ECLI:CZ:NS:2013:11.TZ.45.2013.2
sp. zn. 11 Tz 45/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2013 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Č. , o návrhu ministryně spravedlnosti České republiky na přerušení výkonu rozhodnutí v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 282/2009, takto:
Podle §275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému M. Č. , přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání dvaceti měsíců uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 9 T 282/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 7 To 402/2010.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Městského soudu v Brně, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, jako soudu odvolacího, nabyl právní moci dne 26. 8. 2010, byl obviněný M. Č. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 7 To 402/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 282/2009, podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Č. V podané stížnosti pro porušení zákona namítla, že oba výše zmíněné soudy se v daném případě neřídily zásadou speciality upravenou v §406 tr. ř. a postupovaly v rozporu s ní, neboť taxativně vymezené podmínky v §406 odst. 1 písm. a) až f) tr. ř. umožňující výjimku z této zásady, nebyly v předmětném případě splněny. Obviněný byl vydán na základě evropského zatýkacího rozkazu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 63/2007, přičemž z kopie protokolu sepsaného tímto soudem dne 23. 9. 2010 (na č. l. 299, spisu sp. zn. 9 T 282/2009) vyplývá, že obviněný výslovně prohlásil, že se uplatnění zásady speciality nevzdává a trvá na jejím uplatnění, čímž nebyla splněna podmínka umožňující vést nyní projednávané trestní řízení proti obviněnému ve smyslu ustanovení §406 odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně nebyl podle §406 odst. 1 písm. f) tr. ř. příslušnými orgány předávajícího státu udělen souhlas s trestním stíháním obviněného pro další trestný čin spáchaný před jeho předáním, což vyplývá ze zprávy Úřadu státního zástupce v Amsterdamu ze dne 2. 8. 2011 (na č. l. 335-336, spisu sp. zn. 9 T 282/2009). Ministryně spravedlnosti se přitom neztotožnila se závěrem Městského soudu v Brně, který považoval za směrodatnou žádost obviněného o nové projednání věci podle §306a odst. 2 tr. ř. s tím, že v důsledku této žádosti se zásada speciality neuplatní. Ustanovení §406 tr. ř. je však podle ministryně spravedlnosti vůči právní úpravě řízení proti uprchlému podle §302 tr. ř. ve vztahu speciality, a proto s ním nelze spojovat právní účinky vůči ustanovení §406 tr. ř. Soudy obou stupňů tak v rozporu s §406 tr. ř. vedly řízení proti osobě, která byla vydána z jiného členského státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu pro jiný trestný čin. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud postupem podle §275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí, a rovněž navrhla další postup v posuzované věci spočívající především ve zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Podle §275 odst. 4 věta druhá tr. ř. platí, že navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona ministr spravedlnosti, pak Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu. V posuzované věci byla stížnost pro porušení zákona se spisem předložena Nejvyššímu soudu dne 6. 8. 2013.
Na základě dotazu Nejvyššího soudu na Centrální evidenci vězňů ČR v Praze bylo ověřeno, že obviněný M. Č. vykonává od 9. 5. 2013 nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, který mu byl uložen v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 282/2009, přičemž k jeho výkonu byl převeden po vykonání trestu uloženého v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 63/2007.
S ohledem na argumentaci obsaženou ve stížnosti pro porušení zákona, kdy se vytýká nezákonnost konání trestního řízení v posuzované věci vůči obviněnému M. Č. , a to s ohledem na porušení zásady speciality ve smyslu ustanovení §406 odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jsou dány důvody pro přerušení výkonu tohoto rozhodnutí, a to až do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o podané stížnosti pro porušení zákona. Proto byl obviněnému přerušen výkon trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jenž mu byl uložen výše označeným rozsudkem Městského soudu v Brně, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 7 To 402/2010.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík