněné, ale ve výlučném majetku Z. G. Dále pak stěžovatelé poukázali na ustanovení §150 odst. 1 obč. zák., podle něhož v případě, že do společného jmění manželů náleží nemovitost, nabývá dohoda o vypořádání společného jmění manželů účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Obviněná a dotčený Z. G. podali dne 6. 6. 2013 návrh na vklad výše uvedené změny vlastnického práva do katastru nemovitostí, a i když tato změna nebyla dosud zapsána, tak je účinná ke dni podání návrhu katastru nemovitostí, tj. k 6. 6. 2013, tedy ke dni předcházejícímu vydání napadeného usnesení. Na základě toho stěžovatelé dovozují, že předmětné nemovitosti nebyly v době vydání rozhodnutí o jejich zajištění v majetku obviněné Bc. J. G. , a proto nemohly být zajištěny k uspokojení nároku poškozené České pošty, s. p. V závěru stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnosti nejsou důvodné.
Předně je nutno uvést, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 4 T 11/2012, byla obviněná Bc. J. G. (a spolu s ní též spoluobvinění D. B. a T. Č. ) uznána vinnou organizátorstvím zločinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měla dopustit způsobem v rozsudku podrobně rozvedeným, za což jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit společně se spoluobviněnou D. B. poškozené České poště, s. p., škodu ve výši 6.309.100,- Kč s příslušenstvím. V tomto kontextu je třeba připomenout, že trestní stíhání obviněné bylo již pravomocně skončeno, neboť rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 4 To 42/2013, byl k odvolání obviněné Bc. J. G. výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze sice zrušen, avšak odvolací soud ve věci znovu rozhodl tak, že v podstatě na stejném skutkovém základě jako soud prvního stupně uznal obviněnou vinnou organizátorstvím zločinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a uložil jí nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s dozorem. Rovněž podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněnou D. B. poškozené České poště, s. p., částku 6.309.100,- Kč s příslušenstvím.
Stížnostmi napadené usnesení učinil Vrchní soud v Praze k návrhu poškozené České pošty, s. p., která požadovala, aby její nárok na náhradu škody byl zajištěn na výše označených nemovitostech, náležejících do majetku obviněné s tím, že po vyhlášení prvostupňového rozsudku došlo k podání návrhu u příslušného katastrálního úřadu na zápis vkladu vlastnického práva, jenž se vztahuje právě k těmto nemovitostem.
Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení podrobně rozvedl okolnosti, které opodstatňovaly důvodnost obav vyplývajících z návrhu poškozené České pošty, a. s. (dále též jen „poškozená“). Správně zdůraznil, že ve výroku uvedené nemovitosti jsou nadále součástí společného jmění bývalých manželů G. , že jde o věci, které mohou být předmětem výkonu rozhodnutí, nejsou vyloučeny ze zajištění a že s ohledem na zjištění, že po vyhlášení odsuzujícího rozsudku došlo ze strany stěžovatelů k podání návrhu na zahájení vkladového řízení týkajícího se těchto nemovitostí, je důvod k obavám, že může dojít ke zmaření nebo ztížení uspokojení nároku poškozené na náhradu škody.
Nejvyšší soud se s těmito závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť v posuzované věci byly splněny všechny zákonné podmínky předpokládané ustanovením §47 tr. ř. pro zajištění nároku poškozeného.
Ve smyslu §47 odst. 1 tr. ř. platí, že v případě důvodné obavy, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného, přičemž podle §47 odst. 2 tr. ř. o zajištění rozhodne soud na návrh poškozeného nebo státního zástupce.
Stěžejní námitkou stěžovatelů bylo jejich tvrzení, že v době rozhodnutí vrchního soudu zajištěné nemovitosti již nebyly součástí majetku obviněné Bc. J. G. , resp. součástí společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), nýbrž ve výlučném vlastnictví Z. G.
Není sporu o tom, že dne 23. 1. 2013 došlo k uzavření Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností ze společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství mezi obviněnou a jejím tehdejším manželem Z. G. , podle níž se Z. G. stal výlučným vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku napadeného usnesení (viz bod II. 1 Smlouvy). Stejně tak je nepochybné, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 6 C 6/2013, bylo rozvedeno manželství stěžovatelů. Podle sdělení Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 29. 7. 2013, byl u tohoto úřadu podán návrh na zápis vkladu vypořádání SJM ze strany stěžovatelů, o kterém je vedeno dosud neskončené řízení pod č. j. V-26015/2013 s tím, že na základě doručení napadeného usnesení byl tento návrh předán do zamítacího oddělení. Skutečnost, že ohledně zajištěných nemovitostí bylo u katastrálního úřadu zahájeno vkladové řízení, vyplývá též z výpisu LV č. ...... pro k. ú. U. ze dne 1. 7. 2013, přičemž podle tohoto výpisu jsou zajištěné nemovitosti ve SJM G.
Patří-li do společného jmění manželů nemovitost, nabývá písemná dohoda o vypořádání SJM účinností vkladem do katastru nemovitostí (§150 odst. 1 obč. zák.).
Podle §2 odst. 1, 3 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, se vlastnické právo k nemovitostem zapíše do katastru nemovitostí vkladem tohoto práva, přičemž právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. Vklad vlastnického práva lze provést jen na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu (§3 citovaného zákona). Dále je třeba připomenout zejména ustanovení §5 odst. 6 zák. č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, podle něhož ztrácí návrh na vklad vlastnického práva, byť podaný před rozhodnutím o zajištění nemovitostí, své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o zajištění a po vyrozumění katastrálního úřadu o jejich zajištění lze zápis do katastru nemovitostí provést jen s předchozím souhlasem soudu.
Z výše uvedeného se především podává, že v posuzované věci před vydáním napadeného usnesení katastrální úřad pravomocně nerozhodl o návrhu na zápis vlastnického práva k zajištěným nemovitostem ve prospěch Z. G. a tudíž nenastaly právní (věcněprávní) účinky výše uvedené Smlouvy mezi obviněnou a jejím tehdejším manželem. Katastrálnímu úřadu bylo stížností napadené usnesení doručeno dne 18. 7. 2013 a s tímto doručením jsou také spojeny právní důsledky vyplývající z výše citovaného §5 odst. 6 zák. č. 279/2003 Sb. Protože vlastnické právo obviněné k zajištěným nemovitostem z titulu SJM i nadále trvá, neboť k jeho změně ve prospěch Z. G. nedošlo, rozhodl vrchní soud v souladu se zákonem o jejich zajištění ve prospěch poškozené České pošty, s. p. Lze jen dodat, že rozsah zajištění majetku je adekvátní i vzhledem k výši uplatňovaného nároku poškozené na náhradu škody a že zajištění nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem spáchaným za trvání manželství jedním z manželů je možné i na majetku patřícího do SJM (srov. č. 23/1978 Sb. rozh. tr.).
Nelze přisvědčit ani další stížnostní námitce ohledně nedostatečné konkretizace zajištěných vlastnických podílů stěžovatelů na společných částech domů a pozemků. Z výroku napadeného usnesení je zřejmé, že se zajišťuje jen jejich podíl na společných částech nemovitostí, jeho výše vyplývá z evidence v katastru nemovitostí (viz LV č. ......, k. ú. U. ) a pro účely zajištění nároku poškozené na náhradu škody lze takové určení pokládat za dostačující, a navíc je otázkou, zda případné upřesnění těchto podílů by skutečně bylo ve prospěch stěžovatelů (srov. §150 odst. 1 tr. ř.).
Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podané stížnosti obviněné Bc. J. G. a Z. G. jako nedůvodné zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík